Vyfotili ji, svlékli pomocí aplikace a obrázek pak rozeslali spolužákům. Fiktivní snímek 13leté Aničky se objevil i na sociálních sítích. Dívka potupu neunesla. Třídní šikana ji dohnala až k sebevraždě. Spolykala krabičku léků a skončila v nemocnici. Od té doby pendluje mezi školou a psychiatrickou klinikou.

Případů, jako je tento ze severu Čech, přibývá. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) nabobtnal počet sebevražedných pokusů u dětí a dospívajících za posledních pět let skoro na dvojnásobek. Jen během roku 2023 si podle nich zkusilo sáhnout na život 1256 dětí. Do tragického konce svůj čin dotáhlo celkem 48 z nich.

Akutní péče se těmto dětem sice dostane, následná ale podle odborníků vázne.

"Víc než polovina pacientů hospitalizovaných pro záměrné sebepoškozování nemá po propuštění z nemocnice žádného odborníka. Na kontrolu k ambulantnímu psychiatrovi se nedostanou ani po 30 dnech," konstatuje souhrnná zpráva o sebevražedném jednání a prevenci v České republice, kterou vypracoval Národní ústav duševního zdraví v Klecanech.

Čekací doby na psychiatra jsou totiž i několikaměsíční. Část pacientů se proto uchýlí k sebevraždě opakovaně.

Pryč s velkokapacitními nemocnicemi

Hladký přechod z nemocniční péče do běžného života už přitom měl být vyřešený. Měla ho zajistit reforma psychiatrie. "Počítala s hustou sítí center duševního zdraví, která měla zaléčené lidi z nemocnic postupně přebírat," popisuje vizi z roku 2012 Pavel Novák - zakladatel nevládní organizace Fokus Praha a jeden z hybatelů reformy.

Komunitních center měla v Česku vyrůst asi stovka, v každém regionu mělo stát zhruba jedno. Působit v nich měl celý tým odborníků - tedy nejenom psychiatr, ale také psychologové, terapeuti nebo sociální pracovníci. Všichni měli pacientovi pomáhat. Jenomže nakonec takových center nevznikla ani polovina.

"Ustrnuly i další plány," pokračuje Pavel Novák. Nedotažené je podle něj financování komunitních týmů, vázne i vzdělávání odborníků. Podle Nováka se také nedaří do oboru přilákat novou krev.

"Co je ale ze všeho nejdůležitější - úplně se vytratil hlavní důvod reformy. Tedy snaha dostat pacienty z velkokapacitních psychiatrických nemocnic do menších zařízení. Nebo ještě lépe do života v komunitě," říká Novák. Lidé tak stále zůstávají na klinikách, které mnohdy čítají i tisíc lůžek. 

Nesplněný závazek

"Česko se přitom k podpoře komunitní péče zavázalo, a to v mezinárodní Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením," připomíná Novák. Stát tedy musí pacientům umožnit, aby zbytečně nezůstávali v izolaci psychiatrických léčeben, ale aby se mohli vrátit po zaléčení zpátky do společnosti. Pomoct jim v tom měly právě multioborové týmy center duševního zdraví, stejně jako síť chráněného bydlení.

"Pro pacienty by to znamenalo obrovský posun, pro stát zase úsporu peněz," argumentuje Novák. Provoz velkých nemocnic je totiž podle něj příliš drahý - například pražské Bohnice vykazují obrat kolem dvou miliard korun ročně. Naopak komunitní centrum spotřebuje jen zlomek těchto peněz - okolo 15 milionů. "S pacienty přitom pracuje velmi efektivně. Svědčí o tom fakt, že se díky centrům snížila potřeba hospitalizací až o 70 procent," podotýká odborník. 

Podle Nováka toho ale stát nevyužívá. "Na reformu se prakticky zapomnělo, nikdo už to nekoordinuje," tvrdí a dodává: "Na ministerstvu zdravotnictví se sice schází Národní rada péče o duševní zdraví, ale jen zřídka. Jednou za několik měsíců. Změny, na kterých se tato skupina dohodne, jsou navíc jen kosmetické." Systém tak podle něj zůstává při starém.

Vláda přitom před čtyřmi lety slíbila, že bude terénní psychiatrické služby rozvíjet. Uvedla to i ve svém programovém prohlášení.

