Celý svět jej znal jako papeže Františka, vlastním jménem však byl Jorge Mario Bergoglio. Jeho životní osud se začal psát 17. prosince 1936 v Buenos Aires, kde se jako první narodil do rodiny italských imigrantů, nakonec měl ještě čtyři sourozence. Dětství strávil v městské části Flores na předměstí argentinské metropole a podle řádových sester byl neposedným uličníkem.

"Byl to ďábel, jednoduše malý ďáblík, jako každý malý kluk," řekla dle britského zpravodajského webu The Telegraph v roce 2013 jedna ze sester, když se František stal 266. papežem katolické církve. Nikdy by prý nevěřila, že se jím stane zrovna tento chlapec. Nenapovídal tomu ani fakt, že vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu. Nebo jeho příležitostná práce vyhazovače, na což vzpomínal v knižním rozhovoru s názvem El Jesuita (Jezuita) s novináři Sergio Rubínem a Francescou Ambrogettiovou.

Do Tovaryšstva Ježíšova František vstoupil ve 21 letech při svém pobytu v Santiago de Chile. V samotném jezuitském řádu a při svých pobytech v řádových domech na různých místech Chile a Argentiny pokračoval ve studiu několika oborů. Nakonec se stal profesorem teologie. Biskupem byl od roku 1992, arcibiskupem Buenos Aires od roku 1998 a při konzistoři v roce 2001 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.

Původně o post nestál

Během svých akademických let František pobýval i v Německu. Ovládal hned několik jazyků - španělštinu, italštinu, němčinu, texty pak četl i v církevní latině. Mnozí na něj budou vzpomínat jako na muže, který své první proslovy a kázání v roli papeže pronášel italsky a ve většině případů spatra.

Františkova sestra María Elena Bergogliová, která jako jediná ze sourozenců zůstává naživu, přitom o Františkovi v roce 2013 prozradila, že původně o papežský post dvakrát nestál. "Papežem být nechtěl. Když jsme o tom v soukromí mluvili, odpověděl stroze: 'Děkuji, nechci'."

Nakonec však právě jako papež proslul mimo jiné i svou první zahraniční cestou, když navštívil Brazílii. Tam se dostával do přímého kontaktu s lidmi a potvrzoval svou skromnost a zájem o chudé obyvatelstvo. "Nemůžeme se zavírat ve farnostech, když tolik lidí čeká na slovo Boží," řekl kněžím v katedrále v Riu de Janeiru. Závěrečnou mši tehdy sloužil přímo na slavné pláži Copacabana. Navštívily ji dle odhadů až tři miliony lidí.

Zajímavostí je, že v době svého zvolení papež František získal dle zpravodajského webu BBC širokou podporu jak církevních konzervativců, tak reformátorů. Kromě jiného se nebál vyjadřovat k sexuálním skandálům církve, homosexualitě a korupci. Velké popularitě se těšil až do svého konce. 

Déle než on žil v úřadu pouze papež Lev XIII., který zemřel v roce 1903 ve věku 93 let. Františkův předchůdce Benedikt XVI., svým jménem Joseph Ratzinger, se sice dožil 95 let, ale funkci opustil již v únoru 2013 jako 85letý. Stal se tehdy prvním papežem po více než 700 letech, jenž se svého úřadu vzdal dobrovolně. 

Od února v nemocnici kvůli zápalu plic

V posledních měsících byl vážně nemocný. Naposledy byl hospitalizován od 14. únpra v římské Gemelliho nemocnici s oboustranným zápalem plic. Testy předtím prokázaly polymikrobiální infekci dýchacích cest, což je infekce způsobená viry i bakteriemi. Z nemocnice se vrátil na konci března. Již v mládí přitom František trpěl vážnou respirační infekcí a lékaři mu tehdy odebrali část plíce. 
Ještě den před úmrtím přednesl tradiční poselství Urbi et orbi (Městu a světu).

Samotný Vatikán nyní vstupuje do přechodného období zvaného "sede vacante" (sídlo je prázdné). Během něj je vláda církve dočasně předána kardinálskému kolegiu. Dva až tři týdny po papežově pohřbu se v Sixtinské kapli sejde kardinálský sbor, aby uspořádal konkláve, tajný proces volby nového papeže.