A taky čas na takové ty drobné festivalové zázraky. Jako když objevíte v areálu ty jediné "toitoiky", kde není fronta na půl hodiny, ale jen na pět minut. Nepochybuju o tom, že příští rok se to magické místo přestěhuje zase jinam a mně bude opět trvat nejméně dva dny ho najít.

K dokonalosti jste taky už dovedli setkávání s kamarády. Do vašeho slovníku tak přibyly šifrovačky jako "stan číslo 14" nebo "sraz u té velké louže." Je to za mě určitě praktičtější než "stojím napravo od zvukaře."

Ale jsou tu i zázraky hudební. Jako když si jdete pro kafe a najednou se přistihnete, že tančíte přímo pod pódiem v kotli na jihokorejském indie rocku. Ukládám si do hudební knihovničky… Hned vedle norského DJ Paula Whita, kterému připadl nelehký úkol hrát proti hlavním headlinerům posledního večera - tedy Chainsmokers. Ti společně s dalším tahákem druhé půlky festivalu Snow Patrol v Ostravě ostudu určitě neudělali - pro některé návštěvníky byly totiž vrcholem letošních Colours právě tyto dva koncerty. A jízda to byla opravdu neskutečná.

Uprostřed industriální ostravské perly se ale můžete zničehonic přistihnout i při tom, že se vám zase povážlivě zkrátily všechny dlouhé samohlásky, přízvuk se vrátil na předposlední slabiku a do Prahy abyste si přibalili slovník a pomalejší tempo řeči. Protože jinak budete následující dva týdny poslouchat. "Řekni to znova a pomalu."

Skutečně hromadná MHD

Když se pak navíc pokusíte narvat do přecpané tramvaje, která už nedokáže ani zavřít dveře a vedle stojící paní vám mile sdělí, že dveřím jaksi brání vaše "dupka," (ostravský výraz pro zadek, a to ještě spíše dětský), skoro byste se dojali. Naštěstí vás do reality vrátí jiný bodrý ostravský cestující, který svým bezprostředním "Tož do p*dele lidi, posuňte se, ať se sem můžeme všichni vejít.." donutí osazenstvo dopravního prostředku popřít fyzikální zákony. A dokázat, že do prostředku MHD se skutečně vejde lidí hromada. Ostrava je prostě kraj rázovitý.

Pofestivalová neděle se pak obvykle nese ve znamení dalšího návratu do reality, Přestřihnout pásku na ruce, smýt prach, najít si jako slezská náplava vhodný spoj do Prahy a přestat se v časoprostoru orientovat podle slotů na jednotlivé koncerty. Taky telefon oněměl a už na něm nepípá co chvíli notifikace, že za 15 minut začíná další show.

Ticho bude asi tak zhruba 360 dní, pak se ten koncert barev a show rozjede úplně nanovo. Už stříhám metr.

…