Jeho cena posledních pět let nejenže nerostla, ale dokonce se mírně snížila. Droga, dříve označovaná za statusovou, již si mohla dovolit jen společenská smetánka či špičky byznysu, je tak dnes k vidění po celém Česku. Z Prahy a velkých měst dorazila už i do regionů. A díky odolnosti vůči drahotě se k ní cenou "zespoda" přibližuje dokonce patrně nejtradičnější zakázaná látka v Česku - pervitin.

Nejen cenový vývoj má ovšem vliv na změny dlouho zaběhnutých trendů na tuzemském trhu s nelegálními látkami. Do hry vstupuje třeba také geopolitika. V případě drog se to týká například heroinu, jehož produkce v někdejší hlavní zdrojové zemi - Afghánistánu - prudce klesla kvůli odchodu amerických vojáků a nástupu ortodoxních muslimů z Tálibánu. Na jeho místo ale nastoupily už před časem jiné substance.

Miliardový trh

Nejprve ale několik čísel pro ilustraci o stavu českého drogového trhu. Na rozdíl od běžných, legálních komodit se při mapování světa nepovolených substancí musíme spoléhat na odhady; žádné "tvrdé" statistiky neexistují.

Patrně nejspolehlivější údaje o celkové sumě peněz, které se v zakázaných látkách otočí, i o "zákaznících", tedy uživatelích drog, dlouhodobě poskytuje Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (NMS). Jeho pravidelná zpráva o nelegálních substancích, která naposledy vyšla loni na podzim, pracuje s odhadem celkových tržeb za drogy ve výši 10 miliard korun ročně.

Jednoznačně nejvíce Češi utratí za marihuanu, která je nejžádanější drogou prakticky ve všech zemích. U nás se výdaje za konopí s obsahem THC odhadují na pět až šest miliard ročně. Druhé místo mezi drogami z ekonomického pohledu zaujímá pervitin, kterého se ročně prodá zhruba za dvě až tři miliardy korun. Tržby za kokain a opiáty se podle NMS odhadují na půl až miliardu korun. Žebříček nejžádanějších pěti drog pak uzavírají LSD a extáze, za něž se v Česku v průměru utratí zhruba půl miliardy ročně.

Jak velká je potenciální skupina zákazníků? Podle bývalého protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila lze obecně říci, že sklon k závislostem mají zhruba čtyři procenta populace. "Většinou jde o lidi, kteří mají primárně nějaký problém v oblasti duševního zdraví a vyhledávají únik z reality. Někteří to řeší alkoholem nebo léky, někteří nelegálními drogami," vysvětluje Vobořil. I proto je ostatně podle něj boj proti drogám předem prohraný. "Představa, že bude existovat svět bez drog, je scestná," dodává.

Přesnější statistiky opět poskytují zprávy NMS, které mapují užívání nelegálních drog z průzkumů mezi lidmi. Z té aktuální vyplývá, že nejdostupnější a nejoblíbenější drogu - marihuanu - někdy v životě vyzkoušelo až 39 procent lidí starších 15 let. V posledním roce si pak "zahulilo" až 11 procent dospělých. "Zhruba 30 tisíc lidí jsou pak každodenní uživatelé, pravidelní kuřáci konopí," počítá Vobořil.

U tvrdších drog jsou čísla podstatně nižší. Například zkušenost s pervitinem mají podle NMS zhruba dvě až tři procenta dospělé populace a s kokainem koketuje mezi dvěma až čtyřmi procenty Čechů. Nejproblematičtější skupinou jsou takzvaní rizikoví uživatelé. Většinou jde o lidi, kteří si aplikují nitrožilně tvrdé drogy. Těch je podle odhadů NMS v Česku na 42 tisíc. Z drtivé většiny si "píchají" pervitin, heroinistů jsou u nás asi tři tisíce.

Slevy díky nadprodukci

Jedním z nejzajímavějších trendů posledních let je šíření kokainu, který se postupně probojovává do nižších sociál­ních vrstev společnosti, pro něž byl ještě před několika lety nedostupný. "Dříve jsme kokain spojovali s bohémou, kvazi elitami nebo městskými liberály ve velkých aglomeracích. Tam byl dostupný vždycky. Nyní se ale rozšiřuje například do klubové scény, do prostředí tradiční zábavy. Zjevně je dostupnější a kvalitnější. Vidíme to i na záchytech na ulici," vysvětluje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Zatímco ještě před několika lety vyšel gram nepříliš kvalitního kokainu na 2,5 tisíce a více, dnes se dá sehnat navzdory inflaci za cenu kolem dvou tisíc korun.

