"Jménem ukrajinské vlády jsem podepsala Dohodu o zřízení Investičního fondu Spojených států a Ukrajiny pro obnovu země. Společně s USA vytváříme fond, který do naší země přiláká globální investice." Tak ve čtvrtek 1. května oznámila místopředsedkyně ukrajinské vlády Julia Svyrydenková podepsání dlouho odkládané americko-ukrajinské smlouvy o využití nerostného bohatství Ukrajiny. Byla to právě tato dohoda, která měla být podepsána během setkání Donalda Trumpa s Volodymyrem Zelenským ve Washingtonu letos v únoru. Návštěva ale skončila těžkou diplomatickou roztržkou a předčasným odjezdem ukrajinského prezidenta z Bílého domu.

Původní dohoda obsahovala i požadavek kompenzací za již poskytnutou pomoc Spojených států Ukrajině právě prostřednictvím těžby a exportu strategických surovin jako lithia, titanu, uranu, ropy a plynu. Smlouva byla kritizována jako něco, co připomíná spíše koloniální diktát než dohodu mezi dvěma spojeneckými zeměmi.

Podepsaná smlouva nic z toho neobsahuje. Nejsou v ní žádné splátky předchozí americké pomoci. Ano, USA získají přednostní přístup k novým investičním projektům zaměřeným na ukrajinské nerostné suroviny, ale týká se to jen nových projektů. Americké firmy získají ke zdrojům nerostných surovin přednostní právo, ale jejich vlastnictví zůstává ukrajinské. Obě strany vytvoří společný fond, který bude prvních deset let reinvestovat zisky zpět do ukrajinské ekonomiky.

"Trumpovi to přináší vnitropolitické body - může nyní tvrdit, že USA už na Ukrajinu nedoplácí," vysvětluje ukrajinský analytik Timofij Mylovanov. A dodává: "Doufám, že se to promítne do pozitivnějšího postoje k Ukrajině a otevře to dveře k nové americké vojenské pomoci."

A skutečně, Trump vzápětí odsouhlasil první přímý prodej zbraní Ukrajině v hodnotě 50 milionů dolarů. To je sice kapka v moři ukrajinských požadavků (Zelenskyj chce nakoupit jen prostředky protivzdušné obrany za 30 až 50 miliard dolarů), ale mohl by to být začátek nového typu spolupráce, kdy USA sice zbraně a další vojenské vybavení Ukrajině nedarují, ale alespoň ho Ukrajině prodají (do značné míry za peníze Evropské unie, které chybí vlastní produkční kapacity pro určité typy zbraní).

Reálná hodnota dohody o nerostných surovinách se však teprve uvidí. Nikdo totiž neví zcela jistě, jaká jsou reálně využitelná ložiska nerostných surovin na Ukrajině (potažmo v její neokupované části). Odhady jsou totiž založené na starých sovětských geologických průzkumech.

Dohoda je v preambuli plná vzletných slov o tom, jak si americký lid přeje investovat do svobodné, suverénní a bezpečné Ukrajiny, jak si oba státy přejí trvalé partnerství či jak USA uznávají příspěvek Ukrajiny k posílení míru a mezinárodní bezpečnosti. Mezi Ukrajinci však několikaměsíční peripetie ohledně vyjednávání spojené s řadou necitlivých výroků Donalda Trumpa a doslova koloniálních požadavků (jako splátky za předchozí pomoc či americká kontrola nad ukrajinskými surovinovými zdroji) tak trochu smazaly dobré jméno, které si Spojené státy na Ukrajině vydobyly.

Trumpova brutálně pragmatická administrativa zapomněla na to, že existuje i jiný druh vlivu než jen ten čistě mocenský. A že Američané si díky podpoře Ukrajiny vytvořili dobré jméno v zemi, kde ještě před anexí Krymu mělo 80 procent lidí pozitivní názor na Rusko. Ukrajina se mohla stát místem, kde budou na Američany vzpomínat v dobrém ještě po generace. Kde by stačilo říct, že jste Američan, a lidé vám budou chtít stisknout ruku a říct "děkuji". Teď je Ukrajina pragmatickým americkým spojencem. Ale už bez nadšení a stále více s přesvědčením, že s nimi Američané hrají nějakou zvláštní hru, které se sice Ukrajinci musí zúčastnit, ale jen proto, že jim nic jiného nezbývá.