"Je to klasické české 'nejsem rasista, ale…'. Já se vždy považoval za otevřeného člověka, ale když došlo na vzdělání mých dětí, našel jsem svůj limit. Když měla dcera nastoupit do první třídy, udělali jsme vše proto, aby neskončila na Merhautově," popisuje rodič Štěpán z Brna obavy, že by jeho dcera nastoupila do první třídy na spádovou, převážně romskou školu.

V Česku podle odhadu výzkumné organizace PAQ Research funguje více než 130 segregovaných škol. Tedy škol, kde je nadprůměrná koncentrace romských žáků. Základní a mateřská škola Merhautova v Brně je jednou z nich.

Nepoměr částečně souvisí s blízkostí takzvaného "brněnského Bronxu", někdejší vyloučené lokality, kde žije mnoho romských rodin. Škola je ale spádová i pro mnoho neromských děti, mezi nimi i pro Štěpánovu dceru. Jejich rodiče pak často dělají maximum proto, aby potomky dostali na školu kamkoliv jinam.

K segregaci podle dat PAQ Research dochází různými cestami. Na periferiích Česka je důsledkem vysokého množství romských obyvatel. Jinde k vytvoření oddělených škol přispěly zásahy politiků, kteří překreslili spádové oblasti tak, aby co nejvíce rozdělili romské děti a děti z majority. V případě velkých měst často hraje prim takzvaný "bílý úprk". Experti tak označují situaci, kdy se neromští rodiče, podobně jako Štěpán, "romským" školám cíleně vyhýbají.

Segregované školy podle experta nepodráží nohy jen Romům, ale celému Česku. "Segregací se koncentruje vzdělávací neúspěch a dětem se výrazně snižuje šance vést úspěšný pracovní i osobní život. Navazují problémy jako závislost na systému sociální podpory, nezaměstnanost, kriminalita. Hlavní ale je, že ztrácíme ohromný potenciál dětí. To si nemůžeme dovolit," vysvětluje odborník na vzdělávání z PAQ Research Karel Gargulák.

Děti se rozdělovaly už za první republiky

Oddělování žáků ve školách se podle něj v tuzemsku budovalo desítky let. Děti podle původu cíleně rozdělovalo už prvorepublikové školství. Především za socialismu zase velké procento romských žáků končilo ve zvláštních školách. Politická energie řešit desítky let diskriminace se sbírá až v posledních letech.

"Teď se dějí dvě věci. Jedna je větší a upřímnější snaha celostátních politiků vymýšlet nástroje, které by desegregaci mohly pomoci. Druhá je rostoucí ochota samospráv hledat místní řešení. To je velmi důležité, protože segregace probíhá v různých místech jinak," představuje Gargulák.

Gargulákova slova potvrzuje i mluvčí ministerstva školství. "Ministerstvo si je problému nadměrného zastoupení romských žáků mimo hlavní vzdělávací proud vědomo a podniká kroky k zajištění rovného přístupu ke vzdělání pro všechny bez ohledu na etnický původ," řekla redakci mluvčí Veronika Lucková Loosová.

Dodává, že ministerstvo už řadu opatření přijalo, například v rámci nedávné novelizace školského zákona. V platnost mají vstoupit v průběhu následujících dvou let. 

Brněnská cesta

Jednou ze samospráv, která hledá způsoby, jak se segregací naložit, je i Brno-sever, pod který spadá Merhautova. Radní zde chtějí řešení dosáhnout, jak říkají, "brněnskou cestou".

"Její přesnou podobu stále hledáme. Nemá jít ale o žádnou revoluci. Hlavní je, aby každý žák dostal podporu, kterou potřebuje. A je jedno, jestli má handicap, jakého je etnika, jestli umí česky nebo jsou rodiče cizinci pracující pro místní IT firmu," nastiňuje místostarosta pro školství na Brně-sever Martin Glogar (KDU-ČSL).

Radnice tak zatím například zastřešuje komunikaci mezi jednotlivými školami a sdílení know-how nebo spolupracuje s neziskovými i státními organizacemi, například s Agenturou pro sociální začleňování při ministerstvu vnitra. Místostarosta větší zájem ze strany státu vítá.

