Spolupracovník Paměti národa vypráví o člověku, který vždy "šel s dobou". V tom nejhorším slova smyslu:

"Já jsem šel první, dveře byly normálně zavřené, když jsem je otevíral, šlo to poměrně těžce, neboť těsně za nimi, jak jsem potom zjistil, ležela jedna holčička, která nebyla ještě mrtvá a která se pravděpodobně zmítáním dostala až ke dveřím. Když jsem vešel, spatřil jsem, jak ostatní tři děti ležely hlavou dolů, v jedné řadě vedle sebe, a sice kolmo ke kamnům. Všechny byly střeleny do týla. Každé dítě mělo v týle jednu ránu. Holčička u dveří byla ještě živá, neustále plakala a zmítala se na zemi celá v krvi. Kam tato byla střelena, nevím, neboť na tu jsem nesahal, protože byla celá zalepena krví. Z kuchyně jsme vyšli zpět na chodbu a po dřevěných schodech do 3. poschodí, kde byly dva pokoje a koupelna. Nejprve jsme vešli do koupelny a z koupelny přímo do dětské ložnice. V tomto pokoji byla úplná tma, byla totiž stažena žaluzie, a když jsem rozsvítil, uviděli jsme v pravém rohu kolébku a v ní zastřelenou malou holčičku. Tato ležela na zádech a měla střelnou ránu v ústech. Z této dětské ložnice jsme prošli dveřmi do další místnosti - ložnice. V tomto pokoji byla opět úplná tma, neboť byly zase staženy žaluzie. Přecházel jsem pokojem k oknu, abych tyto vytáhl, a zavadil jsem o jednu ze zastřelených žen. Když jsem žaluzie vytáhl a otevřel hned okno, spatřili jsme u protější stěny ležeti proti sobě obě střelené ženy. Byla to Cunová a druhou ženu jsem neznal. Cunová během chvilky přišla k sobě, pravděpodobně následkem čerstvého vzduchu. Sedl jsem si k ní a ptal jsem se jí německy, kdo to udělal. Nato ona mně zcela zřetelně, což také slyšeli i přítomní příslušníci bezpečnostního sboru, odpověděla: Das hat professor Malý gemacht."

"Schöne Karli Cuno"

Funkcionalistická budova městské spořitelny v rohu českobudějovického náměstí byla v roce 1942 zabavena okupačními úřady a upravena na byty pro německé úředníky a jejich rodiny. Největší byt s terasou získal SS-Obersturmführer Karl Cuno. Rodák z Mnichova byl příslušníkem SS už od roku 1930 a v srpnu 1939 byl přidělen k budějovické služebně Sicherheitsdienstu (SD) jako zástupce velitele. 

Vzhledem ke zpravodajské povaze SD se po válce nepodařilo proti Cunovi získat důkazy o konkrétních zločinech. Podle všeho si budoval vlastní síť konfidentů a získané poznatky o hospodářské situaci, náladách obyvatel i činnosti odboje sdílel s místním gestapem.

Na jaře 1942 byl zapojen do zákulisních machinací o ovládnutí pivovaru Budvar. Jeho tehdejší ředitel Ing. Miškovský byl zatčen na základě podvržených důkazů a Cuno byl 15. března 1942 - v den výročí vzniku protektorátu - jmenován komisařským správcem pivovaru s neomezenými pravomocemi.

Problémový pan profesor

Sedminásobný vrah Vladimír Malý se narodil roku 1903 v Jičíně. Ve 20. letech získal doktorát z přírodních věd na Karlově univerzitě a nastoupil jako profesor přírodopisu a zeměpisu. Gymnázia, kde působil, střídal téměř každý rok - Smíchov, Most, Náchod, Dejvice… Důvodem bylo jeho výbušné chování a také časté konflikty s kolegy a rodiči studentů, kterým vadily jeho "výchovné" metody.

V roce 1931 se s manželkou přestěhoval do Českých Budějovic, kde až do okupace vystřídal většinu středních škol. Jeho zálibou byl tenis, ačkoliv jako pozdější "němcobijec" měl podivuhodné přátele - například špeditéra Rudolfa Feruse (po válce bez soudu zastřelen), majitele smaltovny Hanse Westena (krajský vedoucí SdP, Sudetendeutsche Partei) nebo učitele tělocviku Karla Noska (pozdějšího příslušníka gestapa).

Začátek okupace zastihl Malého v Jindřichově Hradci, kde vstoupil do Českého svazu pro spolupráci s Němci. V roce 1940 byl přeložen do Frýdku-Místku, kde byl v říjnu 1941 zatčen gestapem v souvislosti s nálezem ilegálních tiskovin. Po několikatýdenním věznění již nevyučoval, ale čerpal zdravotní dovolenou s plným platem. V roce 1943 nastoupil do továrny Jikov, po třech týdnech byl jmenován vedoucím montáže. V březnu 1944 přešel do laboratoří firmy Baťa, kde se zapojil do odboje. Od března 1945 pobýval v Českých Budějovicích.

Revoluční dny

Malý později tvrdil, že se na boj proti nacistům připravoval již od jara 1945 - opatřil si zbraň a kbelík barvy, kterou chtěl značit domy kolaborantů.  "Jednat" však skutečně začal až po příchodu Rudé armády 9. května. Se skupinkou pochybných osob prohledával německé byty a raboval pod záminkou hledání gestapáků.

Své "akce" se pokusil legitimizovat nabídkou služeb bezpečnostnímu referátu RNV (Revoluční národní výbor), ale byl odmítnut. Až kontakt s nadporučíkem SNB Václavem Hrnečkem mu otevřel dveře… Dne 15. května 1945 vešel do bytu Karla Cuna, ve kterém byla jeho žena Paula s dětmi, a také Anna Henschelová s dětmi Horstem (4 roky) a Franzinou (3 roky), která jako známá pobývala u Cunových.

Co se tehdy v bytě odehrálo? Víme to jen zprostředkovaně - nikdo krom Malého totiž návštěvu nepřežil. I když tehdejší násilnosti vůči Němcům nebyly výjimkou, vražda dvou žen a pěti dětí šokovala i tehdejší českou veřejnost. Policie čin řádně vyšetřila a znala i pachatele - ten však nebyl zatčen. Chránil ho totiž Hrneček, jedna z hlavních postav internačního tábora u Malše.

Léta mlčení

RNDr. Vladimír Malý po válce vstoupil do KSČ, spoluzakládal Svaz osvobozených politických vězňů, působil jako soudce z lidu u retribučních procesů a v roce 1945 odešel učit do Prahy. Konflikty s kolegy a žáky se opakovaly.

V roce 1951 jeho ochránce Hrneček uprchl do Západního Německa, kde ho poznali odsunutí Němci, a stal se jedním z mála Čechoslováků souzených za poválečné násilnosti. Krátce nato byl zatčen i Malý. Prokuratura měla zato, že v bytě Cuna hledal kartotéku konfidentů. Podle svědků taková kartotéka skutečně existovala, ale nikdy se nenašla.

Malý byl odsouzen k trestu smrti, po odvolání mu byl trest zmírněn na doživotí a amnestií následně na 20 let. Po 11 letech byl propuštěn a jako agent StB "Velký" žil v Praze. Jeho svazek byl skartován po jeho smrti v roce 1984.