Podle sociologů jako společnost od budoucnosti mnoho dobrého nečekáme. A tak hledáme útěchu v minulosti. V popkultuře se tento nostalgický trend projevuje záplavou hraných předělávek původně animovaných disneyovek nebo množstvím seriálových zpracování filmů z uplynulých dekád. Na televizní obrazovky byla nedávno "překlopena" Smrtonosná zbraň, Fargo, Mlčení jehňátek, Karate Kid, Osudová přitažlivost nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb.  

Jde bezezbytku o filmy natočené v 80. a 90. letech, tedy v období, kdy dospívali diváci, kterým je dnes mezi třiceti a padesáti, jsou vesměs usazení a finančně zajištění a mají dost volného času na sledování televize. Uvedená charakteristika sedí i na hrdiny seriálu Čtyři roční období. Jsou to dobře situovaní muži a ženy ve středních letech se slušným zaměstnáním a odrostlými dětmi, kteří si užívají, čeho v životě dosáhli. A občas zapochybují, jestli to není málo. Stejně jako protagonisté stejnojmenného snímku z roku 1981.  

Film Alana Aldy má sice oddané příznivce, ale oproti výše vypsaným titulům není vnímán jako kultovní dílo, které by měl každý povinně znát. Nenucená, lehce úsměvná vztahovka se na druhou stranu vyznačovala strukturou jako stvořenou pro seriálové vyprávění. Ve čtyřech kapitolách, z nichž každá postihuje jedno roční období, v ní sledujeme vývoj partnerských a přátelských vztahů mezi šesti hlavními a několika vedlejšími postavami. 

 Autoři seriálu se tak nemuseli dlouho rozmýšlet, jak látku pojmout (inspirovat se mohli i prvním televizním remakem z roku 1984). Každé sezoně roku jsou věnovány dvě půlhodinové epizody, celkem osm dílů. Jména tvůrců zároveň napovídala, že bude víc akcentována komediální rovina předobrazu. Tina Feyová, Lang Fisher a Tracey Wigfield spolupracovali na seriálu Studio 30 Rock a samostatně napsali mnoho jiných komedií. 

Poslední šance na změnu

Posun od uvěřitelných partnerských dialogů k jednodušší situační komice a afektovanějšímu výrazu je nejnápadnější v úvodních epizodách. Kate (Tina Feyová) a její manžel Jack (Will Forte) vyzvedávají autem své přátele Dannyho (Colman Domingo) a Claudea (Marco Calvani) a jedou spolu strávit odpočinkový víkend u jezera, kde mají chatu jejich společní známí Nick (Steve Carell) a Anne (Kerri Kenney-Silverová). Uvolněnou atmosféru ale poměrně záhy naruší informace, že Nick po 25 letech manželství hodlá požádat o rozvod.   

Šest následujících dílů, odehrávajících se v přímořském letovisku, univerzitním kampusu a na zasněžených horách, zkoumá následky tohoto otřesu. Zatímco Nick chytá druhý dech po boku nové partnerky Ginny (Erika Henningsenová), která se "narodila až po atentátu na Reagana", ve vztazích jeho přátel se objevují trhliny. Skutečně jejich partnerství stojí na pevných základech? Není za tím spíš pohodlnost a strach ze změny? Možná jsou teď ve věku, kdy mají poslední šanci následovat Nickův vzor a dohnat promeškané příležitosti.

Do přátelského popichování postupně pronikají vážnější témata. Opotřebovanost citů. Neshody s potomky. Obavy o partnerovo zdraví. Postavy zjišťují, že udržení statu quo je podmíněné především schopností přizpůsobovat se změnám. Tak jako se příroda v průběhu roku adaptuje na proměny počasí. Aldův film dokázal uvedenou myšlenku předat mimoděk, skrze laskavé portréty sympatických a různorodých postav. Seriálový remake si víc vypomáhá vykonstruovanými zápletkami a žánrovými klišé. Lehkost mu chybí. 

Alan Alda je přitom producentem seriálu a taky si v něm zahrál drobnou roli. Když se Kate jeho postavy ptá, co považuje za tajemství dlouhodobého vztahu, odpovídá, že komunikaci. Kéž by si z něj ostatní hrdinové vzali příklad. Přestože jde o lidi, kteří se znají roky, konstruktivní partnerský dialog je pro ně neznámý kontinent. Spoustu podstatných věcí si zatajují, jednají na základě domněnek, nedokážou artikulovat svá přání a potřeby. Spíš než padesátníky s hromadou životních zkušeností připomínají děti procházející obdobím vzdoru. 

Dobře už bylo

Čtyři roční období jsou dětinská komedie, seriózní charakterová studie i dojemné melodrama. Žánry se ale nestřídají s tím, jak se mění počasí. Navzájem si překážejí. Postavy jsou také v pozdějších, barvami i počasím chladnějších fázích příběhu tlačeny do komediálního přehrávání a není jim umožněno vystoupit z předem vytvořené šablony. Zůstávají nesympatickými karikaturami, které mají jeden dva výrazné rysy, ale žádnou osobnost. 

Claude coby Ital hodně gestikuluje, mluví nahlas a do každé třetí věty propašuje "ciao!" nebo jiné italské slovo. Ve vztahu neřeší nic jiného než to, zda si Danny vzal své léky. Jack je neprůbojný hypochondr a Ginny zosobňuje všechna klišé o progresivních mileniálech, kteří cvičí jógu, myslí ekologicky a experimentují s alternativními vztahovými modely. Víc vrstev svým postavám dokázali dát Steve Carell, výborný i v melancholičtější poloze, a Colman Domingo, který svým sebejistým, charismatickým projevem kraluje každé scéně. 

Zejména zmíněným hercům seriál vděčí za okamžiky, v nichž se mu navzdory sitkomovému tónu a replikám jako ze self-help příruček daří zprostředkovat tíhu a smutek věku. Jako když si po probuzení - tak jako Nick - nejste jisti, jestli vás bolí hlava kvůli kocovině, nebo viagře. Ačkoli Čtyři roční období jako jeden z mála moderních seriálů cílí na věkovou kategorii 50+, většina postav sdílí generačně univerzální pocit z úvodu recenze - dobře už bylo.  

Ve filmu Alana Aldy jsou lékem na omezené životní vyhlídky těsná a autentická mezilidská pouta. Právě ta ale v letošním seriálovém zpracování chybí. Kde jsme v originálu vnímali intimitu, hloubku a intenzitu dlouhodobých vztahů, tam v nové verzi převažuje křeč a faleš. Takže nám nakonec opět nezbude než se obrátit do minulosti - k filmu z roku 1981.