Příčina přerodu kokainu z někdejší statusové drogy na poměrně běžně dostupnou substanci má jednu jasnou příčinu: prudce rostoucí produkci. Bílý prášek z koky se prakticky výhradně vyrábí ve třech jihoamerických zemích: v Peru, Bolívii a Kolumbii. Objemy, které místní "narcos" dokážou vyprodukovat, v posledních letech prudce stouply.

Potvrzuje to například zpráva OSN, která každoročně mapuje celosvětový trh s kokainem od místa jeho vzniku až po destinace, kde se spotřebovává. Podle ní se zhruba v posledních pěti letech začaly postupně zvětšovat plochy oseté místními rolníky kokou. Díky tomu se celková produkce ve zmiňovaných třech zemích zvýšila z přibližně 1,8 tisíce tun v roce 2019 na více než 2,8 tisíce tun v roce 2022. A od té doby dál roste.

Z pralesa až do nosu

Vedle samotného boomu produkce je na kokainu zajímavá především jeho distribuční síť. Ta začíná v malých manufakturách, ukrytých v kolumbijských nebo bolivijských pralesích. Odtud se hotová droga dopravuje do míst určení mnoha různými způsoby. Patrně nejběžnější je forma infiltrace tradičních obchodních cest. Ta vypadá například tak, že se do kontejneru v některém z jihoamerických přístavů (většinou kvůli korupci místních úředníků) propašuje vedle nezávadného zboží také několik beden s bílým práškem. Odtud pak po moři cestují na ostatní světadíly.

Zpráva OSN popisuje, že v Evropě pak v přístavech další členové drogového distribučního řetězce příslušné bedny vyloží a předají k další přepravě. Kvůli velkému riziku odhalení se ale pro převoz na kontinent používají i sofistikovanější metody. Policie v západoevropských zemích tak například už odhalila i ponorku, která zásilku vyzvedla na bezpečnějším místě - na Kanárských ostrovech - a pak s ní pokračovala do cílové destinace v Británii.

Ekonomická síla drogových kartelů ovšem umožňuje i podstatně přímočařejší cesty - například letecky. V roce 2019 tak Europol (mimochodem i ve spolupráci s českými kriminalisty) zatkl dvojici českých pilotů, kteří z Uruguaye soukromým letadlem přepravili do Evropy v kufrech na 600 kilo velmi čistého, 90procentního kokainu. Nebyl to přitom jejich jediný let.

Z evropských přístavů poté droga putuje do všech dalších zemí starého kontinentu třeba v nákladní automobilové přepravě - míst k ukrytí zásilky v kamionu jsou podle policie desítky. Jinou možností jsou kurýři, kteří drogy pašují v autech nebo letecky. Trendem posledních let je ale také zasílání drogy s pomocí klasických přepravních firem. Jak to probíhá? Český "klient" si objedná balíček na takzvaném darknetu a ten mu pak některá z logistických společností přiveze většinou z Nizozemska nebo Španělska až domů, respektive do výdejního boxu.

Podle Jakuba Frydrycha do Česka většinou putují jen menší zásilky. Několik případů, které se odehrály v minulých letech a při kterých zaměstnanci několika různých supermarketů našli banánové bedny plné sáčků s kokainem, jsou důsledkem logistické chyby. A netýkají se jen Česka. Podobné nálezy se v minulosti odehrály také v Německu nebo Francii. Jinak si ale tuzemští dealeři objednávají spíš menší balíčky. "Kokain je rychloobrátkový. Není možné si sem nechat dovézt dvě tuny a pak přemýšlet, co s nimi udělat. Je v tom navíc spoustu peněz," vysvětluje Frydrych.

Komplikovaná cesta od výrobce k zákazníkovi je také hlavním důvodem, proč kokain patří mezi nejdražší drogy. Každý z logistických mezistupňů si k ceně přidá rizikovou přirážku, případně látku ještě naředí. Zatímco gram čistého kokainu se v Kolumbii dá pořídit za jednotky dolarů, v Evropě je cena až stonásobná.

