Paní primářko, díky besedám u vás na psychiatrii vím, že vaši dětští pacienti hodně řeší to, že se narodili ve špatném těle. V jakém procentu se to opravdu může stát?

Určitý stupeň nepohody vycházející často ze stereotypů a předsudků spojených s ženským či mužským rodem je v dětské i adolescentní populaci běžný. Přesvědčení dítěte či adolescenta, že má neshodu mezi svým biologickým pohlavím a tím, k jakému rodu (genderu) směřuje jeho prožívání, označujeme česky jako rodová neshoda či nesoulad, z angličtiny se ujal název
genderová dysforie. Odhaduje se, že rodová neshoda se týká 0,4 procenta populace v ČR.

Kolik je podle vás skutečně pohlaví a sexuální zaměření? A jaký je rozdíl mezi pohlavím a genderem?

Já se přikláním ke klasickému pojetí biologického pohlaví - ženskému, mužskému a intersexuálnímu (jedinec se narodí s variací pohlavních znaků, která není považována za lékařskou normu typickou pro muže či pro ženu). Rozdíl mezi pohlavím a genderem spočívá v tom, že pohlaví je biologická charakteristika, zatímco gender je sociální a kulturní konstrukt.

Jak přistoupit k dítěti, které za vámi jako rodičem přijde s tím, že si přeje, abyste ho oslovovali opačným rodem, než jaký byl ten stávající?

Ze své praxe mohu uvést, že v přístupu rodičů k dítěti či adolescentovi, který si přeje vyjádřit svůj rodový nesoulad změnou jména, jsou propastné rozdíly - od okamžitého vyhovění bez jakékoliv snahy o porozumění situaci až k totálnímu odmítání a přerušení komunikace i styku. Doporučujeme rodičům snažit se získat čas pro komunikaci, vysvětlení přání a představ dítěte či adolescenta. Vídáme, že změna jména může být prostředkem k zajištění větší pozornosti od rodičů, potvrzení vlastní důležitosti a autonomie, žádost o podporu či testování toho, v jaké míře rodič podporu poskytne. Ideální je, když jsou oba rodiče ochotni naslouchat a domlouvat se na společném postupu. Je možné vyhledat i odbornou terapeutickou pomoc, například
rodinnou terapii.

A co když chce dítě podstoupit změnu pohlaví?

Změna pohlaví neboli tranzice je dlouhodobý proces. Začíná pečlivou diagnostickou a diferenciálně diagnostickou rozvahou. Za přáním podstoupit změnu pohlaví se může skrývat i závažná duševní porucha. Kromě sexuologa, psychiatra a psychologa se na definitivním procesu přeměny podílí i další lékařské odbornosti - gynekolog, urolog, internista, pediatr, endokrinolog.

A co se děje dál?

Pokud rozhodovací proces doporučí tranzici, nastává tzv. "real life test" (tj. test
reálného života), kdy by měl jedinec žít v roli preferovaného pohlaví. Dalším krokem, který se může částečně krýt s předchozím, je užívání hormonální léčby. Odborník může doporučit užívání hormonů již v pozdní adolescenci, nesmí to být ale terapie, která způsobí trvalé změny. Chirurgické zákroky jsou možné až po dosažení 18 let věku a podléhají schválení komise pro změnu pohlaví v resortu ministerstva zdravotnictví.

S jakými odborníky může případně takovou situaci řešit? Na koho se obrátit?

Pokud je situace spojená s genderovou dysforií dítěte či adolescenta zdrojem konfliktů v rodině, určitě je důležité nechat si poradit, nejlepší volbou je rodinná terapie. Pro individuální psychoterapeutickou práci je možné vyhledat psychologa nebo psychiatra, nejlépe se specializací na dětskou a dorostovou populaci, individuální pomoc může vyhledat i rodič. Je-li trvalým přáním dítěte či adolescenta tranzice, je nutné zajistit péči sexuologa.