Giuseppe Meazza. Jméno, které dodnes vzbuzuje respekt i mezi těmi, kdo nikdy neviděli jediný jeho zápas. Od jeho narození uplynulo už 115 let, přesto se o něm mluví jako o jednom z největších fotbalistů všech dob.

Muž, jehož jméno nese legendární stadion San Siro, byl prvním skutečným globálním idolem fotbalu. A zároveň dokonalým příkladem toho, jak se genialita může snoubit s bohémským životem.

Meazza se narodil 23. srpna 1910 v Miláně. Doma mu říkali Peppe, ale jeho maminka zpočátku o fotbalu nechtěla ani slyšet. Raději by ho viděla za pultem na ovocném trhu, který rodina provozovala.

Dokonce mu schovala kopačky, aby ho od hraní odradila. Jenže malý chlapec měl jiný plán. Hrál bosý na ulici s míčem ze starých hadrů a rychle se ukázalo, že před sebou má Itálie výjimečný talent.

O AC Milán měl zájem i on, ale klub ho odmítl s tím, že je příliš hubený. Inter byl odvážnější a vsadil na něj. "Nacpali jsme ho steakem a pak už začal psát historii," vzpomínali později funkcionáři Nerazzurri.

A skutečně - Meazza se stal hráčem, který předběhl svou dobu. V dresu Interu nastřílel 241 gólů ve 348 zápasech, za Itálii přidal dalších 33 branek v 53 utkáních. Téměř čtyři desetiletí držel rekord nejlepšího střelce národního týmu, než ho v roce 1973 překonal Gigi Riva.

Dodnes je ale druhý v historických tabulkách. Nebyl to však jen zabiják před brankou. Měl techniku, kterou by obdivoval i Lionel Messi, uměl tango a z tanečních kroků si udělal vlastní fotbalové zbraně.

Hrál oběma nohama, skvěle přihrával, hlavičkoval, viděl hru jako málokdo. "Viděl jsem hrát i Pelého. Neměl takovou eleganci jako Meazza," řekl jednou slavný italský intelektuál Luigi Veronelli.

K Meazzovým příběhům patří i legendární sázka s brankářem Juventusu Giampierem Combim. Ten nevěřil, že Peppe dokáže zopakovat efektní gól z tréninku: nejdřív akrobatickou střelu nůžkami a pak typický moment, kdy obejde gólmana a zakončí do prázdné branky. V zápase udělal obojí a Combi mu musel potřást rukou přímo na hřišti.

Jenže Meazza nebyl asketickým profesionálem. Miloval ženy, víno i noční život. Kouřil, pil a často se vracel domů až nad ránem.

"Jednou jsem dorazil pět minut před výkopem, trenér i spoluhráči na mě koukali, co jsem zase vyváděl. Pak jsem dal hattrick a všichni byli zticha," vzpomínal s úsměvem.

Dokonce se stalo, že ho před zápasem s Juventusem našli spát doma v posteli - předešlou noc totiž prohýřil. Přesto nastoupil, vstřelil dva góly a byl vyhlášen nejlepším hráčem.

"Byl velký, nepřekonatelný. I když někdy padal do strašlivých krizí kvůli svému bouřlivému životu," glosoval jeho kariéru právník a funkcionář Interu Peppino Prisco.

Ve třicátých letech se Meazza stal prvním globálním fotbalovým idolem. Vyhrál tři ligové tituly s Interem, Coppa Italia a především dva světové šampionáty v letech 1934 a 1938.

Tehdy se stal symbolem vítězné Itálie a také prvním hráčem, který měl osobního sponzora - v době, kdy ještě pojem "marketing" ve fotbale neexistoval.

Na konci hráčské kariéry oblékl postupně dres AC Milán, Juventusu, Varese a Atalanty, ale vždy se vracel k Interu, kde působil i jako hrající trenér.

Po druhé světové válce trénoval Besiktas, Pro Patriu i italský národní tým a dvakrát usedl i na lavičku Interu. Později pracoval s mládeží Nerazzurri a stál u zrodu další legendy - Sandro Mazzoly.

Meazza zemřel v roce 1979 ve věku 68 let, ale jeho odkaz žije dál. Stadion San Siro se oficiálně jmenuje Stadio Giuseppe Meazza a každá zmínka o něm připomíná nejen jeho góly, ale i život plný vášní.

Ostatně on sám kdysi řekl: "Fotbal je jako tanec. Musíte ho cítit v těle, jinak zůstane jen obyčejnou hrou."