"Organická architektura je pro mě architektura měkčích tvarů, která je více plasticky zpracovaná. Ale hlavně - vychází ze sil, které přírodu utvářejí. Nekopíruji formy, inspiruji se silami, které je tvoří," vysvětluje Hozman na samém startu pomyslné výpravy do organické architektury.

Jeho domy nejsou jen stavbami. Jsou vyjádřením, jak chápat prostředí jako živý organismus. Ve své práci propojuje sochařství, ekologii, psychologii i duchovní disciplíny, jako je geomantie nebo práce se sakrální geometrií. 

Od výtvarného nadání k duchovnímu navrhování

Hozmanova cesta k architektuře nebyla přímá. Vyrůstal obklopen výtvarným uměním. Už jako dítě navštěvoval uměleckou školu, kde kromě kresby ovládal keramiku, grafiku i realistickou malbu. Perspektivu se naučil kreslit ve 13 letech, na střední škole pokračoval s interiérovým designem a figurální kresbou. Vše pak završil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. A později zavítal i do Helsinek - města, kde v průběhu studia šestého ročníku studoval šest měsíců.

"Ve Finsku je člověk přírodou obklopen úplně. Jezera, lesy a březové háje se zde s městy a vesnicemi úplně prolínají. Hodně jsem tam cestoval. Po celém Finsku jsem navštěvoval moderní sakrální stavby, knihovny a školy postavené podle návrhů tamních architektů. Vzpomínám si, jak jsem nasával tu blízkost lesa a vhodných stylů staveb, které finští architekti s citem pro propojení navrhovali," popisuje.

"Podobné to tam bylo s nábytkem. Na škole tam vyučovali tehdy přední finští návrháři a architekti. Věnoval jsem se tam mojí diplomní práci na téma nábytku z ohýbaného dřeva. V tom jsou skandinávští designéři velmi intuitivní a propojení se silami přírody. To všechno mě ovlivnilo a inspirovalo," dodává.

Postupně se začal zajímat také o duchovní rovinu. A tím odstartoval svůj unikátní způsob navrhování a zpracování. "Od 30 let jsem si začal uvědomovat a hledat metody, kdy a jak mohu duchovní úroveň nechat vstoupit do utvářených úkolů. V dnešní době pojmenováváme tuto úroveň jako intuici, inspiraci a imaginaci…

Do duchovní úrovně ale patří i to, jak máme na stavbě nebo na pracovišti uklizeno. Nebo jak máme připravené pracovní nástroje a nářadí. V duchovní úrovni hraje roli vnitřní naladění a stav mysli během tvorby. Například vnitřní pokora a vděčnost," tvrdí.

Architekt, klient a plastelína

Zásadní roli u Hozmana hraje majitel nemovitosti. To by nebylo nic neobvyklého. U Hozmana je ale klient nejen zadavatelem, ale také spolutvůrcem. A přesně tahle spolupráce těší.

"Klientovi nabízím možnost tvořivě se mnou pracovat. Protože když se ponoří například do modelování svého vysněného domu, promění se obsah jeho myšlení, dojde k uvolnění a k propojení s jeho cítěním a vůlí. Může se snadněji vyjádřit a propojuje se snadněji se souvislostmi zadání. Přání klienta se pak snadněji zhmotní," popisuje průběh.

"Prostě se ukáže, co si klient představuje a co třeba nedokáže tak dobře popsat slovy. Při prostorovém modelování se může intuice i imaginace klienta daleko více projevit. Vzniká trojrozměrné dílo, klient dokáže vidět a pojmout více souvislostí, než by si byl schopen představit na papíře. To usnadňuje celý proces tvorby a vytváří to také podmínky pro živější a měkčí tvary - pro organickou architekturu," doplňuje.

To je zásadní v přístupu, který klade důraz na rezonanci prostoru s osobností člověka. 

Signifikantní došky a moderní styl versus hlína

Jedním z výrazných znaků jeho tvorby jsou doškové střechy - pro někoho anachronismus, pro Hozmana funkční krása. "Mně se na doškových střechách líbí, že dohromady plní více funkcí. Jsou nepromokavé, tepelně izolující, a
navíc je celá vrstva došků paropropustná. Nepotřebujete tam použít žádné fólie jako parozábrany nebo pojistné hydroizolace. Navíc je po dokončení každá došková střecha malebná a hezká na pohled," tvrdí a zároveň varuje, že tento materiál není pro každého.

"Doškovým střechám se věnuji, když si je přeje klient. Musí k tomu mít již vybudovanou důvěru a musí to chtít," dodává.