"Náš zájem je autentický, ale ano, hraje nám do not, že se tématu věnuje i ministerstvo školství, že na segregaci upozorňuje Evropská komise. Je to problém, který sami nevyřešíme," přibližuje Glogar.

"Bál jsem se, že tam dceru sežerou"

Merhautova působí jako každá jiná škola. Školní chodby lemují výkresy z hodin výtvarky a fotky ze školních výletů. Odlišují ji jen studenti. "Máme osmdesát procent žáků s nějakou formou znevýhodnění, ať jde o sociokulturní například u romských nebo ukrajinských dětí, tak o děti se speciálními vzdělávacími potřebami," popisuje ředitelka Jana Foltýnová.

Přesto se škole daří. Z nedávného šetření klimatu, které si ve svých školách nechalo zpracovat Brno-sever, vyplynulo, že žáci, pedagogové i rodiče jsou zde z celé čtvrti nejspokojenější. Nejde o úspěch, kterého by škola dosáhla snadno. Potenciál negativně ovlivnit výuku má podle odborníků už 20 procent jakkoliv znevýhodněných žáků.

Velké množství znevýhodněných dětí škola zvládá díky nabytému pedagogickému sboru. "Máme dvě sociální pedagožky, dvanáct speciálních pedagogů, dvě psycholožky, dvě výchovné poradkyně, dvě metodičky patologických jevů, zkrátka sbor nabušený odborníky," pochvaluje si Foltýnová.

Ředitelka se chlubí i dalším úspěchem. "Letos se tři naši žáci dostali na gymnázia. To bylo opravdu velké překvapení. Na střední školy nebo učiliště se dostalo 95 procent žáků," doplňuje hrdě.

Dobré výsledky ale Štěpána ani další rodiče z většinové neromské veřejnosti zatím nepřesvědčily. "Na mě škola působí pokrokově, vím, že je vybavená skvělými pedagogy, asistenty a dalším personálem. Učí matematiku Hejného metodou, nabízí další alternativní programy. To vše se mi moc líbí. Obavu z kolektivu ve třídě to u mě ale nepřekonalo. Dcera je křehule a prostě jsem se bál, že by ji tam 'sežrali'," vysvětluje Štěpán.

Své obavy Štěpán odůvodňuje spíš městskými legendami než přímou zkušeností. "Jsou to takové ty historky z podsvětí, které mě ovlivňují, ať chci nebo ne," přiznává. Realitou ale zůstává, že okolí základní školy je ovlivněné sociálně patologickými jevy. Místní populace v "Bronxu" se například dlouhou dobu potýká s epidemií drogových závislostí, jak předloni psal například deník Seznam Zprávy. Platí to i pro děti.

"Nemůžeme zachránit každé dítě"

"Je pravda, že na školu chodí děti, které mají rodiče ve výkonu trestu, které vychovávají babičky a dědečkové a jsou zatížené sociálními nebo i kriminálními problémy. Povědomí u veřejnosti tak je, že takoví jsou všichni, což ale rozhodně není pravda. Jsou slušní žáci, méně slušní žáci a pár lotrů. To je situace na každé škole. My naopak díky třeba sociálním pedagožkám dokážeme problémy lépe řešit, jít do důsledků a příčin," oponuje Foltýnová.

Na "Merhautce" tak podle její ředitelky zatím dochází k paradoxní situaci. Snahy o co nejvyšší kvalitu výuky a zázemí segregaci spíše prohlubují. "Romští rodiče vědí, že jejich děti, i když třeba znevýhodněné, u nás dostanou kvalitní a dobrou péči," přibližuje Foltýnová.

Škola se dostala do bodu, kdy musí přesvědčovat romské rodiče z jiných částí města, aby šli na svou spádovou školu. "Od rodičů slýcháme, že jinde je při zápisech odrazují, že pro jejich děti bude škola moc složitá, že je nepřijme kolektiv. Bohužel, my nemůžeme zachránit každé dítě, které jiné školy nechtějí," dodává.

Zvyšování atraktivnosti a odborný personál

Případ Merhautovky ukazuje, že jen dobrá praxe a dílčí úspěchy škol nestačí. Místostarosta Glogar proto při brněnské cestě za řešením segregace vidí jako hlavní klíč shození nálepky problémové, romské školy a budování důvěry.

