Vedle zmíněné oblasti na Sardinii jde o ostrov Okinawa (Japonsko), ostrov Ikaria (Řecko), město Loma Linda (Kalifornie) a poloostrov Nicoya (Kostarika). Mnozí vědci se zaradovali, že se konečně podaří najít svatý grál dlouhého života, a pečlivě studovali stravu i životní styl obyvatel modrých zón. Navzdory dlouhodobému výzkumu nicméně stále není jasné, čemu obyvatelé modrých zón za svůj vysoký věk vděčí. Je to životní styl, nebo snad genetika? Dost možná ani jedno.

Podle některých vědců je celý koncept modrých zón směsicí podvodů a špatných statistik. Asi nejvýraznějším hlasem tohoto vědeckého tábora je australský statistik Saul Newman. Ten sbíral data o lidech, kteří dosáhli věku 110 let a víc, z veřejně dostupných zdrojů a shromáždil také sociální a ekonomické ukazatele, jako jsou míra chudoby, úmrtnost, kriminalita či průměrná délka života. Jak se ukázalo, mimořádně vysokého věku se měli lidé často dožívat v regionech, kde jsou nízké příjmy, vysoká chudoba a nedostatečné vedení úředních záznamů. To podle něj naznačuje, že výskyt mimořádného počtu sto‑ a víceletých seniorů nemusí být důsledkem skvělé stravy či unikátních podmínek k životu, ale jednoduše chyb či podvodů. Jak ostatně doložil, značná část údajných stoletých lidí prostě neexistuje.

Jeho výzkum ukazuje, že kolem roku 1900, kdy se v USA začaly vydávat rodné listy, počet stoletých ve věku 110 let a více prudce poklesl - pravděpodobně proto, že lidé svůj věk zaznamenávali špatně, ať už záměrně, nebo omylem. Podobně poté, co řecká vláda začala kontrolovat osoby pobírající důchod, se ukázalo, že přibližně 70 procent všech údajných stoletých lidí v zemi je mrtvých. Jejich blízcí prostě úmrtí zatajili, aby dál pobírali nebožtíkovu penzi. Stejně dopadlo sčítání seniorů v roce 2010 v Japonsku, kde vláda spočítala, že 230 tisíc stoletých lidí v zemi chybí - pravděpodobně jsou mrtví.

Newman také matematickou analýzou zjistil, že některé databáze věkových údajů obsahují neobvyklý počet lidí narozených první den v měsíci nebo v data dělitelná pěti, což naznačuje, že mnoho z těchto dat narození je smyšlených.

Podle australského vědce také údajný zdravý životní styl lidí, kteří žijí v modrých zónách, není vždy podložen reálnými údaji. Například Okinawa je ze 47 japonských prefektur na prvním místě v indexu tělesné hmotnosti, na druhém místě ve spotřebě piva a na čtvrtém místě v počtu sebevražd u lidí starších 65 let. A ačkoliv zelenina a sladké brambory jsou propagovány jako klíčové složky stravy okinawské "modré zóny", podle japonské vlády jedí Okinawané vůbec nejméně zeleniny a sladkých brambor v celém Japonsku.

Newmanovy závěry zatím nebyly publikovány ve vědeckém časopise, přičemž on sám to přičítá tomu, že zavedení badatelé jeho práci nechtějí uznat, aby se jejich životní dílo nesesypalo jako domeček z karet. Přesto jeho práce vzbudila pozornost, a dokonce mu vynesla Ig Nobelovu cenu, která oceňuje výzkumy, "které nejprve rozesmějí a pak přimějí k zamyšlení". Faktem nicméně je, že extrémně dlouhověkých obyvatel v "modrých zónách" ubývá. Někteří badatelé to připisují nástupu západního životního stylu, podle Newmana to ale jednoduše souvisí s tím, že se v těchto oblastech zpřesnila evidence obyvatelstva.