Debatu o školství před několika dny rozvířila herečka Lenkou Vlasákovou, která v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ řekla, že pro své čtyři děti zvolila alternativní způsob vzdělávání. Sama měla z klasického školství trauma a nechtěla tomu vystavovat i je. Rozhodnutí nelituje.

"Mně tohle naprosto nevyhovovalo. A proto jsem nechtěla, aby to zažily i mé děti," rozpovídala se. Samozřejmě se nesetkala jen s pozitivní odezvou, lidé kolem ní často řešili, jestli se její děti a děti, které s nimi chodili do třídy, prosadí později i při přijímačkách na střední či vysoké školy, které už nevolí alternativní přístup.

"Náš způsob, jakým jsme vedli naše děti, vzbudil v našem okolí spoustu otázek. Všichni měli strach, co s nimi bude. Jestli se dostanou na střední školu. Musím říct, že z těch asi 26 dětí, které byli ve třídě, jde jen jedno na učňák. Ostatní jsou velmi úspěšné na středních školách," vysvětluje herečka.

Je ale opravdu pro každé dítě vhodný styl vyučování, kdy si můžete vybrat, co se chcete učit, nebo můžete mluvit do vedení nejen výuky, ale i celé školy?

"Jsou děti, pro které je to určitě vhodné. Ale pak jsou děti, které tam nebudou prosperovat. Jsou děti, které potřebují jasná pravidla a podporu, pak jsou děti, které se dokážou orientovat a vyznat se i ve výuce, kde je jejich rozhodování větší," vysvětluje dětský psychiatr a ředitel Dětské psychiatrické nemocnice Opařany Michal Goetz. 

Dle jeho slov je dobře, že je diverzita škol a může se najít škola, která bude pro potomka vhodná. "Ale nesmí se nikdy v těch školách zapomínat, že je škola především o tréninku mozku. A pro mozek je důležitý i trénink paměti v opakování věcí," řekl lékař s tím, že chápe, proč si děti musí zapamatovat určitý druh učiva při hodinách.

Známkovat - ano, či ne?

Neshazoval by ani známkování dětí, což je dnes také velmi diskutované téma. Pro někoho je důležitá motivace v soutěživosti, tam jsou známky na místě. Není ale ani proti slovnímu hodnocení, byť tam vidí velký prostor pro zlepšování.

"Ani jedna z těch metod není samospásná. I slovní hodnocení se dá udělat tak, že je to prázdná věc a není to užitečné. Rodina tomu nerozumí. Budoucnost ukáže, jestli těmito alternativními pokusy naše vzdělání vzroste či klesne," dodal.

I ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si všímá dlouhodobě narůstajícího trendu alternativních škol. Jako zřizovatel jich také pár otevřel. Třeba v Praze-Jinonicích, která je velmi vytížená. Lidem vyhovuje i tím, že za výuku nemusí platit stejně jako u klasické základní školy. Ve řadě případů ale většina waldorsfských a montessori škol spadají do soukromého spektra.

"Všechny školy (zapsané v rejstříku škol a školských zařízení), včetně těch, které veřejnost chápe jako alternativní (např. Montessori, Waldorfské a další), musí plnit stejný, povinný Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (RVP ZV). Ten stanoví cíle a výstupy, který musí žák ve výuce dosáhnout. Školy si podle tohoto RVP ZV vytváří své vlastní školní vzdělávací programy, ve kterých si stanoví metody a postupy, jakými povinných cílů a výstupů dosáhnou.Zde je prostor pro možnosti alternativních způsobů výuky," napsal redakci odbor vnějších vztahů a komunikace z ministerstva.

Jestli sám stát bude usilovat o zvýšení počtu alternativních škol, na to odbor komunikace neodpověděl. Jen připomíná, že jednotlivé školní vzdělávací programy (tedy i alternativní způsoby vzdělávání) MŠMT nesleduje, školy nemají povinnost toto hlásit, nejsou tedy v evidenci rejstříku (jako "alternativní").

Průzkum o waldorfském vzdělání

Z průzkumu absolventů waldorfských škol od autorů Jona McAlice a Bo Dahlina vyplývá, že budoucnost žáků této způsobu výuky není černá. Jejich uplatnění jak na středních či vysokých školách, ale i v následných zaměstnání je dle výsledků velmi uspokojivé.

Po střední waldorfské škole pokračuje ve studiu na vysoké škole 94% studentů, z nichž 88 procent získá vysokoškolský titul. Ani v práci problém nemají. Zaměnstnání si najde 89 procent žáků a absolventi "waldorfu" tvoří v celostátních průměrech obecně jen nepatrné procento nezaměstnaných.

Rozdíly mezi klasickou a alternativní školou

Tradiční škola nabízí strukturovanou výuku a standardizované testy, které jsou rovnocenné pro všechny děti. Učitel působí jako autorita a hlavní zdroj informací. Jsou dané osnovy, podle kterých se učitel řídí celý školní rok a musí být vše splněno. Výsledky jsou hodnoceni známkami z testů a domácích úkolů. Na konci školního roku se dostává vysvědčení s celkovým hodnocením žáka. Dbá se spíše na akademické znalosti. 

Alternativní škola klade důraz na individualizovanou výuku a interaktivní učení. Učitel působí spíše jako průvodce a mentor, jehož úkolem je podpora autonomie žáků. Školní prostředí je uzpůsobené dětem a využívá různorodé pomůcky. Neexistuje jednotný systém, podle kterého by se školy držely stejně jako u klasického vzdělávání. Většinou děti neznámkují a místo vysvědčení dostávají ústní hodnocení a pro rodiče psané hodnocení s vysvětlením, v čem dítě vynikalo a co by mohlo naopak zlepšit.