Představte si, že se vám rozpadne manželství, společnost sužuje pandemie a vy nemáte tušení, co si se sebou počnete. Pravděpodobně by vás napadly dvě možnosti: složit se, nebo zcela překopat celý svůj svět.

Barbora Hanáková zvolila druhou variantu a vrhla se do nápaditého projektu. Koupila si loď, naložila ji na kamion, převezla ji do svého rodného Nižboru a dala jí nový život - stejně jako sobě.

A právě takhle se zrodilo kouzelné místo u Berounky s názvem Bistro HST-P48 a zároveň začal příběh ženy, která se nebála rozjet vlastní byznys v nejtěžším životním období.

Dnes z loďky vydává kvalitní dobroty, které byste u cyklostezky mezi Nižborem a Stradonicemi asi nečekali.

Zvrat a pomocná ruka

Téměř padesátiletá Barbora většinu svého života pracovala v médiích, avšak v roce 2020 se jí obrátil život naruby, když se musela vyrovnat s rozchodem s hercem Tomášem Hanákem. A do toho ještě přišel covid, který pro mnohé znamenal zkázu i ideální čas začít odznova.

Zatímco většina lidí by v té době hledala stabilní práci, Barbora začala hledat loď. Proč? Inspiroval ji zážitek z Oregonu ve Spojených státech, kde v bistru vytvořeném z lodi prodávali fish and chips - tedy rybu a hranolky. A tak něco podobného chtěla přivést do Čech, i když si někteří ťukali na čelo a říkali jí, že Čechy ryba určitě nenadchne.

Hanáková si však stála za svým a dobře udělala. "Nevěděla jsem, co se sebou, ale pak se všechno rozběhlo," vzpomíná. Tím začala její nová životní kapitola, díky které znovu našla štěstí.

Vrak, svářečka a ryba s hranolky

Svou osudovou loď našla asi za deset minut, a když syna a bratra přivezla na vrakoviště, nevěřili vlastním očím. Uprostřed šrotu stál ocelový stroj s označením HST-P48. A tak tuto původně pracovní loď zachránili s cílem přetvořit ji na gastro byznys. "Někde jsem četla, že přejmenovávat loď nepřináší štěstí, proto lodi zůstalo její pracovní označení HST-P48. Logo pak vytvořil skvělý grafik Jiří Troskov. Mělo by znázorňovat mořskou pannu, každý v něm ale vidí něco jiného. A to je asi dobře," přibližuje.

O rychlou a snadnou rekonstrukci ale rozhodně nešlo. Naopak nastaly roky šílené dřiny. "Syn si udělal svářečský kurz, koupili jsme svářečku, brusku, kompresor. Měla jsem pět brigád a každý vydělaný halíř šel do lodi," popisuje Barbora, které rodina a kamarádi pomáhali, když už nemohla.

A pak to přišlo. Po dvou letech, v roce 2022, byla loď konečně připravená a ona tak se svým týmem mohla otevřít okénko bistra kousíček od břehu Berounky.

A od té doby se fronty, ve kterých najdete nejen cyklisty, na jejich vyhlášenou rybu s hranolky nezastavily. 

Práce s láskou a nečekaný favorit

Když s Barborou mluvíte nebo jen pozorujete, jak se svými kolegy kmitá uvnitř i kolem bistra, poznáte, že každý kout byl vytvořen s láskou. A možná i to, že každý detail má svůj příběh - včetně toalet, které vznikly přestavbou nástavby z vojenské V3Sky. "Po rybě si všichni nejvíce chválí právě naše záchody," říká drobná blondýna s úsměvem a dodává: "A také pivo z Rakovníka, limonády z domácí produkce nebo prostor na hraní pro děti."

Není těžké si uvědomit, že v lodi asi nebude moc místa. Ale o to víc lásky a porozumění v ní je. "Děláme si srandu z toho, že u nás nemohou pracovat vysocí lidé. Celkové fungování bistra je specifické. Nemáme terminál, lidé platí přes QR kód. A víte co? Nikdo nepodvádí. Jsou to ti nejmilejší hosté - pohodoví, usměvaví, čistotní. Vážím si toho každý den," říká majitelka.

Dovolená pro hosty a vykuřování

A jak vypadá běžný pracovní den celé posádky a jaké jsou její role? "Ráno panikařím a peču bulky. Kolegyňka vykuřuje šalvějí loď proti zlým duchům a kontrole z hygieny. Mamka uklízí, zalévá kytky a nadává na děti, co na cyklostezku malují křídou sprosté obrázky," směje se Barbora.

Její syn vaří, opravuje, válí sudy. Ruku k dílu však přiložila i jeho přítelkyně, která vypomáhá třeba s přípravou drinků a spravuje sociální sítě. Hanákové bratr pak pomáhá se vším, co je nutné. A jak už bylo nastíněno, právě díky němu bistro vůbec vzniklo. Barboru popostrčil k odstartování vlastního  byznysu a poskytl jí pozemek, kde se loďka i jeho zázemí nachází.

"Bez nich bych to nikdy nezvládla. Každý rok něco vylepšíme, posuneme. Ale pořád je to hlavně o lidech," popisuje Barbora a dodává, že o dvanácté otvírají a pak už nestíhají. "Večer sebereme nádobí z cyklostezky, umyjeme ho a jdeme spát. A takhle celé prázdniny dokola," říká. Po každé směně tak pomalu omdlí v posteli a modlí se, aby načerpala síly na další den. Proč? Protože ji bistro zachránilo z největší krize a denně jí přináší radost. I přes všechnu dřinu.

A co dál?

Když se jí zeptáte, zda by podnik přesunula jinam, okamžitě nesouhlasně zavrtí hlavou. "Tohle je moje místo. Je to splněný sen," tvrdí a dodává: "Volno mám v zimě, kterou nemám ráda. Takže akorát možná časem zvážím zimní práci s letním volnem."

A přestože o sobě tvrdí, že nemá žádné mimořádné schopnosti, její příběh je ukázkou toho, že minimálně silná vůle a tah na branku jí nechybí. "Jediné, co je potřeba, je jít a začít. Každý může dělat cokoliv, když do toho dá dost energie. Důležité ale je i mít štěstí na okolnosti a lidi kolem sebe. Stejně jako jsem to měla já," míní.

Jedna loď, jeden sen a stovky spokojených návštěvníků

V bistru HST-P48 nejde jen o jídlo. Jde i o atmosféru, která je pro zákazníky čím dál důležitější. Bára společně se svými blízkými vytvořila místo, kde se rodiny levně a zároveň výborně najedí, děti si užívají na plácku i mělčině a přátelé hrají petanque a u toho popíjejí aperol nebo pivo.

A také ztrácejí pojem o čase. "Na WhatsAppu se jmenujeme Dovolená na jachtě. Pro nás je to sice dřina, ale pro návštěvníky - doufám - dovolená," uzavírá Hanáková.