Přesně před sto lety si nejslavnější závod světa připsal svou první oběť. Byť francouzský jezdec André Guilbert zahynul teprve cestou na start, stojí na začátku smutného seznamu těch, komu čtyřiadvacetihodinovka Le Mans vzala život. Guilbert zemřel ve svém speciálu Ravel 12 CV Sport po čelním střetu s dodávkou. 

K tragické nehodě došlo na dlouhé rovině, které se podle blízké vesnice říká Mulsanne, ale motoristický svět ji zná spíš pod jménem Hunaudiéres. Z dvaadvaceti pilotů, kteří dosud během Le Mans přišli o život, jich dvanáct zemřelo po nehodě v oblasti tohoto šest kilometrů dlouhého úseku ukrytého mezi nízkými lesíky.

Možná právě tohle je jedno z těch míst, kde návštěvník naplno pocítí sílu a nebezpečí, které s sebou emblematická čtyřiadvacetihodinovka dodnes nese. Byť už ani během letošního Le Mans, které startuje v sobotu 14. června ve čtyři odpoledne, ani jedno ze 62 aut neabsolvuje celou rovinku v kuse - byla zpomalena zatáčkami Daytona a Michelin -, stále je místem, kde prototypy i vozidla třídy GT dosahují nejvyšší rychlosti.

Závodem žije celé město mnoho dnů

Ale aby nedošlo k mýlce. Francouzskou čtyřiadvacetihodinovkou nežije jen okolí okruhu La Sarthe. Více než týden dopředu se do slavnostní atmosféry zabalí celé město Le Mans.

Některé supermarkety nabízejí zákazníkům speciální nákupní tašky, v knihkupectvích vytáhnou knížky se závodní tematikou, výklady většiny obchodů zdobí modely aut nebo plakáty z minulých ročníků.

A ulicemi už několik let projíždějí tramvaje vyzdobené logy závodu či siluetami hybridních prototypů továren Peugeout, Cadillac či Porsche, které jsou teď hlavní a nejdůležitější kategorií slavné čtyřiadvacetihodinovky.

U některého z osvěžujících svrchně kvašených speciálů minipivovaru Septante-Deux může člověk v pátek a sobotu týden před samotným závodem dobře nabrat síly, protože jen pár desítek metrů od něj leží centrální Náměstí republiky, kde probíhají technické přejímky všech vozidel.

A to je velká show. Na pódiu se střídají jednotlivé posádky, pod nimi inspektoři několik desítek minut zkoumají a proměřují jednotlivé parametry jejich speciálů a stovky přihlížejících si při tom mohou detailně, jen z pár desítek centimetrů, vozidla prozkoumat a nafotit. Už nikdy jim většina z nich nebude blíž. 

Momenty, jež stojí za zapamatování, přicházejí pokaždé, když na kraj náměstí, pod zelené stromy, dorazí týmový kamion nebo jen odtahový náklaďák s dalšími auty k přejímkám. Dav ztichne a sleduje bleskovou práci techniků, kteří naleštěné speciály precizně sesouvají z valníků na asfalt a staví do fronty.

Tramvají T1 až k pokladu

Když v sobotu inspektoři odbaví poslední auto a nalepí na něj schvalovací známku, ulice v historickém centru Le Mans se uzavřou, na chodníky za zábrany se natlačí tisícovky lidí a nechávají se bavit několika prototypy a GT vozy, které se ještě na rozloučenou městem projedou.   

To je ten okamžik, kdy sedám do tramvaje linky T1 a mířím až na konečnou. Pár chvil před poslední zastávkou vůz projíždí pod mostem, který je součástí okruhu La Sarthe a vynořuje se pahorek s mohutnou alejí Tertre Rouge, jedno z nejsymboličtějších míst motorsportu.

Z tramvaje je to už jen pár minut, než se podél řídkého lesa a přes kruhový objezd dostanu k prvním metrům rovinky Hunaudiéres. Jsem tu. Je sobota odpoledne a mezi běžným provozem se po krajnicích motají i jednotky techniků v oranžových vestách. Montují zábrany a vysoké ploty, kontrolují svítící cedule.

Už za pár hodin sem během nedělních testů vyjedou všechna závodní vozidla. Teď ještě ale silnice pořád patří běžnému provozu. Co chvíli tu některé auto nebo motorka zastaví a řidiči si fotí místa s krvavou historií.

Krajnice vysušená ostrým červnovým sluncem, starý, drsný a zvlněný asfalt, který pamatuje už několik čtyřiadvacetihodinovek. V těchto místech se rychlost nízkých prototypů dostává nad tři sta kilometrů v hodině. A tady se i umírá. Zatím poslední obětí Le Mans se kousek odtud, u Tertre Rouge, stal v roce 2013 Allan Simonsen za volantem astonu martin. 

Jedním z nejvíc ikonických míst je tu výletní restaurace Auberge des Hunaudiéres. Pohostinství stojí přímo vedle silnice a i když nabízí hezké posezení v prosklené terase, fanoušek motorsportu si jídlo s vínem prostě musí dát uvnitř.

A to nejen proto, že řada stolů je rozmístěna tak, abyste skrz okno a pevné bezpečnostní ploty viděli přímo na slavnou rovinku. Restaurace je totiž takovou malou galerií s obrázky řady slavných vozidel a momentů z celé historie Le Mans. 

Právě tady se před člověkem v sobotu v pozdním odpoledni zhmotňuje to známé klišé "ticho před bouří". Zatímco si člověk v tichu pochutnává na večeři, pár tisícovek metrů odtud týmy v boxech finišují poslední přípravy před první ostrou akcí v Le Mans.

Bude to zábava. Jako vždy

Aby nedošlo k mýlce, Hunaudierés má samozřejmě své kouzlo i během hlavního závodního víkendu. Přístup je tam sice složitější, ale na několika místech stojí menší divácké tribuny. Auta řítící se obrovskou rychlostí vynikají především v noci, kdy se jejich přední a zadní světla míhají mezi stromy.

Až magickou atmosféru jsem tu zažil během loňského Le Mans, kdy nad tímhle úsekem trati v noci silně pršelo a opar z lesů se míchal s kouřem jednoho z prototypů LMP2, který tu musel předčasně z náročného závodu odstoupit. Nebylo to tak dlouho poté, co tu polský pilot ferrari Robert Kubica velmi nebezpečně poslal do hrazení soupeře s prototypem BMW. 

Kdo vyhraje letošní Le Mans, bude jasné v neděli ve čtyři odpoledne. První testy a ostré tréninky a kvalifikace ukázaly, že ve skvělé formě dorazilo na nejslavnější čtyřiadvacetihodinovku hned několik továrních týmů. 

Po dvou letech, kdy trať La Sarthe opanovala italská značka Ferrari, by si snad trofej pro vítěze mohl odnést někdo jiný. Ovšem už mnohokrát se ukázalo, že byť jde o vytrvalostní závod, v Le Mans jde o každou vteřinu a do poslední vteřiny se i bojuje. Na Hunaudiéres, v klopené šikaně Inidanapolis, v úseku Maison Blanche anebo pod obloukem Dunlop.

Tohle dlouhé sportovní utkání je zkrátka zajímavé v každém místě a v každém okamžiku. Hezkou zábavu! 

Le Mans 66 je krásný retrofilm. Hrdina je zmetek, ale vy mu přesto fandíte (15. 11. 2019)