Obrazotvornost probouzející Rorschachovy skvrny se staly téměř symbolem psychologie a často je cituje i ironizuje umění všeho druhu. V 60. letech inspirovaly grafika Vladimíra Boudníka k vytvoření obrazů s otisky skvrn, ale třeba i k tomu, že se sám vydával do ulic, kde na oprýskaných zdech dotvářel praskliny a skvrny, podobně jako dlouho před ním Leonardo da Vinci.

Na přelomu 19. a 20. století němečtí symbolisté psali básně inspirované kaňkami a v legendárním komiksu Watchmen z 80. let se objevuje postava jménem Rorschach alias Walter Kovacs, jehož obličej je tvořen maskou se symetrickými, neustále se měnícími černými skvrnami.

Když komiksový kreslíř Greg Irons, který se podílel i na slavné Žluté ponorce, v sešitu Light Comitragies vytvořil nápodobu Rorschachových skvrn, kterými vidíme do jakési strašlivé válečné vřavy, zatímco okolo je jen nekonečný vesmír, věděl, co dělá. Skvrnami skutečného Rorschachova testu totiž dodnes nahlížíme do podivného chaosu v našem nitru.

Tančící stromy nebo mrtvý muž?

Netopýra, motýla, dvě ženy, krvácející medvědy, rozbouřené mraky, tančící stromy, mapu, mrtvého muže a ještě ledacos jiného lze vidět v magických, osově souměrných kaňkách používaných při snad nejpopulárnější psychodiagnostické metodě všech dob. Rorschachův test stojí na předpokladu, že určité aspekty naší osobnosti, včetně psychických odchylek a poruch, se projeví v tom, jaké asociace v nás vyvolávají obrázky skvrn a jak je interpretujeme.

U zrodu této slavné, jedněmi adorované a jinými zatracované techniky stál švýcarský psychiatr a psycholog Hermann Rorschach. Údajně velmi atraktivní a kultivovaný muž, kterého přátelé popisovali jako brilantního diskutéra, ale zároveň poněkud odměřeného člověka. Jisté je, že slavný psychiatr chtěl být původně malířem a jeho náklonnost k umění, barvám a papíru se zřejmě otiskla i do podoby, jakou dal svému testu.

Říkali mi Skvrna

Malý Hermann dostal ve škole podle některých životopisců přezdívku Skvrna (Klex), protože se často bavil hrou s inkoustovými skvrnami zvanou klecksography. Narodil se jako nejstarší ze třech dětí v roce 1884 v Curychu, ale vyrůstal v malém městečku Schaffhausen v severním Švýcarsku. Velmi brzy přišel o matku - ta zemřela, když mu bylo dvanáct - a za dalších sedm let ztratil i otce, který se živil jako učitel kreslení na chlapecké škole a u syna podporoval rozvoj tvůrčích schopností a fantazie.

Malý Hermann se jevil jako svědomitý a výtvarně talentovaný žák. Základní školu ukončil s výbornými známkami ze všech předmětů. Když se později rozhodoval, jakou vysokou školu zvolí, zvažoval mezi medicínou a uměním. O radu požádal rodinného přítele, německého biologa a představitele darwinismu Ernsta Haeckela. Ten mu odepsal, že by měl studovat přírodní vědy, a tak devatenáctiletý Rorschach nastoupil na lékařskou fakultu v Curychu. Velká část výuky zde byla věnována psychiatrii, která jako vědní disciplína tehdy vzkvétala, a mladík se pro ni nadchl už během prvních dnů studia.

Rorschachův zájem o uvedenou specializaci nepochybně zvýšily i kurzy klinické a teoretické psychiatrie, na kterých přednášely takové hvězdy oboru, jako byl tvůrce termínu schizofrenie Eugen Bleuler či sám Carl Gustav Jung, jenž právě pracoval na testu zkoumajícím podvědomí.

Jak vidí umělecké dílo neurotici

V té době se mladý student začal intenzivně zajímat o ruskou komunitu v Curychu. Seznámil se s řadou Rusů, začal se učit jejich jazyk a v roce 1906, během studia v Berlíně, odjel do Ruska na prázdniny. Když o tři roky později dokončil školu, zasnoubil se s ruskou dívkou z Kazaně Olgou Stempelinovou a brzy se s ní oženil.

