"Bylo to krásný," rozplývá se sedmadvacetiletý Bucha, rodák z Mělníka. Po tripu do Salt Lake City měl dva dny volno, a tak mohl při ranní procházce parkem vzpomínat na drahocenný skalp.

Tak jaké to bylo? Povídejte.

Hráli jsme doma, bylo vyprodáno, fantastická atmosféra a za Miami nastoupili všichni velcí hráči. Fakt super.

A Messi?

Už od rozcvičky je zážitek být s ním na hřišti. Má kolem sebe takovou zvláštní auru. Ale jakmile začne zápas, člověk se od toho oprostí a je to normální protihráč.

Však jste mu nic nedaroval. Alespoň z fotek vašich vzájemných soubojů se to tak jevilo.

Jo, pár soubojů se nám povedlo mít společně. Miami hraje systémem 4-4-2. Messi se Suárezem plní úlohu těch dvou nahoře a moc se nezapojují do bránění nebo do presinku. Takže my jsme si jako defenzivní záložníci chodili za jejich záda pro míče a měli jsme na rozehrávku spoustu času. Mohli jsme se s míčem otočit a rozehrát ho. Jen jednou mě Messi překvapil.

Jak?

Měli jsme z videa nakoukané, že oni dva vpředu vůbec nebrání. Jenže najednou šup a Messi mi sebral balon. Několik metrů se totiž v rychlosti překvapivě vrátil. Ale bylo to jednou za celý zápas. Jinak se jen tak po hřišti potuloval. Přišlo mi, že byl v zápase mimo svoji komfortní zónu. Nevím, jestli se nám ho povedlo z ní dostat, nebo jestli už toho měl dost. Protože Inter hraje vlastně už pár měsíců v kuse každý třetí den.

Kouč Miami Javier Mascherano se přikláněl k variantě číslo jedna. Říkal, že jste jeho mužstvo přehráli neustálým agresivním napadáním.

Taktika byla naším trenérem hezky ušitá. Hlavním cílem bylo hru Miami nasměrovat na pravou stranu hřiště, protože oni jsou mnohem silnější a nebezpečnější na opačné straně. Tam operuje Jordi Alba, který pokaždé hledá Messiho. Většina akcí Interu vzniká takhle, což jsme nechtěli dopustit. Fungovalo nám to dobře. Byli jsme na nich nalezlí a skoro do ničeho jsme je nepustili.

Jak to Messi kousal? Předtím pět zápasů za sebou vstřelil v MLS vždy dva góly.

Asi se mu to moc nelíbilo. Kluci po utkání čekali, že si vyměníme dresy, ale to ne. Jakmile skončilo utkání, všichni hráči Interu zapadli do kabiny. Jediný, kdo zůstal na hřišti, podal si s námi ruce a prohodil pár slov, byl Jordi Alba. Ostatní hvězdy s námi nechtěly mít nic společného.

Aspoň před výkopem byl Messi v pohodě?

On a jeho spoluhráči chodí na rozcvičku pozdě. Přišli na ni až deset minut po nás. Párkrát si dali dlouhý, krátký balon, všechno do pohody, žádná intenzita. A po dvaceti, no možná po patnácti minutách, konec.

A v zápase?

Messi působil tak, jak ho známe. Vypadá, že ho to ani nezajímá, jen tak po hřišti chodí a čeká, až se k němu míč dostane. A když se k němu u nás v zápase už nějakou dobu nedostal, bylo vidět, že je z toho nervózní.

A umí to dát najevo, že?

Některým spoluhráčům i něco dost hlasitě vyčítal. Jako kapitán to docela sekal. Ale jakmile se rozběhne, těžko se zastavuje. Alba na něj hraje takové čopované balony. A naopak když Messi má míč, dívá se z devadesáti procent na něj. Alba jde do sprintu za obranu a Messi ho v devětadevadesáti procentech případů najde milimetrově přesně přímo do kroku. Mají to nacvičené na tuti, jejich akce jsou téměř nezastavitelné. I proti nám z nich byly jediné šance Interu.

Oslava? Plácnutí a regenerace

Jak jste slavili výhru nad Messim?

Pro Cincinnati jsou nejdůležitější v sezoně dva zápasy - s Columbusem, protože jde o největší derby, a s Interem Miami, protože proti nim se chce každý vytáhnout. My jsme měli tenhle dvojboj doma hned za sebou.

A jak jste po něm byli spokojení?

První jsme zpackali, vedli jsme 2:0, ale pak jsme si nechali výhru zbytečně vzít a prohráli jsme 2:4. Kvůli našim fanouškům bylo důležité, aby se nám povedlo utkání s Interem. To se stalo, vítězství nás udrželo v tabulce nahoře a po závěrečném hvizdu nás příznivci ocenili. Děkovačka trvala asi pět minut a potom jsme šli domů. Veliké oslavy tu nebyly.

Ani uvnitř týmu?

Ne, tady to takhle vůbec nefunguje. Jen jsme si v kabině plácli, že to byla super reakce na Columbus, ale hned bylo potřeba přepnout, protože nás další den čekal let tři a půl hodiny do Salt Lake City. A tak do nás kondiční a nutriční specialisté prali všechny instrukce, co máme dělat pro co nejrychlejší regeneraci.

Co všechno to obnáší?

