Anna měla vždycky blízko k přírodě. Vystudovala přírodovědný obor na zemědělské škole a hledala, jak s touhle láskou k živému světu naložit dál. Objevila arboristiku - obor, který se věnuje odborné péči o dřeviny v městském prostředí. A zůstala u něj. "Jsme takoví doktoři stromů," říká s úsměvem. Vyhodnotit stav stromu, navrhnout řez, ohlídat houby i bezpečnost - to je práce, která vyžaduje znalosti, zodpovědnost a často i odvahu v korunách stromů.

Do výšek to Annu táhlo čím dál víc. Studium si prodloužila, aby mohla lézt a pracovat v terénu. Vybavení si pořizovala postupně, od lana po karabiny, a brzy se jí výšky staly druhým domovem. Začala se účastnit i závodů ve stromolezení - zprvu jen ze zvědavosti, ale hned první start jí vynesl titul mistryně republiky. "Nikdo mě neznal. Při registraci se mě ptali, jestli jim nesu kafe," směje se. Dnes už na závodech rozhodně není neznámou.

Desítky fotek náhrobků

Z práce má spoustu příběhů. Některé dojemné, jiné absurdní. "Nejhorší jsou hřbitovy," přiznává. "Když procházíte můj telefon, vypadá to, že mám úchylku - mám tam desítky fotek náhrobků." Ale má to svůj důvod: hroby si před prací fotí, aby mohla po zásahu všechno vrátit přesně na své místo. "Stačí malý kousek větve a rozbije se váza nebo svíčka. Radši si to všechno předem uklidím a pak vracím podle fotek. Je to piplačka, ale mám pak klid."

Přestože stromům rozumí, nechce rozhodovat o jejich konci bez důvodu. Kácení bere jako krajní řešení a upozorňuje, že lidé často přicházejí s absurdními důvody: že listí padá na auto, že stíní, že ruší signál.

Už na vysoké dokázala změnit dotační pravidla

O to víc jí záleží na nových výsadbách - ostatně její bakalářská práce přispěla ke změně dotační politiky Ministerstva životního prostředí. "Aby se nepodporovala jen samotná výsadba, ale i také následná péče. Ministerstvo slyší na čísla, zejména když se vypočítá úspěšnost výsadeb, protože se do toho sypou neskutečné peníze. Ve školce se někdo o strom stará třeba pět a více let, mohl projít rukama třeba 50 lidí. Pak ho ale nějaká firma vysadí, udělá to co nejrychleji a nejlevněji, často jsou stromy zasazené málo hluboko, pak se zapomene na zálivku," vysvětluje Anna.

I to je součást její profese: vysvětlovat, přesvědčovat, měnit systém. Pro mnohé je průkopnicí. "Začaly mi psát holky, že jsem pro ně inspirací," přiznává skromně. Možná nechtěla měnit svět - ale dělá to. V korunách stromů i pod nimi.