"Faktem je, že máme skupinu rodičů, kteří své děti na spádovou školu dávat nechtějí. Jejich obav je celá řada, část je skutečná, ale samozřejmě koluje spousta falešných stereotypů. My musíme spolu se školou narativ změnit. Ne abychom lakovali narůžovo, ale proto, že kvalita školy je reálná," míní.

Spoléhá se proto na několik aspektů. Nejdříve chce zvýšit atraktivnost školy, nabídkou zajímavých studijních programů a metod, jako už zmiňované Hejného matematiky nebo zaváděním tříd, které budou kombinovat prvky tradiční a alternativní výuky. "K tomu musíme vytvořit takovou podporu, aby škola měla podpůrné pozice, asistenty a speciální pedagogy, kteří dokážou pracovat i s dětmi se složitou situací v rodině," přibližuje.

Dále chce působit zejména na ohrožené rodiče, aby své děti dávali dřív do školek, což se zatím neděje. "Přitom víme, že čím dřív nastoupí dítě do školky, tím pravděpodobnější je úspěch na základní škole," dodává místostarosta.

Pomoci k tomu mají i nový terénní pracovníci. "Momentálně připravujeme projekt, který jejich působení zaštítí. Má jít o Romy, lidi z 'Bronxu', kteří lépe propojí místní rodiny a školy," slibuje si Glogar. Nakonec se chce zaměřit i na větší a trvalejší propojení škol, tak aby sdílely vlastní zkušenosti a know-how s prací s ohroženými dětmi.

Konečným cílem má být posílení důvěry obou skupin rodičů. Rodiče z neromské většinové veřejnosti mají získat jistotu, že jejich děti dostanou i v dosud převážně romských školách kvalitní vzdělání a zázemí se rozvíjet. Naopak u romských rodin často panuje dlouhodobě zakořeněná nedůvěra ke školskému systému, který jejich děti ještě relativně nedávno posílal téměř automaticky do zvláštních škol.

Úvahu místostarosty kvituje i expert Karel Gargulák. "Nedůvěra na všech stranách je jeden z hlavních bloků, které desegregaci brání. Naopak důvěra rodičů je hlavní faktor, jak jde zabránit bílému úprku," doplňuje.

Zapojit se musí i stát

Podle Garguláka leží velký díl práce i na straně státu, především co se týče zavádění podpůrných pracovníků, jako jsou psychologové a sociální pedagogové. Právě tito pracovníci přitom podle ředitelky Merhautovy z velké části stojí za úspěchy školy.

"Systém financování podpůrných pracovníků dosud klamal tělem. Zdá se, že jde o funkční model, ale pracovníci byli dosud téměř vždy placení z evropských peněz v rámci různých projektů. Až s nedávnou velkou novelou školského zákona (momentálně čeká na schválení v Senátu - pozn. red.) se pozice jako sociální pedagogové poprvé pevně ukotvují a půjde na ně čerpat peníze přímo ze státního rozpočtu," vysvětluje Gargulák.

Hlavní a nejsložitější úkol ale představuje srovnání kvality všech škol, nejen segregovaných. "Jinak se bude dít, že segregovaná škola vyřeší své potíže a začne přehazovaná, kdy znevýhodnění žáci budou postupně přecházet na jiné školy a celý problém se bude opakovat," nastiňuje expert na vzdělávání. Zajištění plošné kvality ve školách je ale náročný úkol, který jde často za možnosti samospráv, které školy zřizují.

Řešení vidí Gargulák v zavedení profesionální správy škol, pracovně takzvaných superředitelů. "Jde o systém, který se běžně využívá v zahraničí. Ředitelé v Česku jsou zatížení ohromným množstvím administrativy, která zabere klidně třicet ze čtyřiceti hodin týdně. Systém superředitelů by tyto povinnosti zaštítil a ředitelé by měli prostor se věnovat pedagogickému vedení. Zároveň by měla taková správa vliv i na řešení obtížných problémů, jako je segregace, při jejichž řešení by s ní ředitelé ideálně vedli dialog jako s partnerem," ukončuje expert.