Lunární rover se na povrch Měsíce dostal při misi Apollo 15 a 31. července 1971 se poprvé v historii po našem souputníkovi projelo elektrické vozidlo s posádkou. Lunar Roving Vehicle, který si vysloužil přezdívku měsíční bugina, umožnil astronautům prozkoumat i vzdálenější místa, včetně slavného kráteru Elbow, kam by se pěšky v drsných podmínkách dostávali jen obtížně.

Na první výlet v lunárním roveru vyrazili členové posádky Apollo 15 ve složení David Scott a James Irwin. Za tři dny najezdili téměř 28 kilometrů. Ačkoli se nemuseli potýkat s žádným provozem, jízda nebyla úplně bezproblémová. Kluzký povrch, jemný měsíční prach, ostré horniny i nízká gravitace totiž dělaly své.

A přestože stroj fungoval perfektně, řízení astronautům ztěžovaly nejen těžké skafandry, ale i samotné ovládání vozidla, které mělo namísto volantu jen páku podobnou kniplu. Ukočírovat vůz bylo podle nich podobně náročné jako zkrotit vzpínajícího se divokého koně nebo malou loď na rozbouřeném moři. Po pár minutách se ale s neobvyklými podmínkami sžili.

Vyvinout vozidlo, které bude schopné fungovat v extrémních měsíčních podmínkách, nebylo jednoduché. Přesto však práce na něm trvaly jen 17 měsíců. A výsledek ohromil. Bugina vážila na Zemi 210 kilogramů, což odpovídá 35 kilogramům v měsíční gravitaci. Uvézt byla schopna až 490 kilogramů nákladu, včetně dvou astronautů, geologického vybavení, nástrojů a měsíčních vzorků. 

Každé kolo poháněl vlastní elektromotor, běhouny tvořily ocelové dráty a pozinkovaná tkanina. Vozítko bylo nejen odolné, lehké a skladné, ale také mimořádné obratné, bez problémů si tak poradilo s nerovným povrchem měsíční krajiny. Přesto ale astronauti nehodlali nic pokoušet a vzdálit se s ním mohli maximálně sedm až deset kilometrů, aby se v případě poruchy mohli bezpečně vrátit po svých. 

"Měsíční rover se ukázal jako spolehlivý, bezpečný a flexibilní dopravní prostředek pro průzkum Měsíce, jaký jsme od něj očekávali," řekl Harrison Schmitt z mise Apollo 17. 

Lunární vozidlo vyvinula společnost Boeing celkem ve čtyřech kusech. Tři z nich se vydaly na Měsíc, čtvrtý zůstal na Zemi jako záložní. Cena za všechny se namísto slibovaných 19 milionů dolarů vyšplhala na dvojnásobek, v přepočtu tedy stála zhruba pět miliard korun. Přestože se nejednalo o levný špás, posunula vědecké poznání Měsíce o kilometry dál. Po skončení mise zůstalo vozítko na Měsíci, stejně jako ostatní jeho "bratříčci" z misí Apollo 16 a 17. Už více než padesát let tady tak trpělivě čeká, až se k němu jednou vrátí další lidé. Možná i vesmírní turisté.