Strach říct ne. Strach, že budeme působit nepříjemně. Strach, že si něco namlouváme, když nás někdo sleduje. A také velmi konkrétní obavy: Co když zabloudím? Co když potkám někoho nebezpečného? Přesto čím dál víc žen balí batoh a vyráží na vlastní pěst. Proč? Protože touha po svobodě a sebeobjevování často převáží. Touha být chvíli sama, mít čas na přemýšlení, jít svým tempem. A také proto, že být sama na treku dnes už není nic výjimečného. Stačí se dobře připravit.

Strach říct NE

Jedním z největších problémů, se kterými se ženy, a to nejen při sólo cestování, potýkají, je strach říct ne. "I když jsme v situaci, která je nám nepříjemná, často se raději usmíváme a tváříme se, že je vše v pořádku. Ale tak to být nemusí," vysvětluje Jasmína Houdek, lektorka Moderní sebeobrany. "Nemusíme být milé, nemusíme se omlouvat, nemusíme si vymýšlet výmluvy. Můžeme zkrátka říct: Chci jít sama. A to stačí."

Podle Jasmíny Houdek jde o základní dovednost, kterou si ženy při sólo cestách často teprve osvojují - říkat, co chtějí, a neomlouvat se za to. "Jedna moje klientka mi vyprávěla, jak absolvovala několikadenní pouť s někým, kdo jí byl nepříjemný - jen proto, že se jí nechtělo odmítnout ho. Ale my se nemusíme vymlouvat, nemusíme vypadat přívětivě. Máme právo jít samy, svým tempem a přemýšlet si, o čem chceme."

Co když si ale někdo nedá říct? I na to má Houdek jasný recept: "Buďte důrazná. Žádné prosím, žádné změkčování. Řekněte klidně a pevně: Je mi to nepříjemné. Chci být sama. A když to nepomůže, zopakujte to. Znovu a znovu. Mluvte za sebe, neobviňujte, ale nenechte se zatlačit." Pomáhá i řeč těla - narovnat se, mírně rozkročit, čelem stát proti člověku a zvednout ruce dlaněmi proti němu. "Tohle gesto je jasné i pro cizince, beze slov. Říká: Nejsem agresivní, ale jsem připravená se bránit."

Co když jde někdo za mnou?

Jedna z častých obav je pocit, že vás někdo sleduje. "V takovém případě vždy poslouchejte svoji intuici," říká Jasmína Houdek. "Nesnažte se sama sebe přesvědčit, že si to jen namlouváte. Nehrajte divadlo, že telefonujete. Nedávejte si ani sluchátka do uší. Klidně sejděte z cesty, začněte si prohlížet třeba strom nebo si sáhněte do batohu - záminka není podstatná. Důležité je získat odstup. "Zastavte se, položte batoh na zem a postavte se čelem k člověku, který vás míjí, abyste na něj viděli."

Jak se bránit - a co si vzít s sebou

Pokud se přece jen dostanete do krizové situace, dobrá komunikace vyřeší většinu konfliktů. "Agresor nehledá problém. Hledá kořist, která nebude klást odpor," říká Houdek. Základem je věřit svému pocitu a nebýt zticha. A pokud by došlo na přímou obranu, doporučuje mít s sebou gelový pepřový sprej, který funguje i ve větru nebo dešti. Je přesný, nevytváří mrak, ale vystříkne z něj úzký, silný proud a neohrožuje vás samotnou.

"Nejdůležitější je soustředěná pozornost, naslouchat intuici a spolehnout se sama na sebe. Nejen na treku, ale i v běžném životě," shrnuje Jasmína Houdek.

Samy na cestách

Ženy vyrážejí na treky samy čím dál častěji. A není to náhoda. Průzkum společnosti Future Partners mezi 4 000 americkými cestovatelkami ukázal, že touhu po sólo cestě letos vyjádřilo 40 % z nich - o osm procent více než loni.

I na dálkových trasách, jako je tuzemská Stezka Českem, přibývá žen, které jdou samy. Zakladatel projektu Martin Úbl potvrzuje, že ženy na trase nejsou výjimkou. "Dnes na Stezce potkáte desítky a stovky žen, které jdou samy, a od spuštění Stezky jsme překvapeni, kolik jich je. A například ani nemůžeme říct, že by chodily spíše mladší či starší - jdou opravdu jakéhokoliv věku i stylu. Tedy v kuse, po etapách, na koloběžce, nebo třeba na kole. Mnohé si tu samotu vyloženě užívají - přicházejí si odpočinout, najít vnitřní klid, nebo si jen vyčistit hlavu," říká Úbl.

A právě to je na treku nejsilnější. Nejen že vás cesta zavede daleko od civilizace - ale taky blíž k sobě.