Pilot formule 1 Liam Lawson zažil něco, co už tu dlouho nebylo. Po pouhých dvou odjetých Velkých cenách dostal v Red Bullu padáka. Tým s ním ztratil trpělivost dřív, než se sezona vůbec pořádně rozjela. Naprosto bez slitování.

Místo Novozélanďana se ve víkendové japonské Grand Prix objeví v monopostu RB 21 domácí pilot Juki Cunoda, který přišel ze sesterské stáje Racing Bulls. Do ní se vrátí zklamaný Lawson.

Ale i když to zní jako šok, historie formule 1 zná pár podobně drsných příběhů. Naposledy se tohle stalo v roce 1993 Ivanu Capellimu - a i ten tehdy mizel s ostudou.

Capelli přitom nebyl žádný nazdárek. Měl za sebou angažmá u Ferrari a v týmu March bojoval o čelní pozice. Do Jordanu si ho na začátku sezony 1993 vybral majitel a šéf v jedné osobě Eddie Jordan jako zkušeného lídra vedle nováčka Rubense Barrichella.

Jenže všechno šlo špatně. Tým měnil dodavatele motorů, testy kazily technické problémy a Mezinárodní automobilová federace FIA navíc krátce před startem šampionátu zkrátila tréninky na pouhých 45 minut.

V jihoafrickém Kyalami si Capelli nestihl pořádně zvyknout na nový vůz, v kvalifikaci skončil až osmnáctý - čtyři místa za Barrichellem. V závodě vydržel jen dvě kola, než rozbil pravé zadní kolo o svodidla. A když pak v Brazílii neprošel kvalifikací jako jediný jezdec, bylo vymalováno.

"Ztratil jsem auto kvůli poruše, měl jsem strašně málo času na přípravu. Ale to nikoho nezajímalo," vzpomínal později Capelli.

Barrichello přitom v té samé kvalifikaci zajel o víc než dvě sekundy rychleji a bral 14. místo na startu. Capelli skončil v F1 definitivně. Jordan ho nahradil belgickým jezdcem Thierry Boutsenem, ale ani ten nevydržel do konce sezony. Rok 1993 uzavřel tým se šesti různými jezdci.

Od té doby se sice pár pilotů ve formuli 1 objevilo jen na jednu či dvě Velké ceny, ale většinou šlo o zástupy kvůli zraněním nebo trestům.

Například Jos Verstappen zaskakoval v Benettonu v roce 1994, Nico Hülkenberg startoval dvě úvodní velké ceny za Aston Martin v roce 2022, protože Sebastian Vettel měl covid.

Zvláštní byl i případ Lucy Badoera v roce 2009. Ferrari ho tehdy povolalo jako záskok za zraněného Felipeho Massu - přitom původní plán byl nasadit Michaela Schumachera.

Jenže testovací limity byly přísné a Schumacher nakonec stejně neprošel kvůli zraněnému krku. A tak přišel na řadu Badoer, který mezitím deset let neodjel jediný závod.

Výsledek? Totální katastrofa. V kvalifikaci na GP Evropy ve Valencii byl o sekundu a půl pomalejší než nejbližší soupeř a nedostal se ani do druhé části. Na týmového parťáka Räikkönena ztratil v kvalifikaci dvě a půl vteřiny.

Závod dokončil jako poslední, a to ještě o kolo zpět. A totéž zopakoval i v Belgii, kde navíc Räikkönen vyhrál. Ital byl poslední a dostal v cíli minutový příděl. Ferrari ho okamžitě vyměnilo za krajana Giancarla Fisichellu.

Lawson si na rozdíl od něj může alespoň říct, že s F1 ještě úplně nekončí. Stále má místo v týmu Racing Bulls. Ale to, jak s ním tým zametl, není nic, co by F1 neznala.

"Tohle je byznys. Nečekejte sentiment," řekl k tomu bývalý pilot Martin Brundle. "Pokud nejste okamžitě konkurenceschopní, máte problém. Týmy dnes nehledí nalevo napravo."

Red Bull v tomhle rozhodně nejde příkladem laskavosti. Lawson v úvodním závodě sezony v Austrálii skončil 18., byl sice před oběma vozy Haas, ale zároveň o sekundu pomalejší než Max Verstappen.

V kvalifikaci mu chybělo půl skeundy na postup do druhé části kvalifikace. V Číně pak byl po řadě diskvalifikací dvanáctý, tedy těsně za bodovanými pozicemi. Sice nepředvedl nic mimořádného, ale nebyla to ani žádné tragédie.

"Liam je mladý, šikovný jezdec, ale my potřebujeme výkony tady a teď," nechal se slyšet Christian Horner. "Měli jsme o něj velký zájem, ale formule 1 je tvrdá soutěž."

Tvrdá soutěž - a hlavně bez slitování. Lawson možná v F1 ještě zazáří, ale tahle epizoda se mu do životopisu vryje hluboko.

A ačkoli v tom rozhodně není sám, nikdo si nechce vysloužit nálepku: "Ten, co nestál ani za tři závody."