Ruth měla židovsko-polské kořeny. Narodila se v roce 1916 v americkém Denveru přistěhovalcům Jacobovi a Idě Moskowiczovým. Ve stejném roce, jen o sedm měsíců dřív, se narodil i její budoucí manžel a obchodní společník Elliot Handler. I když pocházel z Chicaga, vyrůstal v Ruthině rodném Denveru a tam se i seznámili. Navštěvovali stejnou střední školu. V devatenácti letech spolu odešli do Kalifornie. Elliot tam studoval průmyslový design na umělecké škole v Passadeně. Vzali se a narodila se jim dcera Barbara, po které Ruth za pár let pojmenovala slavnou panenku.

Ostatně tahle tradice se v klanu Handlerových ujala a i další, později vytvořené panny či plastoví hoši dostávali jména po členech rodiny. Slavný krasavec Ken se jmenoval po synovi manželů Handlerových a výpůjčkám svých jmen se nevyhnuli ani vnoučata Cheryl a Todd či přiženění příbuzní - když si mladou Barbaru Handlerovou vzal jistý Alan Segal, záhy se na trhu objevil jeho umělohmotný jmenovec.

V roce 1945 Elliot Handler společně se svoji ženou a obchodním partnerem Haroldem "Mattem" Matsonem založili firmu na výrobu obrazových rámů a podle částí mužských křestních jmen ji nazvali Mattel.  Zbytky materiálu, které vznikaly během výroby, začali časem používat ke zhotovení nábytku pro panenky a ukázalo se, že to byl prozíravý krok. Malá křesílka a stolečky se totiž prodávaly daleko lépe než rámy, a tak bylo rozhodnuto soustředit se na výrobu hraček. Nikdo z vedení firmy tehdy nemohl tušit, že se právě rodí nejúspěšnější hračkářský koncern americké historie. Na konci 40. let manželé odkoupili Mattsonovův podíl ve firmě a Ruth se začala podílet na řízení celé společnosti. Brzy měl přijít její čas.

Plastová kráska za tři dolary

Jednoho dne si Ruth všimla, že když si její dcera Barbara hraje s papírovými panenkami, často je obsazuje do rolí mladých žen, nikoli dětí nebo miminek. A tak ji napadlo, že by se holčičkám ve věku její dcery mohlo líbit, kdyby si mohly pořídit dospělou panenku. Když s tím nápadem přišla za manželem, setkala se s nedůvěrou. "To se nebude prodávat," tvrdil jí, ale jeho obchodní intuice ho tentokrát zradila.

V roce 1955 si Ruth na jedné cestě po Evropě koupila tři panenky Lilly - šlo o dlouhonohá blonďatá stvoření vyrobená podle komiksové postavičky objevující se na stránkách německého deníku Bild a oblečená do módních oblečků. Ruth si Lilly dovezla do Ameriky a postupně přesvědčila manžela, že tahle hračka bude mít úspěch. V roce 1958 získala od společnosti Hausser/Drei M autorská práva a následně i ochrannou známku pro jméno nové panny, kterou pojmenovala po své dceři - Barbie. Na veřejnosti se plastová kráska s vosím pasem poprvé předvedla v březnu 1959 na newyorském veletrhu hraček a téměř okamžitě manžele Handlerovi a společnost Mattel katapultovala na oběžnou dráhu úspěchu. V té době šlo o poměrně odvážný čin, protože panenka v černobílých plavkách s vytvarovanými boky i ňadry a nalíčeným obličejem působila mezi ostatními andělsky dětskými panenkami jako hříšné zjevení.

Barbie se tehdy prodávala za příznivou cenu tří dolarů a stala se ikonou - dokonalé míry, oblečení podle poslední módy a po ruce vždy řada nezbytných stylových doplňků. Prototyp americké modelky, dívky, která dokáže všechno na světě a všichni ji obdivují. Bylo jen otázkou času, kdy se návrháři světových jmen poperou o příležitost tuhle celebritu obléknout. Barbie šila u Armaniho, Diora, Gucciho i Versaceho. Postupem doby se stala snad vším, čím ji chtěli zákazníci mít - zpěvačkou, ošetřovatelkou, lyžařkou, rockerkou, baletkou, africkou kráskou i vozíčkářkou.

V roce 1961 se Barbie poprvé setkala s Kenem Carsonem. Poznali se v televizní reklamě a byla to láska na první pohled. S mužem svých snů se ale rozešla. Stalo se to dojemně na svatého Valentýna, po třiačtyřiceti letech intenzivního vztahu, a to z velmi prozaického důvodu - Barbie okouzlil mladý australský surfař Blaine.  Do světa úspěšné fešandy ale nepatří jen osudoví muži, Barbie má také svoje přátele a rodinu: několik sester, sestřenic a kamarádek, jako je například Midge, afroamerická Christie, Hispánka Tereza či Asiatka Kira. A aby Barbie´s World byl úplný, nelze zapomenout ani na domácí mazlíčky. Životem Barbie prošlo zhruba 40 zvířátek - psů, koček, koní a dokonce i zebra, panda či žirafa.

Podobu panenek Barbie dostalo i mnoho světových celebrit a filmových hvězd, mimo jiné hokejista Wayne Gretzky, Elvis Presley, zpěvačka Cindy Lauper, hlavní hvězdy seriálu Beverly Hills 90210 nebo herečka Farah Fawcettová. Barbie šla s dobou: když všichni vzhlíželi k Jacqueline Kennedyové, měla panenka její účes, když se ve Francii dostalo ke slovu hnutí za občanská práva, Barbie dostala prvního černošského přítele.

