O smrti šestašedesátiletého Dokiče, který se v posledních letech úplně stáhl z veřejného života, informoval srbský deník Novosti. 

"Otec mi často vyhrožoval: Nic neříkej, mlč, nebo tě zabiju. Neuměla jsem se usmívat, dokud mi nebylo třiatřicet let," vyprávěla nedávno jeho dcera Jelena Dokičová.

Na světových kurtech poprvé zazářila už ve svých šestnácti letech. Prošla tehdy z kvalifikace do hlavní soutěže Wimbledonu a v ní vyřadila mimo jiné světovou jedničku Martinu Hingisovou drtivým skóre 6:2, 6:0. O rok později, v roce 2000, hrála v Londýně dokonce semifinále.

Přes velké úspěchy se však neustále stávala terčem fyzických i psychických trestů otce. 

"Měla to být moje zářná chvíle, ale nebyla. Po utkání mi otec řekl, že jsem ostudná a trapná. A nepustil mě do hotelu," zavzpomínala tenistka v knize Unbreakable, tedy Nezlomná.

V ní v roce 2017 šokovala hrůzným příběhem, který do té chvíle zůstával tenisovému světu z velké části utajen.

Mladá hráčka vyprávěla, jak tehdy musela zůstat v areálu, ležela tam na gauči, ale našly ji uklízečky a zavolaly ostrahu. Dokičová musela jít hledat místo k přespání. Bez peněz, bez ničeho.

Celou noc ji kopal ostrými botami

Otec chtěl mít z dcery úspěšnou profesionálku a neváhal kvůli tomu sáhnout k drastickým metodám.

"Vulgární nadávky byly každodenní rutinou, ale tou lepší variantou. Jinak mě trestal koženým páskem nebo mě silně kopal do holení špičatými botami. Měla jsem často podlitiny, někdy jsem silně krvácela," popsala už dříve Dokičová, která s rodinou v roce 1994 emigrovala do Austrálie. 

Předminulý rok na svých sociálních sítích sdílela fotografii z US Open 2000, kde už nastupovala v roli obrovské senzace, přestože jí bylo teprve sedmnáct let. Na staré fotce jsou vidět stopy po násilí.

"Oteklé, pohmožděné a krvácející holeně od bití a kopání celou noc ostrými botami za to, že jsem prohrála zápas. Tyto snímky byly pořízeny o více než dva týdny později a já byla stále silně pohmožděná," napsala v příspěvku.

Bývalá tenistka má z otcova řádění následky dodnes. Zejména na duši, ale i na těle.

"Dodnes mám z tohoto výprasku citlivé a hrbolaté holeně. Z každé rány je jizva a tyhle jsou moje. Přežila jsem, ale takové štěstí neměla nebo nebude mít každá dívka. A to je smutná realita," dodala.

Granátem ohrožoval velvyslance

Dokič, samozvaný veterán chorvatské války za nezávislost, ve které bojoval na straně Srbů, měl během trenérské "kariéry" celou řadu problémů.

Rok 2000 ho obecně nezastihl v dobrém rozmaru. Po brzkém vyřazení z kanadského Maurier Open zmlátil dceru tak, že ztratila vědomí.

Na Australian Open měl fyzický konflikt s kameramanem, v Londýně se omotal vlajkou s rasistickým podtextem, sprostě urážel diváky, jednomu z novinářů rozbil telefon a z turnaje byl vyloučen.

V New Yorku zase ztropil scénu s obsluhou restaurace, když se mu nelíbila jeho porce lososa. Výsledkem byl zákaz vstupu na turnaje okruhu WTA na šest měsíců.

Dokičová, rodačka z chorvatského Osijeku, s otcem brzy ukončila veškerý kontakt. Posílala mu nějakou dobu peníze, dokonce se snažila usmířit, ale marně. Dokič nikdy neuznal, že by cokoli udělal špatně. V roce 2008 ho odsoudili k patnácti měsícům vězení: ohrožoval granátem australského vyslance v Srbsku.

Letos v lednu se příběh někdejší čtvrté hráčky světa dokonce dostal v Austrálii na plátna kin.