Příběh o evropských mírových silách působí až příliš francouzsky - hodně vzletných frází, ale málo reálných činů. Celý plán je zatím velmi mlhavý a závisí na třech klíčových faktorech: uzavření příměří, ruském souhlasu a americké podpoře. Ani jedno z toho není v dohledu. A dá se jen těžko představit, že by kterákoliv evropská země poslala své vojáky na Ukrajinu za situace, kdy hrozí konflikt s jadernou mocností (Ruskem), navíc bez jasné podpory další jaderné mocnosti (USA).

Emmanuel Macron poprvé veřejně zmínil možnost vyslání evropských jednotek jako mírových sil na Ukrajinu letos v únoru. Vzápětí se přidal i britský premiér Keir Starmer. Začalo se mluvit o desítkách tisíc vojáků, což ovšem vzápětí chladili britští vojáci.

Bývalý náčelník generálního štábu Richard Dannatt upozornil, že britská armáda je dlouhodobě "velmi vyčerpaná" a její stav nedovoluje vést rozsáhlou mírovou misi. Podle jeho vyjádření by nasazení 10 tisíc vojáků v rotacích znamenalo nutnost uvolnit a připravit 30 až 40 tisíc vojáků, což by armáda v současném stavu nezvládla bez rozsáhlého omezení dalších úkolů. Velení se navíc obává možnosti přímé konfrontace s Ruskem, pokud by došlo k porušení příměří nebo k útoku na mírové jednotky.

A to není vyloučené. Rusové vojáky ze zemí NATO na Ukrajině odmítají dlouhodobě a v pátek to znovu potvrdil Vladimír Putin na ekonomickém fóru ve Vladivostoku: "Pokud se tam (na Ukrajině) nějaká vojska objeví, zejména nyní, během vojenských operací, budeme vycházet z toho, že jde o legitimní cíle k ničení," prohlásil.

Klasické mírové síly jsou podle mezinárodních pravidel neutrální, vyžadují souhlas všech stran v konfliktu (tedy i Ruska), působí zpravidla pod záštitou OSN a jejich úkolem je hlídat dodržování příměří, nikoli zaujmout postoj v zájmu jedné strany. Tak fungovaly například modré přilby během válek na Balkáně, kde navíc místní armády byly svou silou směšné ve srovnání s tou ruskou. Na Ukrajině jde ale o něco jiného - Západ se snaží zajistit bezpečnost Ukrajiny před Ruskem. Mírové síly tedy na Ukrajině nebudou a používání termínu tohoto termínu tak bylo ze strany západních politiků spíše marketingovým trikem nebo nedomyšleným výrokem.

Britská vláda už původní záměr upravila a směřuje k "cílené technické misi". Nabízí tedy spíše podporu v oblasti protivzdušné obrany, odstranění min v Černém moři, výcvik ukrajinských vojáků, zajištění logistiky a případně hlídkování letadel v západní části Ukrajiny. I obecně se nyní spíše než o mírových jednotkách mluví o zajišťovacích silách (Reassurance force) - tedy silách, které by zajistily bezpečnost Ukrajiny. Evropské zajišťovací síly mají přitom na rozdíl od mírových sil jasně vymezený úkol podporovat Ukrajinu - jejím cílem je zajistit bezpečnost, poskytnout záruky míru a odstrašit případnou agresi Ruska po ukončení bojů.

Jak tedy vypadají obrysy této možné "zajišťovací" mise? Podle prezidenta Macrona vojáci nebudou nasazeni přímo v konfliktních zónách, ale v geografických oblastech, které budou teprve definovány. Cílem je předejít přímému kontaktu s ruskou armádou. Evropská komise deklarovala, že existují "relativně přesné plány" vyslání vojsk, avšak stále závisí na vyjednávání. Evropské jednotky by spíše sloužily jako záloha a podpora ukrajinské armády, zatímco frontová linie by byla udržována samotnými Ukrajinci.

Německo zdůrazňuje, že bez aktivního mírového ujednání je nasazení těchto sil stále nepředstavitelné a plány jsou spíše strategickou přípravou na budoucnost. Některé státy jako Itálie a Polsko odmítly nasadit pozemní vojska, ale Řím nabídl monitoring příměří a výcvik ukrajinských sil mimo Ukrajinu. Tím pádem zbývají jen dvě země s armádou hodnou toho jména - Británie a Francie -, které by mohly dodat vojáky do terénu. A přitom pořád není jasné, zda ona "zajišťovací síla" bude třeba v západních oblastech Ukrajiny (pokud na to Rusové nějakým zázrakem přistoupí) nebo úplně mimo hranici Ukrajiny (třeba v Polsku či v Rumunsku).

A co Češi? Ministryni obrany Janě Černochové (ODS) připadl nevděčný úkol odpovídat na časté novinářské otázky o tom, zda se čeští vojáci účastní mírové mise, která má dohlížet nad dodržováním příměří, které je v nedohlednu, za podmínek, které nikdo nezná. A navíc před volbami, po kterých pravděpodobně nastoupí jiná vláda. Jednoduchá odpověď je, že to neví nejen ona, ale ani nikdo jiný.

A co o tom pro Aktuálně.cz řekl poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar? "Nemyslím si, že v danou chvíli je hotový nějaký plán. Musí se počkat na to, až se jednání vůbec rozběhnou a jak skončí. Různé země zvažují různé varianty, ale určitě to není o tom, že bychom velmi brzy viděli příjezd zahraničních vojáků na Ukrajinu," soudí. "Mohli by podporovat ukrajinskou armádu. Ale nikdy nebyla řeč, že by ty jednotky byly nasazeny na linii dotyku. Všichni realisticky vědí, že tam žádní cizí vojáci nebudou," má jasno Pojar.