Vetřelci v perníkovém království

Zatímco cesta stále populárnějšího kokainu k českým uživatelům se sklony k závislostem či rekreačním "šňupačům" je dobrodružná a vzniká o ní nespočet dokumentů nebo filmových thrillerů, dvě nejoblíbenější tuzemské drogy - marihuana a pervitin - pocházejí ve většině od českých producentů.

Co se pervitinu týče, patřilo Česko díky relativně dlouhé tradici dokonce mezi evropské "perníkové velmoci". "V době socialismu a zavřených hranic u nás byly drogy běžné na Západě nedostupné. Lidé si ale našli cestu, jak se k nim dostat," říká Jindřich Vobořil. Zatímco v Polsku si tak tamní milovníci neřestí pěstovali mák a vyráběli obdobu opia, v Česku se rozmohlo vaření metamfetaminu, známého pod názvem pervitin.

Tradice vzniklá před rokem 1989 přežila i pád režimu a pervitin je nejoblíbenější tvrdou drogou v Česku dodnes. Většina toho, co se zkonzumuje, přitom pochází z tuzemských varen. I výroba pervitinu si ovšem prošla vývojem.

V minulosti se vyráběl z domácích surovin, a sice léků obsahujících pseudoefedrin, které byly dostupné v lékárnách. To se změnilo v roce 2009. "V Česku se zreguloval prodej preparátů s pseudoefedrinem. Od té doby jejich spotřeba v lékárnách zhruba odpovídá tomu, kolik se jich využívá pro léčebné účely. Jestli se tu před rokem 2009 prodávalo ročně na pět milionů balení, nyní je to mezi 200 až 300 tisíci," vysvětluje Jakub Frydrych. Minulostí jsou tak případy s kdysi oblíbeným převařeným Paralenem Plus obsahujícím pseudoefedrin.

Regulace sice omezila využívání tuzemských surovin, vařiči si ale cestu našli a nyní léky s pseudoefedrinem dovážejí z ciziny. Nejčastěji se tak dnes vaří z polských léků, policie ale zachytila také dodávky z balkánských zemí, nebo dokonce z Blízkého východu. Část tuzemské produkce se dokonce vyváží do zahraničí, především do příhraničních oblastí Německa. Například vietnamské gangy, které se na vaření pervitinu vrhly ve vidině snadnějších zisků v porovnání s dříve oblíbeným, ale časově i prostorově náročným pěstováním marihuany, nicméně vyvážely pervitin třeba až do Británie.

Novinkou, kterou policisté pozorují až v posledních letech, jsou metamfetaminy pocházející z ciziny. "V rámci celé Evropy roste dostupnost metamfetaminu, který se dováží ve velkém objemu z Mexika, Nigérie nebo Íránu," říká vedoucí NMS Pavla Chomynová.

Pervitin se ale stal také novým exportním artiklem Afghánistánu. Země dříve proslulá produkcí surového opia, z nějž se vyráběl heroin, po nástupu Tálibánu zažila odklon od této nelegální substance. "Místo máku začali místní zemědělci pěstovat rostlinu zvanou chvojník, též efedra. Z ní vyrábí metamfetaminy," upozorňuje Jindřich Vobořil. Naopak výroba heroinu se přesunuje do Myanmaru, kde vojenská junta využívá zisky z drogového byznysu ke svému financování.

Právě nedostatek heroinu je dalším z trendů na celosvětovém drogovém trhu. Česko naštěstí uniklo cestě Spojených států a dalších zemí, kde uživatelé nedostatek heroinu řešili přechodem na extrémně nebezpečné, až stonásobně silnější náhražky v podobě fentanylu a jeho derivátů. Ty se u nás vyskytují jen naprosto výjimečně.

V Česku totiž heroin zažil ústup ze slávy už dříve. Mohl za to snazší přístup k takzvaným substitučním látkám, jež běžně slouží k odvykání od drogové závislosti. "Od roku 2008 je v Česku dostupný na předpis praktických lékařů takzvaný Subutex. V následujících letech tak velká část lidí, kteří dříve užívali heroin, přešla právě na tento substitut. A to včetně mnoha chronických uživatelů," vysvětluje Jindřich Vobořil. Lidé na Subutexu podle něj na rozdíl od "heroinistů" zvládají fungovat i v běžném životě a díky nižší ceně mají menší sklony ke kriminalitě.