"Nebudeme se dnes bavit o úplně příjemných věcech," říká na úvod Pavel Černý skupince několika učitelek a vychovatelek. A vysvětluje proč: "V minulosti jsme ve školách cvičili spíš proti požáru. Dnes se ale svět změnil. Nejzranitelnějšími cíli se často stávají právě děti."

Proč by někdo útočil právě na školku? Černý připomíná, že jde o místo s minimální fyzickou obranou, útok by měl vysokou mediální odezvu a obrovský společenský dopad. "Útočník si velmi často vybírá místo, které je co nejměkčí, pro společnost nejcitlivější. A bohužel se to stalo už i v Česku," říká a zmiňuje případy útoků nejen v zahraničí, ale i incidenty v Ostravě či ve Žďáru nad Sázavou.

Typický útočník podle Černého nemusí být nutně terorista: "Může jít o duševně nemocnou osobu, o rodiče v afektu, který se přišel mstít po vleklém soudním sporu, o člověka pod vlivem drog nebo alkoholu." Upozorňuje také na útoky vedené chladnými zbraněmi: "V Číně probíhají masakry ve školkách téměř jen s noži, protože střelné zbraně tam nejsou dostupné. A výsledky jsou stejně tragické jako po střelbách na středních školách v USA."

Opravdová řešení, ne iluze bezpečí

Zlaté bezpečnostní pravidlo "utíkat" se ve školce aplikovat moc nedá, děti jsou zde na to moc malé. S houfem tříletých, obtížně ovladatelných dětí, se prostě nikam organizovaně sprintovat nedá. Základem je tedy vymyslet, jak se před útočníkem skrýt a vyčkat do příjezdu policie. Nejlépe zamčený a zabarikádovaný. Čipy u dveří? Rámy? Turnikety? "Pouhá iluze bezpečí," říká Černý. A vysvětluje proč.

"Rodiče si podávají kliku u dveří, protože děti se většinou vyzvedávají v podobnou dobu, a čip použije jen jeden z celé skupiny, ostatní projdou s ním. Případně jsem si sám nejednou vyzkoušel variantu, kdy předstírám, že telefonuji, a jakmile někdo s čipem otevře, projdu s ním. Je to až trapně jednoduché. Turnikety zase každý rozhodnutý útočník překoná. Cedulka s přeškrtnutou pistolí už je úplný výsměch. Tu bere do úvahy slušný člověk, ale ne masový vrah…"

Podobně upozorňuje i na limity kamerových systémů: "Kamera útočníka nezastaví. Možná pomůže policii při vyšetřování, ale v tu chvíli už vám to nepomůže."

Jako klíčové opatření vyzdvihuje kvalitní a okamžitě dostupný komunikační systém: "Možnost okamžitě varovat ostatní, aby se mohli ukrýt, je naprosto zásadní." Chválí, že vedení školky už tlačí na zavedení jednoduchého interního rozhlasu.

Dále se přesune a ukazuje na dveře. "Které se otvírají ven? A které dovnitř?" ptá se. Učitelky nejistě pokukují kolem. "Ven otvírané dveře se mnohem hůř vykopávají," vysvětluje. "A naopak, ty dovnitř se dají snáz zabarikádovat. Ale úplný základ je mít klíč. Máte ho vždycky po ruce?"

Jedna z učitelek přizná, že klíče má občas v bundě na věšáku. Jiná dodá: "My máme univerzální klíč, kterým se dá zamknout většina místností." Černý přikyvuje: "To je výborné. Ale mějte ho dostupný. A ještě nějaký další záložní v každé třídě. Někde vysoko, mimo dosah dětí."

"A co když ho nemáme?"

Přichází moment, kdy školitel přestává teoretizovat. Bere do ruky pásek z kalhot, ukazuje, jak si člověk může pomoci dveře zajistit i bez klíče. "Každá sekunda se počítá," říká. "Útočník obvykle kalkuluje s tím, že má tři, čtyři minuty, než přijede policie. Každý zádrhel mu bere čas a energii, je ve stresu a nervózní. Když se k vám nedostane hned, velmi často to takový útočník vzdá a půjde hledat jednodušší oběti."

Učitelky si zkoušejí improvizovaný způsob, jak dveře podržet v rámu. Smějí se trochu nervózně. "Tímhle? Opravdu?" ptá se jedna z nich a ukazuje na obyčejné švihadlo. Ano, i to se dá použít," vybídne ji Černý. Učitelky se diví, že skutečně při správném provedení bude mít problém otevřít dveře z druhé strany i výrazně fyzicky silnější člověk.

Bod druhý: co když se už dovnitř někdo dostane? "Bránit se holýma rukama bude obtížné, někdy skoro nemožné," říká Černý otevřeně. "Ale prázdné ruce mít nemusíte." A po erudici ohledně improvizovaných obranných prostředků přichází řeč na speciální policejní obranné spreje. Černý vytahuje malou žlutou nádobku se světlem.  "Tohle Tornádo používají všechny státní bezpečnostní složky. I pro civilní sektor je ale dostupný a legální. Neletální, tedy nesmrtící. A velmi účinný."

Demonstruje držení, ukazuje, kam ho v učebně umístit, aby byl dostupný dospělým, ale ne dětem. "Nepotřebujete na to povolení. Nepotřebujete nijaký zvláštní a náročný výcvik. A účinky jsou prakticky okamžité." Následuje video, kde je vidět účinnost takových sprejů. Pak přichází praktická ukázka.

Figurantem se stává reportér Aktuálně.cz: poté, co se nervózně ujistím, že se skutečně jedná o cvičný sprej, dostávám do ruky děsivý sekáček na maso a instrukce, odkud se vynořit s úmyslem napadnout lidi v místnosti.

Štěstí přeje připraveným

Po dvou hodinách školení, které z bezpečnostních důvodů popisujeme jen v tak obecné rovině, aby nebylo návodem pro případné útočníky, jsou učitelky unavené, ale stále soustředěné. Debatují, kam ve třídách připevní spreje, jak udělat a kam umístit rezervní klíče a jak si osvojit pohyb s dětmi, když by bylo nutné rychle měnit místnost.

"Určitě to bylo velice užitečné, netušila jsem, jak málo může stačit udělat, aby se skutečně zabránilo nějakému šílenci někomu ublížit," popisuje mi své dojmy jedna z učitelek. "Nechceme nikoho strašit," uzavírá Černý po školení. "Ale chceme, aby tu každý měl co největší šanci čelit nebezpečí. A ta začíná tím, že víte, co dělat. Ne hrdinsky, ale prakticky, systematicky."