Kde běžná výstavba upřednostňuje efektivitu, Hozman sází na smysly a tradiční řemesla. "Pokud použijete výraz moderní výstavba, většinou si dnes pod tímto pojmem představíte třeba hromadnou výstavbu bytů nebo 'moderní' železobetonovou vilu. Tam se tradiční tesařské řemeslo a přírodní materiály objeví málokdy. Já tyto konstrukční principy využívám tam, kde o to stojí klient. Tradiční tesařskou práci a řemeslo využívám tam, kde je například vidět celá konstrukce krovu. To potom hraje estetickou roli," říká.

Architekt s radostí uplatňuje i další přírodní materiály a prvky, jako jsou třeba hliněné omítky. "Když použijete v bytě nebo v celém domě moderně zpracované hliněné omítky, máte tam celkově lepší klima. Hliněná omítka tvoří mnohem prodyšnější vrstvu než vápenná nebo cementová omítka a má vyšší povrchovou teplotu, protože vzdušnou vlhkost v rytmech přijímá a zase vydává. Kdežto vápenné nebo cementové omítky jsou pocitově chladnější, protože si vzdušnou vlhkost víc drží v sobě," konstatuje. 

Duchovní rozměr prostoru a baubiologie

Pro běžné architekty jsou klíčové dispozice a finance. Pro Hozmana je však nejdůležitějším pojem "duchovní rozměr prostoru", přičemž nepodceňuje ani práci s baubiologií - zdravým bydlením. Zdravý dům podle něj zahrnuje harmonii proporcí, přirozené světlo, možnost kontaktu s přírodou, i pocit domova, který nelze změřit tabulkou.

"Na našem zdraví se podílí více faktorů. Tím, co naše zdraví ovlivňuje zásadním způsobem, je celková duševní nálada, směrování a cíl našeho života. Je to především úroveň 'Já', která patří do duchovní roviny projevů a potřeb každého z nás. V krajině nebo v domě je to přítomnost 'Genia Loci'. To je na stejné rovině," přibližuje.

"A vlastnosti této úrovně můžete právě zachytit, když s lidmi modelujete návrh domu. Protože je necháte projevit se z jejich úrovně 'Já'. Když bych se měl věnovat podrobněji tématu zdravého domu, zahrnul bych kromě fyzické úrovně i další roviny. A to úroveň životních sil, úroveň duševních sil a úroveň duchovní," míní.

Jako příklad zmiňuje nemocnice a lázně, které léčivý účinek prostoru záměrně využívají. A přidává i vliv barev, tvarů, světla - všechno dohromady tvoří celek, který podle architekta na člověka působí více než vizuálně.

Sakrální geometrie a geomantie

To však není vše. Hozman totiž ve svých návrzích často pracuje také se sakrální geometrií - například s poměrem zlatého řezu.

Ještě dál jde v geomantii - práci s jemnými silami krajiny. Vnímá ji jako organismus podobný lidskému tělu. "Geomantie je obor, kdy se vnímají jemnější síly v přírodě. Jedna z jejích úrovní je vitálně energetická. Je to podobná úroveň sil, které u člověka proudí v jeho meridiánech. Když máte zájem o terapii a důvěřujete tomu, zajdete si k terapeutovi, který pracuje na rozproudění sil ve vašich meridiánech. Tak podpoříte funkce některých orgánů a proběhne terapeutický léčebný proces," říká a pokračuje:

"Podobné je to v krajině. I tam jsou sítě energetických bodů, mezi kterými proudí jemné síly. Když se o to člověk zajímá, naučí se na ně postupně ladit a přizpůsobit jim i stavby - aby tyto jemné síly mohly proudit dál tak, jak jsou v krajině přirozeně rozprostřené. Jde o povědomí o těchto jemných silách a jejich vlivech i u klienta. On nebo ona se o tuto oblast musí sami zajímat."

Podle Hozmana se člověk musí o krajinu starat celý život a s rozmyslem. Stejně jako tomu bylo dřív. Právě proto podle něj v přírodě najdeme mnoho kaplí, kapliček, míst k zastavení, posvátných kamenů nebo božích muk. "To je jen několik příkladů z vitální úrovně krajiny," dodává.

Udržitelnost a výsledek

Vzhledem k jeho přístupu se nabízí i otázka udržitelnosti. Hozman ji nevnímá jen jako otázku materiálů nebo energetických štítků. Udržitelné mělo být i to, jak celý proces navrhování prožíváme - jak jsme napojeni na své potřeby, jak tvoříme. To vše má vliv na výsledek. Proto použití uměleckého řemesla, ručně opracovaných detailů a zapojení klienta vnímá jako zásadní přínos.

Výsledkem jeho přístupu není jen zdravý nebo ekologický dům, ale také dům, který pomáhá člověku být více sám sebou. A jeho stavby mají sloužit také jako inspirace. Duchovní rozměr prostoru má podle něj schopnost člověka vychovávat k lepším sklonům. Proto má smysl se mu věnovat.

I když je jeho architektura pravděpodobně vnímána jako spíše poetická, stojí na pevných základech.