Na první pohled to působí nevinně. Pozvání k rozhovorům o víře, ochota naslouchat, podpora v těžkých chvílích. Ve skutečnosti jde ale o rafinovaný způsob, jak člověka vtáhnout do sevření náboženského hnutí. "Nábor probíhá skrytě, až postupem času, jak jste už zapleteni do těch vztahů, se dozvídáte, kam jste se vlastně dostali," popisuje mladá žena.

Říkejme jí Klára, redakce její identitu zná, ale kvůli reakcím okolí se rozhodla veřejně promluvit anonymně.

"Když jsem se přestěhovala do Prahy, cítila jsem se strašně osamělá. A oni říkali přesně ty věci, které jsem potřebovala slyšet. Zahrnuli mě chválou, pozorností, pochopením," vysvětluje, proč kývla na pozvání ke studiu Bible a udělala tak první krok do uzavřeného systému.

Venkovní svět od satana

Laskavost a přátelství však brzy vystřídal tlak a manipulace. Pro Kláru začal najednou úplně jiný život, volný čas prakticky neměla. "Každý den brzo ráno a pozdě večer se konalo povinné studium Bible, k tomu jste museli chodit na bohoslužby a v určitý čas se neustále připojovat na schůzky," popisuje život v Sinčchondži.

Vyrazit si jen tak s přáteli ven nebo vyjet na dovolenou?

Neexistovalo.

"Všechno se muselo předem hlásit. A i když vám to přímo nezakázali, dali vám jasně najevo, že to není dobré srdce vůči Bohu, když dáváte přednost těmto světským věcem," říká.

Aktivní nábor členů i odvádění desátků

Členství v hnutí je podmíněno sérií lekcí, od těch úvodních až po výklad knihy Zjevení. Po půl roce přichází tzv. promoce a zápis do registrační knihy - a s tím také řada povinností. K té základní patří přivádět nové členy, kteří bývají v Sinčchondži označováni jako ovoce - z vás se stane strom života. "Pořád vám ale říkají, že nedáváte dost a vy nemáte šanci naplnit jejich očekávání, ani kdybyste se snažili sebevíc. To je strašně frustrující," říká Klára. K tomu musíte absolvovat pravidelné testy znalostí Bible, které je třeba splnit na sto procent, a také odvádět desátky - od drobných částek až po desetitisíce. "Záleží jen na vás, kolik jste ochotni církvi dát. Já jsem přispívala maximálně pár stokorun," dodává s tím, že mnozí byli daleko štědřejší.

V průběhu času začaly Kláru nahlodávat pochybnosti. Významnou roli sehrála i její maminka, která se o ni bála. "Snažila se mě upozornit na varovné signály. Pouštěla mi videa odborníků a bývalých členů," popisuje. A přestože maminčiny pokusy padaly na úrodnou půdu, Klářiny obavy lidé ze Sinčchondži vždycky rozptýlili. "Mají hodně dobrý systém, jak vás v hnutí udržet," připouští.

Tlak, manipulace a strach ze zatracení

Semínko pochybností ale bylo v Kláře už přece jen zaseto. "Postupně jsem přicházela na to, že je tam spousta věcí, které nedávají smysl, a začala jsem sama sebe utvrzovat v tom, že není špatné odejít." Trvalo půl roku, než se k tomu odhodlala. "Svět mimo hnutí je označován za svět od Satana, takže odchod znamená zatracení, a to nejen pro vás, ale i pro vaši rodinu," vysvětluje, proč je tak těžké pro mnoho lidí z hnutí vystoupit.

I ona se bála, co nastane. "Nakonec to proběhlo překvapivě hladce. Možná i díky tomu, že jsem se odstěhovala z Prahy zpátky domů," myslí si. Vzápětí ale dodává, že někteří členové přijeli až do jejího rodného bydliště, stáli jí pod oknem a přemlouvali, ať se vrátí. Že by se něco podobného opakovalo, se nebojí. "V Sinčchondži je zakázáno kontaktovat bývalé příslušníky, jinak jste označeni za zrádce a taky vám hrozí zatracení," vysvětluje.

Zpátky do života. Ke svobodě

Dnes, pouhých čtrnáct dní po odchodu, si Klára zvyká na nový život. "Najednou mám spoustu času a svobody. Nemusím být každý den na nějakém setkání," říká s úlevou. Postupně se vrací ke své původní víře a do evangelického společenství. "Začala jsem zase vidět boha trochu jinýma očima."

Členství v hnutí na ní ale zanechalo stopy, je opatrnější, míň důvěřivá a straní se větší společnosti. Chce, aby byl její příběh, o kterém otevřeně vypráví, varováním pro ostatní. "Je strašně lehké do toho spadnout, přátelství se změní v manipulaci a v určitém bodě jste v pasti." Klára ale dokazuje, že nikdy není pozdě udělat krok zpátky.

Zpátky ke svobodě.