Pět let se manželé Hronovi radovali z vytoužené dcery Marie. Byla zdravou a hravou holčičkou, kterou bavil život. Ráda si hrála s kamarády a mladší sestřičkou Jiřinou. Zlom přišel velmi plíživě a nenápadně, když Maruška zničehonic spadla na dětské oslavě. 

"Přemluvila jsem praktickou lékařku, aby nás poslala na vyšetření. Ve školce taky říkali, že často zakopává, ale přisuzovali to nemotornosti. Nejdříve jsme šli na ortopedii, dostala speciální vložky, pak nás čekala ORL, tam ze mě pan doktor udělal trošku hysterickou matku, že to vše bude alergie. Dal jí kortikoidy. Na očním to odstartovalo, protože se jim něco nezdálo," popisuje Eva průběh, než dostali konečnou diagnózu.

Nejdřív to vypadalo, že holčička bude trpět epilepsií, což maminku sebralo. Ale kdyby tenkrát věděla, co je čeká, za tuto nemoc by byla ještě ráda, jak sama přiznává.

Pak putovali na neurologii a skončili na onkologii v pražské Fakultní nemocnici v Motole. Tam jim oznámili, že to vypadá na nádor na mozku. Diagnóza bez podrobností a zničujících detailů.

"Zavolali nám a lékaři chtěli, aby přijel i manžel, že nám oznámí, co Marušce je. Mařenku dali do školky pro děti s rakovinou, kterou na oddělení mají. A lékař začal větou, že jsme si vybrali to nejhorší, co jsme mohli. To se vám zastaví srdce. Ukázal nám na obrázku její mozek a nádor. Ten se jmenuje difuzní infiltrativní gliom," vzpomínala v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ na dobu, kdy se jí zhroutil celý svět.

Jak nádor rostl a nabýval na síle, omezoval základní životní funkce. Prognóza byla taková, že má Maruška pár měsíců života, kdy se pomalu přestane hýbat, až se udusí. Lékaři neměli ani žádnou alternativu, jak nádor léčit, protože je velmi vzácný.

Léčba jen na prodloužení života

Doktoři nabídli, že mohou začít s chemoterapií nebo radioterapií s biologickou léčbou, ale šance na vyléčení není. Dokázali by jen - možná - prodloužit Marušce život.

"Člověk to zná jen z amerických filmů. Myslí si, že se ho netýká. Řekli nám, že to může pomoct na přechodnou dobu, ale pak se stává, že o to dřív pacient umře. Jakoby se ten nádor naštve a pak vyroste o to víc. Celkové dožití je kolem devíti měsíců. Bylo to drsné," otevřela starou ránu Eva, jež předcvičuje jógu.

Srdce měli s manželem rozbité na milion kousků. Nemohli tomu uvěřit. Dostali pár dní na rozmyšlenou, jestli chtějí podstoupit některý z navrhovaných léčebných postupů. Nakonec se rozhodli zkusit léčbu. Nechtěli se jen tak vzdát. 

Okolí se snažilo rodině pomoct, podržet, posílali jim spoustu informací, jak zatočit s rakovinou. Všichni věřili, že i přes tak drtivou diagnózu se ještě něco změní. Z pověrčivosti na akci spojenou s pálením čarodějnic postavili obrovskou hranici, která vše zlé určitě spálí. Bohužel se tak nestalo.

Vyhledali léčitele

Holčička měla nastoupit na ozařování, ale kvůli nachlazení se to muselo odsouvat a to podle její maminky změnilo naprosto celý další průběh léčby. 

"Známí nám poslali kontakt na jednoho léčitele, který vypadal, že by mohl vyléčit vše. Vydali jsme se na jeho přednášku a pak jsme k němu začali jezdit celá rodina. To byl okamžik, kdy jsme se rozhodli nepodstoupit klasickou léčbu," přiznala zoufalá maminka, která se "chytala" všeho, co by její dceru mohlo uzdravit nebo aspoň prodloužit život.

I doktoři nakonec uznali, že by konzervativní léčbou holčičku jen trápili a místo prodloužení jejích dní by mohla jen trpět. Místo devíti měsíců, jak jí předpovídali, nakonec žila ještě další tři roky. 

Vyzkoušeli mnoho dalších léčitelů a šarlatánů, kteří převážně z rodiny jen tahali peníze. Ale byli i tací, kteří honorář nechtěli, když šlo o nemocné dítě. Rodina potřebovala něčemu věřit, mít aspoň trošku půdu pod nohama, když medicína nezabírá. 

"Kdykoliv byla nějaká naděje, hned jsem se jí chytila. Někdy už ani Maruška sama nechtěla. Bylo mezi nimi spoustu podvodníků. Jedna léčitelka nám řekla, že to není žádný nádor, ale zapouzdřený brouk v hlavě. Zkusili jsme i čínskou medicínu. Jiní nám doporučili nějakou lampu za 15 tisíc," dodala s tím, že jim to pomohlo být aspoň pozitivní a věřit, že to bude dobré. 

Maruška zemřela doma

Bohužel holčička v osmi letech nakonec zemřela. Neodešla na onen svět v nemocnici, ale rodiče ji měli doma. Docházeli k nim z týmu paliativní péče a pomáhali jim se připravit na nejhorší. Ale Mařenka byla velkým bojovníkem. I přes to, že mohla hýbat už jen jednou ručičkou, neopouštěl ji úsměv. Byla ráda obklopená rodinou. Bohužel její zesláblé tělíčko přesně na Mikuláše před sedmi lety ten nápor už nezvládlo.

"Do poslední chvilky jsme doufali, že to zvládne, že tady bude. Manžel nechtěl připustit, že je to konec. Spala jsem u Mařenky v pokojíčku a kolem páté ráno jsem cítila, že nedýchá. Běžela jsem za Petrem, vzal ji a chtěl ji resuscitovat. Nevěřil, že umřela. Nechtěl to tak nechat. Maruška ležela na gauči a byla hrozně hezká. Jiřinka jí učesala vlasy. Bylo to zvláštní tam být takto s ní. Člověk si to nechtěl připustit," popisovala nejhorší chvíle ve svém životě se slzami v očích.

Na pohřbu Marii zpívaly děti, které s ní chodily do školy. Všechny její smrt naprosto zdrtila. Radši by se všichni sešli na dívčině svatbě než pochovávat nevinné dítě. 

Hnací motor, aby to rodiče ustáli, pro ně byla mladší dcera, kvůli které se museli snažit jít dál. Byť to šlo velmi těžce. Jiřinka si začíná tu konečnost života uvědomovat až teď, po sedmi letech od smrti milované sestřičky. Do toho v rodině přibyl ještě syn František, který své rodiče zahrnuje láskou.

Aby odkaz bojovnice Mařenky zůstal nadále mezi lidmi, Eva s Petrem pořádají charitativní pochod na podporu jiného nemocného dítěte. Jmenuje se "Maruščin podchod od srdce" a můžete se zúčastnit i vy. Koná se 13. září od 10 hodin na fotbalovém hřišti v Bratronicích. My tam budeme taky.