"Spoluhráči se snaží neřešit pořád jen válku, jinak by se z toho museli zbláznit," popisuje pětadvacetiletý brankář týmu Kyjev Capitals v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Zároveň nezastírá, že na Ukrajinu přijel s jistými obavami. A že se o něj strachují hlavně doma, s rodiči je Haas ve spojení každý den.

Je z hokejové rodiny. Táta Radek dělal dlouhá léta trenéra brankářů v Mladé Boleslavi, strýc Rostislav chytal kdysi extraligu za Opavu a pak jedenáct let v Německu. Mladší bratr Oskar je útočník, má na kontě extraligové starty v Třinci a naposled působil ve Frýdku-Místku.

Radek Haas se chce z Islandu a Ukrajiny odrazit zase výše.

Jak jste se dostal k hokejově netradičnímu angažmá v Kyjevě?

Zařídil mi to agent, který tady zná některé lidi. V klubu měli problém s gólmany, sháněli někoho na play off. Rychle se to domluvilo a z Islandu jsem se přesouval rovnou sem.

Jste jediný Čech v ukrajinské lize, že?

Je to tak, jsem tady měsíc a jsem jediný Čech v soutěži. Byl tady brankář ze Slovenska, ale odletěl do Ameriky. Jinak máme v týmu Kanaďana, Lotyše nebo Fina.

Byl jste rychle rozhodnutý, že na Ukrajinu půjdete? Navzdory tomu, že země se už více než tři roky brání ruské válečné agresi?

Popravdě jsem to vůbec nechtěl řešit, šel jsem sem za hokejem. Řešil jsem hokejovou stránku, věděl jsem, že hokej je tady pořád na dobré úrovni, že tady mají dobrý přístup. Neváhal jsem a šel jsem to zkusit. A musím říct, že si to nemůžu vynachválit.

Neměl jste z toho strach?

Kdybych vám řekl, že jsem vůbec neměl strach, tak to ne. Spíš jsem nevěděl, jak to tady bude vypadat. Prostě jsem to risknul. Přijel jsem vlakem, letecky to teď ani nejde. A vyplatilo se. Město je čisté, krásné, není tady nic rozbitého. Nepoznal bych, že probíhá válka.

Vloni chytal za Kyjev Capitals slovenský brankář Boris Babik. Přiznával, že doma o něj mají strach. Jak je to u vás?

Samozřejmě je to tak, že hlavně máma se bojí. Táta s tím souhlasil kvůli hokejové stránce. Berou to jako moje rozhodnutí, jsem s nimi ve spojení každý den. Ale lidé v Česku si to asi představují trochu jinak, než to tady doopravdy je.

Zjišťoval jste si dopředu situaci v Kyjevě?

Něco jsem si zjišťoval, na druhou stranu agent by mě sem neposlal, kdyby tady byla první linie. Volal jsem si s několika klukama, vyptával se. V noci slyšíte nějaké sirény a alarmy, ale jinak se tady žije normální život.

Babik před rokem mluvil o tom, že ví, že může přijít ruský útok, po kterém už se nevrátí zpátky. To zní dost ostře.

Zní to ostře, ale já se snažím přemýšlet pozitivně. Jsem v týmu s klukama, kteří jsou odtud, bavíme se o tom. Pro ně je to ještě něco jiného než pro mě, zasahuje je to mnohem více. Ale oni se to taky snaží pořád neřešit a žít normální život, jinak by se z toho museli zbláznit.

Nicméně válka asi je v šatně jedním z témat, že?

Mluví se o tom, to víte, že ano. Navíc jsme měli několik zápasů, které přerušila siréna. Pak se čeká do doby, kdy bude vzdušný prostor zase čistý a zápas může pokračovat. Jednou se dokonce stalo, že jsme museli dohrávat devět minut ze třetí třetiny až na druhý den.

Takže normální život to není, ale nebezpečí nepociťujete?

Že bych u sebe musel mít zbraň nebo se někde schovávat, to ne.

Co diváci? Kolik jich chodí na zápasy ukrajinské ligy?

Než jsem přišel, bylo to omezené, ale teď diváci na zápasy normálně mohou. Na semifinále play off byl plný stadion, to znamená dva nebo i tři tisíce lidí. Nečekal jsem, jak populární tady hokej je. Zvedá se to, jde to dobrým směrem. Je to profesionální soutěž a přístup všech okolo je srovnatelný s českou extraligou. I když vezmu šatnu a zázemí.