Mladý pár neměl peněz nazbyt, a tak se Rorschach rozhodl vzít místo v münsterlingenské psychiatrické léčebně. Do historie tohoto ústavu se zapsal velmi detailními záznamy o pacientech, včetně fotografií, které sám pořizoval, stejně jako divadelními představeními, která organizoval. V té době už začal experimentovat s inkoustovými skvrnami, o čemž svědčí ne příliš systematické záznamy z roku 1911. Pak ale tuto práci na čas odložil, neboť se věnoval psychoanalýze, kde ho zajímala zejména interpretace uměleckých děl neurotiky a psychotiky i jejich vlastní schopnost malovat.

V roce 1913 se odstěhoval se svou ženou do Ruska. Vydržel tam ale pouhých sedm měsíců. Toužil se vrátit k vědecké práci, a tak v roce 1914 odjel sám zpět do Švýcarska a nastoupil na psychiatrickou kliniku ve Waldau. "Navzdory zájmu o Rusko a Rusy zůstal ve skutečnosti Švýcarem spojeným se svou rodnou zemí," komentovala jeho odjezd manželka, která po vypuknutí první světové války musela zůstat až do jara 1915 v Rusku. 

Snižte počet karet na deset!

Ke konci roku 1915 se Rorschach stal ředitelem léčebny v Herisau a za dva roky jeho žena porodila syna a poté i dceru. V Herisau mladého otce čekala těžká práce, klinika měla kapacitu 300 pacientů, ale personál se skládal pouze z ředitele, jeho náměstka a dvou psychiatrů. Rorschach musel přijmout lékaře, sestry, sekretářky a zorganizoval přednášky pro ošetřující personál, první svého druhu ve Švýcarsku.

Když ale v roce 1917 psycholog Szyman Hens uveřejnil doktorskou práci na téma asociací jeho pacientů spojených s různými tvary inkoustových skvrn, rozhodl se Rorschach pokračovat ve svých vlastních experimentech z roku 1911. Použil 40 karet, nejčastěji však 15 z nich, a sesbíral odpovědi od více než tří set respondentů, kterým ukazoval obrázky skvrn a ptal se jich: "Co by to mohlo být?"

Subjektivní reakce pacientů mu umožnily rozdělit je podle jejich vnímání, inteligence a emocionální charakteristiky. Svou projektivní metodu Rorschach založil na sklonech člověka promítat svou vlastní psychickou realitu a životní zkušenost do nejednoznačných podnětů, v tomto případě skvrn. Své poznatky sepsal a v Bernu našel vydavatele, který mu ale byl ochoten knihu vydat jen v případě, že sníží počet karet na deset. Rorschach tak učinil a jeho slavná Psychodiagnostika byla v roce 1921 na světě.

Zdokonalit svůj test už nestihl

Kvalita tisku byla ovšem méně než uspokojivá. Skvrny byly zmenšené, měly pozměněnou barvu i hustotu tisku. Téměř celý náklad zůstal na pultech a těch pár výtisků, o které byl zájem, se staly terčem nemilosrdné kritiky. Rorschach byl zklamán, ale nevzdával se. Na přednášce Švýcarské psychoanalytické společnosti v roce 1922 mluvil o dalším vylepšení svého testu, ke kterému už se ale nedostal. V dubnu téhož roku, v pouhých 37 letech, zemřel na komplikace způsobené pravděpodobně prasklým slepým střevem. Jeho objev však žil dál svým životem.

V roce 1927 koupil bývalý Rorschachův spolupracovník Hans Huber od zkrachovalého vydavatele originál Psychodiagnostiky a test vydal tak, jak měl správně vypadat. Dodnes je dotiskům tabulí s testovým materiálem věnována velká péče a pro odborné účely jsou často tisknuty stále stejným způsobem na stejných strojích jako téměř před sto lety. Autor sám kdysi vypracoval přesný postup výroby tabulí. Sice se objevily pokusy tisknout je i jiným způsobem, ale i přes sofistikovanost moderních technologií se jejich přesná reprodukce nepodařila.

Postupem času byla kolem Rorschachovy metody (ROR) rozpracována bohatá teorie a stal se z ní celosvětově rozšířený psychodiagnostický nástroj, často využívaný i v soudní psychologii. V Bernu byla roku 1952 založena Mezinárodní společnost pro Rorschacha a projektivní metody, jejíž pobočky nyní existují ve 20 zemích světa, včetně Česka. ROR metoda prošla obdobími popularity i časy, kdy upadala v nemilost. I dnes existuje řada psychologů, kteří jí příliš nedůvěřují, ale i těch, kteří ji používají.