Richard Drew pracuje pro agenturu Associated Press už přes půl století. Byl u toho, když Frank Sinatra doprovázel Jackie Onassisovou. Zachytil, jak Muhammad Ali srazil soupeře k zemi. Byl dokonce i u toho, když atentátník postřelil senátora Roberta F. Kennedyho, a byl to právě on, koho Kennedyho zdrcená žena Ethel prosila, aby jejího manžela nefotografoval.

Nicméně 11. září 2001, v den, kdy pořídil jednu z nejděsivějších a zároveň nejpůsobivějších fotografií toho dne a bezesporu i celých dějin fotografie, to Richard Drew nestihl. Byl totiž zrovna na módní přehlídce těhotenské módy na Manhattanu. "Z kanceláře mi naprosto klidně zavolali: 'Do Světového obchodního centra narazilo letadlo,'" popsal před časem pro CBS News fotograf.

Drew neváhal, okamžitě naskočil na metro a vyběhl až na jižním cípu Manhattanu. Fotit podle svých slov začal ve chvíli, kdy vyšel ze stanice metra. "Nepřemýšlel jsem nad tím, co se děje, prostě jsem dělal svoji práci." Tu se koneckonců učil dělat už od svých devatenácti let. V červnu 1968 se rozhodl, že se jen tak ze zvědavosti zajde podívat na mítink prezidentského kandidáta Roberta F. Kennedyho v losangeleském hotelu Ambassador.

"Nikdo v redakci nevěděl, že tam jsem. Prostě jsem si sám přidělil úkol," vzpomíná. A právě tam, v hotelové kuchyni, byl i střelec. Drew vylezl na stůl a fotografoval chaos po atentátu. Kennedyho manželka Ethel se na něj obrátila s prosbou, aby nefotil. "Ale to byla její volba, ne moje," říká Drew. "Mou prací je zaznamenávat historii. A to dělám každý den."

Stejnou filozofii uplatnil i 11. září. Snímky lidí, kteří padali z hořících věží, pořizoval s chladnou profesionalitou. Jeden z nich, "The Falling Man" - Padající muž - se stal ikonou. "Já ten snímek vlastně neudělal. Udělal ho foťák," říká Drew. "Stiskl jsem spoušť a sledoval, jak ti lidé padají. Vyfotil jsem osm nebo devět snímků. Jeden z nich vyšel tak dokonale, že muž byl úplně vzpřímený. To jsem si vlastně pořádně uvědomil až později v kanceláři, když jsem snímky procházel na laptopu."

Fotografie se druhý den objevila v řadě novin. Někteří čtenáři ji považovali za příliš šokující. Jiní, třeba Elton John, ji označili za jeden z nejdokonalejších snímků, jaké kdy vznikly: "Je to krásný obraz něčeho tak tragického," poznamenal na adresu Padajícího muže zpěvák. Sám Drew se k tomu staví s racionální profesionalitou.

"Moje práce je zastavit čas. Umožnit lidem, aby se na ten okamžik podívali, i když u toho nebyli. A aby si sami udělali obrázek." Identitu Padajícího muže se nikdy nepodařilo s jistotou určit. Jeho jméno tak zůstává a nejspíš už i zůstane navždy neznámé. Sám Drew pokračoval v práci i týdny po útocích, dokumentoval trosky a následky. "Jednou mi zazvonil mobil. Volala dcera. 'Tati, jen ti chci říct, že tě miluju.' A od té doby mi 11. září volá pokaždé, ať už jsem kdekoliv."