Tíha padá na praktiky

Podobně to vidí i šéf Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka. "Celá reforma šla jaksi do ztracena," hodnotí vývoj posledních několika let.

Původně se podle něj počítalo třeba s tím, že se budou o některé duševně nemocné starat i praktičtí lékaři. "Po celém Česku měly vzniknout jakési ordinace s rozšířenou péčí - tedy malé týmy psychiatra, klinického psychologa a psychiatrické sestry. Ty měly úzce spolupracovat i s praktiky," popisuje Šonka. Pacient tak měl mít péči odborníků neustále dostupnou. 

Jenomže ani toto opatření se nakonec nedotáhlo - ambulancí tohoto typu vzniklo jen 20. "Třeba kolem mě široko daleko žádný takový tým není," říká lékař.

Praktici se sice prý o část pacientů nakonec starají, protože jim nic jiného při nedostatku psychiatrů nezbývá, chybí tomu ale jakákoliv pravidla. Péči navíc nehradí pojišťovny. "Některé kolegy už to proto začíná zmáhat. Problém mají hlavně pediatři. U dětí je totiž nápor psychiatrických diagnóz opravdu enormní," dodává Šonka.

Snažíme se, tvrdí ministerstvo

Ministerstvo zdravotnictví se ale brání. "Kvalitní a dostupná psychiatrická péče je naší prioritou," oponuje mluvčí resortu Ondřej Jakob. Center duševního zdraví podle něj přibývá - třeba ke třem stávajícím zařízením pro děti přibudou co nevidět další tři.

"Připomínkovým řízením současně prochází změna, díky které se sníží nároky na jejich personální obsazení - a to aniž by se snížila kvalita," dodal Jakob. Odstraní se tak podle něj jedna z překážek, proč doposud nepřibývala centra rychleji.

Jakob nesouhlasí ani s výtkou, že se do psychiatrie nedaří nalákat mladou krev.

"Ministerstvo vzdělávání psychiatrů i psychologů podporuje," tvrdí. Třeba loni úřad poslal peníze 50 mladým absolventům vysokých škol, kteří se chtěli specializovat právě na tyto obory. Letos se jejich řady rozšířil ještě o dalších deset - na celkových 60. Kromě toho se psychiatrům zvedly i úhrady od pojišťoven, aby měli svou práci lépe zaplacenou. Podle Jakoba by to mělo zvýšit atraktivitu oboru.

"Jako prevence sebevražd vznikl i web sebevrazdy.cz, který nabízí informace lidem se sklony k sebepoškozování. Radu tam najdou i jejich blízcí a odborníci," dodává Jakob.

Krizové služby stále chybí

Vedení resortu se zastala i místopředsedkyně České psychiatrické společnosti Simona Papežová. Odborníků se sice podle ní skutečně nedostává, důvodem je ale hlavně délka jejich studia. "Studium medicíny trvá šest let a potom ještě následuje atestace," připomíná. 

V příštím roce by se ale podle ní mohla karta konečně obrátit. "Z lékařských fakult poprvé vyjdou větší počty absolventů," vysvětluje Papežová. Odborná společnost navíc zahájila náborovou kampaň, která by měla na mladé absolventy škol cílit. "Slibujeme si od toho, že si psychiatrii vyberou jako svůj obor. Podle našich průzkumů by to mohla udělat až čtyři procenta z nich," říká.

Papežová hájí i miliardové investice do nemocnic. "Jde do nich opravdu hodně peněz, o tom žádná. Má to ale svoje důvody," připomíná. Nemocniční oddělení podle ní stále častěji plní akutní případy, každoročně jich přibývá. "Lůžka po dlouhodobě nemocných, kteří postupně odcházejí do komunitních center, se proto úplně neruší. Na jejich místě musejí vznikat nová," vysvětluje. Pro lidi v akutní krizi totiž podle ní žádné jiné služby prozatím neexistují.

Některé nemocnice jsou navíc podle Papežové spoluzřizovateli center duševního zdraví a stacionářů. I místopředsedkyně psychiatrické společnosti má ale o reformu jisté obavy. "Stav veřejného zdravotního pojištění není dobrý, pojišťovny hospodaří se stále většími schodky. Budou muset hledat úspory," připomíná a dodává: "Otázka tedy je, jak to dopadne právě na psychiatrii," dodala Simona Papežová.