Za návrhem nové kaple v této historické lokalitě, kterou krášlí také třeba románské jádro kostela sv. Havla z 12. století, stojí architekti Martin Junek a Adam Cigler, spolu s Lucií Chotěborovou. Jejich cílem bylo obnovit duchovní význam místa a navrátit mu jeho původní funkci.

Kaple je umístěna přesně tam, kde kdysi stávala její předchůdkyně, a její tvar vychází z původního rozvětvení cest, které místo propojovaly se zbytkem krajiny.

Zvenčí působí skromně, pokorně. V krajině se nesnaží dominovat, ale být její přirozenou součástí - rozcestníkem, jakým byla i dříve. Její forma připomíná staré kamenné směrovníky, které dodnes můžeme potkat u venkovských cest. Přesto však nese duchovní hloubku a moderní přístup k tvorbě sakrální architektury.

"Při návrhu kapličky jsme především vycházeli z charakteru místa, kde je umístěna, a z našich vnitřních pocitů. Její tvorba byla téměř sochařskou prací - hrou se světlem a pohybem slunce. Zároveň jde o práci s prostorem a materiály, vyjádřenou v podobě pozlacené klenby. Čistota a minimalismus, ztělesněné v bělostné hmotě pilíře kontrastujícího se svým okolím," popisuje Adam Cigler pro Aktuálně.cz. "Tvarosloví a provedení vycházejí z duchovního vnímání a ze života Panny Marie. Práce na sakrálních stavbách, byť i takto drobných, je radostná, protože není tak svázána s lidskými světskými potřebami," dodává.

Ušetřený materiál a lidská spolupráce

Kaple byla vystavěna z plných pálených cihel - ovšem ne nových, ale těch, které si místní obyvatelé uchovali z dříve zbouraných staveb. Jakoby si po léta "šetřili" stavební materiál pro okamžik, kdy se opravdu bude hodit.

Stěny byly omítnuty tradiční vápenocementovou omítkou a opatřeny bílou barvou. Zvláštní pozornost si zaslouží klenba, která byla vytvořena nekonvenční metodou - pomocí kopyta z extrudovaného polystyrenu, na které byla nanesena sklolaminátová konstrukce. Ta byla následně pokryta tenkými plátky kovu. I sklolaminát měl původně pocházet z místních domácností, kde se kvůli blízkosti někdejšího národního podniku Spolana Neratovice nachází vše potřebné pro jeho výrobu. Nakonec byl ale použit nový.

Střecha je kryta pískovcovými deskami, pod nimiž se nachází plechová konstrukce - kombinace tradičního vzhledu a moderní odolnosti.

A uvnitř kaple se skrývá její nejcennější část - soška Panny Marie, zhotovená metodou 3D tisku. Není autorským dílem, ale pečlivě vybraným tradičním vzorem. V kapli je "schovaná" a chráněná. Poutník si k ní musí najít cestu - stejně jako si lidé hledají cestu k víře. Tři různé pohledy na sošku - jako na pannu, matku a světici - se spojují v jednu: v Pannu Marii Na Pískách.

Návrat sounáležitosti

Na výstavbě kaple se podíleli nejen architekti, ale i samotní obyvatelé Čečelic. Přiložili ruku k dílu, poskytli materiál, pomáhali na stavbě. Kaple se tak stala nejen duchovním místem, ale i symbolem obnovených sousedských vztahů a společného úsilí.

"Návrh kapličky, který vzešel z popudu zastupitelů a občanů obce Čečelice k obnově v místě dříve stojící kapličky z konce 19. století, tedy ze snahy o obnovu paměti místa a krajiny, rovněž umožnil zapojení široké veřejnosti do samotné výstavby stavebně či odborně méně náročných částí stavby. Kaplička tak mimo jiné vznikala společným přičiněním občanů obce, kteří krom svého času a úsilí poskytli i stavební materiál k druhotnému použití. Samotná stavba kapličky se tak stala pro mnohé společenským setkáním, při kterém mohli krom zlepšení místa, ve kterém žijí, zlepšit i vzájemné vztahy a ducha vzájemné pospolitosti pomyslně vtělit i do kapličky samotné," říká Martin Junek.

Úcta a hloubka

Malá a zároveň významná stavba není jen architektonickým dílem, ale zhmotněním úcty k místu, historii a lidem. V její jednoduchosti je skryta hluboká krása a v její nenápadnosti síla.

Panna Marie v útrobách kaple ochraňuje, tiší, přijímá. A tak, jako se z cest sbíhajících se ke kapličce stává křižovatka, stává se i tato stavba místem, kde se mohou setkávat lidé - se sebou, s vírou a vlastně i s krajinou.