Hned na stadionu máme jídlo - proteinové šejky, elektrolyty, které musíme skoro povinně do sebe dostat. Pijeme také různé šťávy a gely, které nám mají pomoct s lepším spánkem a rychlejší regenerací. Druhý den je třeba v tréninkovém centru pracovat s maséry a fyzioterapeuty. A využíváme i čas v letadle. Létáme speciálem, ve kterém máme k dispozici i některé přístroje. Každý máme řadu pro sebe, můžeme se natáhnout, dát si na sebe třeba regenerační kalhoty.

Mistrovství světa Ameriku chytne

Během nedávného nového formátu mistrovství světa klubů, které se konalo v Americe, se hodně řešily klimatické podmínky - vysoká vedra a značná vlhkost vzduchu. Vy už jste se na tyhle nástrahy adaptoval?

Jo, mně už to tak hrozné nepřijde. Ale úplně chápu to zděšení. Některé zápasy startovaly kolem oběda a horko bylo šílené. Pár týmů dokonce náhradníky nenechalo sedět na střídačce a posílalo je do chládku s klimatizací. Protože sedět na lavičce se fakt nedá. I někteří kluci od nás, kteří se byli podívat na zápasech, které se hrály v Cincinnati, říkali, že vydržet se nedalo ani na tribuně.

Stížnosti padaly i na kvalitu trávníků.

V MLS má většina týmů skvělé hybridní trávníky, které se teď dělaly i na Slavii nebo v Plzni. Nepoznáte, že jde o kombinaci umělých vláken a přírodní trávy, je to jak perfektní koberec. Ale mistrovství světa se hrálo na velkých stadionech, kde jsou normálně umělky pro americký fotbal. Koberce trávy tam převezli na poslední chvíli a mysleli si, že to bude hned super.

Jenže ono to tak být okamžitě nemůže.

I já jsem to tu zažil, když se jeden klub snažil last minute vyměnit trávník. Byla tam pak místa, která se trhala, a balon skákal jinak. Zaznamenal jsem kritické komentáře i na cestování po Americe. Naprosto všem připomínkám rozumím, ale do příštího roku se na nedostatcích zapracuje.

Chytne Američany za rok normální mistrovství světa?

Myslím si, že jo. Bude to jiné i z pohledu týmů. Přijde mi, že mnoho z nich nebralo klubové mistrovství světa tak vážně, že to pro ně nemělo až takovou prestiž. Ale mistrovství světa národních mužstev je jednou za čtyři roky. Navíc Američané určitě nebudou chtít zůstat pozadu a budou chtít udělat šampionát něčím speciální.

Je to i motivace pro vás?

Ano. Mým dlouhodobým cílem je jednou si za reprezentaci zahrát a kdyby to bylo při téhle příležitosti a v situaci, kdy už mám zdejší prostředí navnímané, bylo by to úplně dokonalé.

Za krásami Ohia

Jak se cítíte v této sezoně?

Velmi dobře, líp než v té předešlé. Vím, co od ligy můžu očekávat. I s trenéry víme, co od sebe čekat. Mým výkonům pomohlo, že jsem víc se vším sžitý. Furt hraju, skoro neslezu ze hřiště, čehož si vážím. Samozřejmě bych si představoval dávat víc gólů, ale na druhou stranu, co mám zpětnou vazbu od trenérů, tak oni jsou spokojení s tím, co předvádím. A to je pro mě zásadní.

S čím jste se musel nejvíce za oceánem sžít?

Největší challenge v téhle lize je zůstat konzistentní. Sezona se táhne celý rok, týmy jsou vyrovnané a vy musíte stabilně udržet výkonnost vysoko. Rozlosování mi někdy nedává smysl.

Jak to?

Může se třeba stát, že hrajete během devíti dnů třikrát po sobě venku. Takže vlastně jen přelétáváte z místa na místo. Na tohle se těžko zvyká. Ale už jsme tady rok a půl a všechno si tak nějak sedlo. Minulý rok na podzim se nám tu narodil syn. Všechno je mnohem lepší a mně to umožňuje soustředit se na fotbal a podávat dobré výkony.

Ve volném čase se odreagováváte poznáváním Ameriky. Co vás zaujalo v poslední době?

Se synáčkem zatím nechceme moc létat, a tak posledních deset měsíců cestujeme hlavně po Ohiu, do dvou, tří hodin autem. Takže když se s klukama v kabině bavíme, kdo kam ve volnu jede, oni říkají: My letíme do New Yorku, do Orlanda a do dalších klasických amerických míst.

Co hlásíte vy?

Že jedeme do Indianapolisu. Oni se smějí a dodávají, že mimoameričtí hráči chtějí vidět americkou klasiku New York, Chicago, Washington a my že objevujeme krásy Ohia, které nikoho nezajímá.

Ale i Ohio je krásné, nebo ne?

Naposledy jsme byli během pětidenního volna, které jsme dostali kvůli MS klubů, v oblasti Hocking Hills, což je úžasný přírodní park. Jsou tam krásné skály, vodopády, což nás hodně okouzlilo. Pobývali jsme tam v klidu v chatce, kam jsme mohli vzít i našeho pejska. Nádhera!

A teď vzhůru na nedělní zápas do Miami pro druhý Messiho skalp!

Nevím, jestli je to možné zopakovat dvakrát po sobě, ale doufejme.