Budeme mít někdy dost oblečení?

Díky velkému množství modifikací, které exkluzivně přinášely i omezené série, se z panenky na hraní stal cenný sběratelský artikl. Ovšem se stejnou intenzitou, s jakou po dlouhovlasé divě toužili někteří sběratelé, dováděla k nepříčetnosti své odpůrce, zejména feministky. Barbie podle nich byla malým dívenkám zavádějícím vzorem - ať už co se týká jejich fyzického vzhledu nebo budoucí profese (zprvu byla Barbie víc hvězdou večírků, než že by měla nějaké reálné povolání). "Kvůli Barbie si dívky vytvářejí nerealistická očekávání, která povedou ke zklamání a následně nízkému sebevědomí," varovali kritici a jeden akademik dokonce vypočítal, že šance ženy na to, aby dosáhla takových tělesných proporcí, jaké má Barbie, je 1:100 000.  

V roce 1992 byly na trh uvedeny mluvící Barbie, které z úst vypouštěly takové skvosty jako: "Budeme mít někdy dost oblečení? Miluji nakupování! nebo Matematika je těžká!" Věty tohoto typu panenku jasně definovaly jako husičku s omezeným obzorem. Svého času u sebe Barbie nosila i miniknížky s nápisem: Jak zhubnout?, které na zadní straně skrývaly odpověď: Nejez! Ve stejném duchu fungoval doplněk v podobě malé osobní váhy, která trvale ukazovala 110 liber, tedy 50 kilogramů. Pod tlakem veřejnosti byl později Barbie rozšířen pas, aby tolik nepodněcovala k anorexii, a získala i o něco menší poprsí. V posledních letech navíc přibývá i panenek, které se vzhledově liší od většinové společnosti. 

Ruth Handlerová se ale kdysi na celou kauzu kolem své superdívky dívala jinak: "Každá holčička potřebuje panenku, do které si bude projektovat sny o vlastní budoucnosti. Když si bude hrát na to, jaká by chtěla být třeba v 16 nebo v 17 letech, bylo by hloupé, aby si hrála s panenkou, která má plochý hrudník. Tak jsem jí dala krásná prsa," řekla pro deník New York Times v roce 1977. Přestože se slovo Barbie stalo synonymem pro hloupou blondýnu, holčičky po celém světě po ní kvůli tomu nepřestaly toužit. I kontroverze a skandály, kterých v životě téhle dnes už letité plastové dámy nebylo zrovna málo, ale přispěly k tomu, že se z Barbie stal jeden ze symbolů pop-kultury druhé poloviny 20. století.

K samotné panence se navíc přidružil i další byznys gigantických rozměrů: oblečení, knížky, filmy, kosmetika, videohry - vše pod značkou Barbie. Andy Warhol podle ní v roce 1985 namaloval obraz, v roce 1974 byla část náměstí Times Square na týden přejmenována na Barbie Boulevard a panenka se stala i jednou z hvězd animovaného filmu Toy Story. Na paškál si ji nemohl nevzít seriál Simpsonovi nebo parodující televizní show Saturday Night Live. A nelze samozřejmě pominout ani lehce ironický snímek Barbie z roku 2023 s Margot Robbie a Ryanem Goslingem v hlavních rolích.

Co nejrealističtější prsní protézy

V roce 1970 byla Ruth Handlerové diagnostikována rakovinu prsu a následně provedena mastektomie. Při hledání vhodné prsní protézy však nastaly problémy, Ruth všechny náhrady připadaly nedokonalé. Hlavně jí vadilo, že náhrada levého i pravého ňadra byla zaměnitelná. "Je to, jako kdyby švec šil stále jen jednu botu a nutil vás nosit ji na levé i pravé noze," rozčilovala se, a aby nezůstalo jen u slov, rozhodla se, že si prsní protézu vyrobí sama. Založila společnost Ruthton Corp, v níž společně s odborníkem Peytonem Masseym začala tvořit ty nejrealističtější verze ženských prsou. Produktovou řadu nazvala "Nearly Me" (Skoro já) a vyráběla lehké plastikové prsní protézy a implantáty pro ženy, které si nepřály, aby byl jejich zdravotní handicap na první pohled patrný.

Ruth, která sama sebe jednou označila za génia marketingu. Šla ve způsobu propagace svých výrobků dokonce tak daleko, že si při rozhovorech klidně rozepnula blůzu a vyzvala přítomného novináře, aby pohmatem určil, které z prsou je pravé. Své dvě životní kariéry později charakterizovala slovy: "Žila jsem svůj život od prsu k prsu."

Stejně jako nevzdala boj s rakovinou, neopustila ji ve stáří ani její činorodost. I když v roce 1975 rezignovala na post ve firmě Mattel (stejně jako její manžel Elliot), stále přispívala svými nápady. V roce 1980, to jí bylo 64 let, napsala příběh o Barbie rockerce, který byl o sedm let později zfilmován jako animovaný snímek Barbie Rocková hvězda. Zemřela v roce 2002 v nemocnici v Los Angeles na komplikace po operaci rakoviny tlustého střeva. Bylo jí 85 let. Ovšem její Barbie žije dál - a dodnes je nejprodávanější panenkou na světě.