Opravdu?

Vážně je to profesionální přístup, není na co si stěžovat. Na každý zápas jezdíme o den dříve, máme hotel, máme vlastního kuchaře. Věci mi zabalí i vybalí kustodi. Samotný hokej těžko přirovnat k nějaké lize, ale myslím, že týmy odtud by byly s českými prvoligovými vyrovnané. Hraje se tady bruslivý a tvrdý hokej, bojuje se o každý puk, každý centimetr.

Finančně je to pro vás zajímavější, než by byla třeba česká první liga?

Slyšel jsem, že před válkou to bylo o dost lepší, ale teď je to pořád dobré a dá se to srovnat s českou první ligou. Zároveň na Ukrajině je výrazně levnější život. I kdybyste tady vydělal o trochu méně, bude to pro vás dost, protože všechno je levné.

Vyřadili jste Oděsu a ve středu startujete finále proti Kremenčuku. Druhý tým základní části proti čtvrtému. Jak vidíte šance?

Soupeře jsme neřešili a jsme namotivovaní uspět. Klub Kyjev Capitals je poprvé ve finále, neexistuje pro nás porážka. Všichni tady znají druhý kyjevský klub Sokil, ale popularita Capitals pořád roste.

V 19 letech jste chytal finskou ligu za Ässät Pori, máte starty v extralize za Mladou Boleslav. Co se stalo potom, že jste v posledních dvou nebo třech letech nikde nechytal?

Přišlo určité zranění a s ním spojené potíže. Přestal jsem chytat, bylo to pro mě těžké a vypadalo to, že vůbec nebudu pokračovat. Snažil jsem se s tím vypořádat. Pak se objevila šance, že bych to mohl zase zkusit. Šel jsem na Island, kde není liga tak dobrá a kvalitní, abych se tam rozchytal. S tím, že uvidím, co bude dál. Zjistil jsem, že jsem chytat nezapomněl, a naskytla se nabídka z Kyjeva. Tak jsem tady.

Jaké to bylo zranění? Už jste ho překonal?

Už jsem se vyléčil, uzdravil. Ale nechtěl bych to více rozebírat, je to citlivé téma pro mě a moji rodinu. To, co se mi přihodilo, moji kariéru určitě dost zabrzdilo. Ale jak říkám, snažím se s tím vypořádat a dostat se co nejvýše. Uvidíme, kam to povede.

Zmiňoval jste Island, tuto sezonu jste rozjel v tamním Hafnarfjörduru. To je hokejově pořádná exotika, jaké to bylo?

Vůbec jsem nevěděl, do čeho tam jdu. Jel jsem na Island s tím, že si zachytám. Že to není profesionální a nikdo to nebude moc řešit. Byl to nový tým, nabrali nějaké hráče, spíše starší. Chtěli to nějak zkusit a zjistilo se, že se vůbec nedá hrát. Měl jsem opravdu 60 až 70 zákroků každý zápas, ale držel jsem se nad 90 procenty, což nikdo nechápal. Jako gólman jsem neřešil, jestli jsme první nebo poslední. Šel jsem se rozchytat a zase si zahrát hokej.

Byl to pro vás restart?

Ano, nepočítal jsem s tím, že po dvou letech bez chytání o mě bude mít zájem hned někdo další. Ale dařilo se mi. A i když to nebyla top liga, viděl jsem, že můžu zase chytat. Já to mám tak, že vše, co s hokejem dělám, beru vážně a profesionálně. Nezajímalo mě, jestli jsem na Islandu nebo v NHL. Nastavil jsem si to tak, že pro to udělám maximum, v každém zápase i tréninku.

Jak se vám líbil Island jako země?

Krásný! V zimě je tam teda hrozný vítr a občas opravdu šílené počasí, ale podíval jsem se tam na všechna možná místa a opravdu musím říct, že je to jedna z nejhezčích zemí.

Co bude ve vaší hokejové kariéře dál, už víte?

Chci pokračovat někam nahoru a zjistit, kam se to dá dotáhnout. Zase jsem nohama na zemi a vím, že jen tak zničehonic se nedá přemýšlet nad nejvyššími ligami v Evropě. Půjdu krok za krokem a uvidíme.

Setrvání v Kyjevě vyloučené není?

Rozhodně není. Mám to tady rád, líbí se mi tady. Přístup týmu a klubu je krásný. Vše, co jsem potřeboval, mi zařídili. Jednání je rychlé, férové, opravdu nemám sebemenší problém.