Koncert rumunské sopranistky Angely Gheorghiu, která si během své hvězdné kariéry vydobyla světové renomé, se měl původně uskutečnit v listopadu minulého roku. Pěvkyně ale musela kvůli nemoci vystoupení zrušit a odehrálo se tak nyní v náhradním březnovém termínu. Kvůli posunu se tak změnila i dramaturgie, včetně pěveckého partnera - tenoristu Saimira Pirgua nahradil rumunský pěvec téhož hlasového oboru Teodor Ilincăi. V Praze dvojice vystoupila za doprovodu Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou Naydena Todorova.

Pěvkyně rovněž několikrát pozměnila původně avizovaný program, s ohledem na výměnu partnera a zjevně i na hlasovou kondici po nemoci. Koncert tak začal barokní hudbou Georga Friedricha Händela, která však nepůsobila příliš přesvědčivě ani ze strany orchestru, jenž uvedl vystoupení Hudbou k ohňostrojům, ani sopranistky, jejíž devízou je repertoár z období romantismu.

Ačkoli bylo zřejmě záměrem nabídnout posluchačům průřez operními "šlágry" napříč historií, vstup divy na jeviště s barokní árií (známou z hudebního filmu Farinelli) Lascia ch'io pianga, která jejímu typu hlasu nesvědčila, tak působil velmi rozpačitě, intonačně nejistě a namísto hvězdného entrée vyvolal spíše otázky po tom, zda nebylo na místě koncert raději ještě jednou posunout než jej odzpívat ve zřetelně oslabené hlasové kondici.

Po boku operní divy, která se do Česka vrátila po 11 letech, se představil u nás dosud nepříliš známý rumunský tenorista Teodor Ilincăi, který byl právem objevem a tak trochu i hvězdou večera. Ačkoli jeho kariéra v posledních letech stoupá a zpívá ve velkých operních domech, naživo jeho hlas naprosto překvapil svou průrazností a především krásnými, plnými, libozvučnými výškami. U publika sklidil úspěch a v první polovině koncertu bylo z reakcí auditoria znát, že jej více nadchl dosud neznámý tenor než operní hvězda, na jejíž jméno ve skutečnosti přišli. Pro pěvkyni totiž takový kontrast nevyzněl příliš lichotivě ani ve společných duetech.

Nutno ale ocenit, že pěvci spolu při zpěvu velmi dobře interagovali a operní scény i na koncertě přednesli herecky přesvědčivě, což jim bylo ke cti.

Tenorista zazářil

Ilincăi exceloval zejména v árii E lucevan le stelle z Tosky a tenorovým hitem Nessun dorma. Byť piana zpíval s mírným "knedlíkem" a árie by si místy zasloužily trochu větší legato, předvedl jinak skvělý výkon a v Česku jistě nevystupoval naposledy. Z domácích pěvců mu může silou hlasu málokdo konkurovat.

Gheorghiu se v průběhu "rozezpívala" a v druhé polovině působila hlasově znatelně jistěji. Zařadila do programu árii Měsíčku na nebi z Dvořákovy Rusalky, v níž zvolila, eufemisticky řečeno, velmi rozvolněný rytmus, na což orchestr zprvu nedokázal příliš pružně reagovat. To mu nicméně těžko vyčítat, když s pěvkyní dostal před koncertem možnost pouze jedné zkoušky, jak uvedlo několik hudebníků tělesa. České publikum árii domácího skladatele ocenilo, a ačkoli všichni napjatě sledovali, jak si poradí se závěrečnou částí, která je položená nejprve nízko, ale končí otevřeným vysokým tónem, Gheorghiu překvapila, když zvládla důstojně obě polohy a dobře se poprala i s češtinou.

Na poslední chvíli dvojice změnila poslední blok programu a operní hity nahradila písněmi populárnějšího žánru, sopranistka zazpívala šlágr I Could Have Danced All Night z My Fair Lady, kde se ale orchestr natolik rozvášnil, že téměř nebyla slyšet. "Popíková" poloha nesvědčila ani Ilincăiovi. Původně zamýšlený závěr oficiálního programu z Traviaty by tak byl asi efektnějším zakončením.

Gheorghiu sklidila potlesk vestoje za přídavek z opery Gianni Schicchi, árii O mio babbino caro, kde ukázala krásná piana a glisanda, či populární melodie z filmu Kmotr Parla piú piano. Společně zakončili koncert písní Granada. Pár ukázal hezkou práci s publikem a jeho očekáváním, zřejmě potěšil jak příznivce opery, tak populárních melodií, s auditoriem celou dobu živě interagoval a Gheorghiu zaujala milým gestem, kdy z darované květiny od publika vytáhla růži a zpívala s ní celou poslední píseň. Otázkou však je, na jaké posluchače chce do budoucna cílit - zda na znalce a milovníky opery, kteří však její zpěv podrobí drobnohledu, nebo širší publikum, které přijde na slavné jméno a očekává známé repertoárové kusy.

Pěvci musí zvážit síly

Byť je zcela pochopitelné, že pěvci podléhají tlaku organizátorů, aby co nejdříve přislíbili náhradní termín koncertu, zvážit své síly a nepřecenit je patří mezi klíčové schopnosti operního zpěváka, nechce-li svému nástroji citelně ublížit a zároveň pošramotit své renomé. Na místě je ale také zmínit věk sopranistky, který se pomalu blíží k šedesátce. V tomto věku hlasivky podléhají nejen hormonálním změnám, ale také se na nich může podepsat každé respirační onemocnění.

Přesto ještě nahrávky z posledních let nenasvědčovaly tomu, že by Gheorghiu ztrácela na lesku ve svém pěveckém projevu, což sklízelo obdiv kritiků i jejích kolegů, kteří takové štěstí nemají. Na Pražském koncertě jí ale téměř nezněla střední poloha, zvuk se ztrácel v orchestru a pěvkyně chvílemi působila, že si ztišením hlasově ulevuje. Výšky sice předvedla s jistotou, často ale byly provázené velkým tlakem. 

Asi by nebylo fér hovořit na základě jednoho koncertu, nota bene odloženém kvůli nemoci, o tom, že je pěvkyně za zenitem své hvězdné kariéry. To ukážou spíše její další výkony v operních domech. Měla by nicméně dobře zvážit, zda chce dát všanc svou pověst technicky výborné pěvkyně.