Na svém čtvrtém studiovém albu nazvaném Všechno nejlepší, které minulý měsíc vydal label Bumbum Satori, Ventolin svoji stávající image vysloveně nenabourává. Typické pro něj zůstávají nonsensové rýmovačky, potrhlé klipy a nakažlivá radost ze syrové zvukové hmoty vycházející z více i méně zánovních "krabiček". Tímto slovem Doubek označuje svůj arzenál samplerů, sekvencerů, oscilátorů, syntezátorů a dalších přístrojů.

Novinkou zároveň pokračuje v "písničkové" linii, kterou zahájil průlomovou deskou Vítajte z roku 2017 a prohloubil ji na následující nahrávce Dneska se vyčasilo, vytvořené v době koronavirové pandemie. Na mnohých z devíti různorodých tracků aktuálního alba Ventolin buduje sevřenější formy, jeho hlasový projev je průzračnější a produkce se opírá také o digitální nástroje či míchání. Více než kdy jindy navíc umělec využívá zvuk kytar. Úvodní indie-popová skladba Fešák by se bez občasných vpádů archaických elektronických beatů blížila tomu kvalitnějšímu z českého mainstreamu hraného v rádiích.

Ejhle Ventolin

Významné zapojení kytar - kromě Fešáka také v písni Lom - je možná největším překvapením alba a pro Ventolinovy příznivce bude něčím dosud neslýchaným. Ne tak pro fanoušky třiapadesátiletého Davida Doubka. Hudební minulost rodáka z Rakovníka začala, když jej v mládí okouzlila folková kytara. Hraní u ohně a trampské zpěvníky jako základní stavební kameny hudebního vyjadřování sdílí Doubek s mnoha českými muzikanty. Jak poznamenal v rozhovoru pro portál Kytary.cz, jinde ve světě si muzikanti nejčastěji procházejí kostelem, Češi táborákem.

On nicméně brzy odbočil k elektronické hudbě. Dorazil k ní vlastní lehce nahodilou cestou, protože dlouho neznal nikoho, kdo by elektronice rozuměl. Zatímco už ale objevoval svět techna například z amerického Detroitu, stále hrál v kapelách. V jedné nazvané Pekelní satani uváděli pro pobavení přetextované coververze slavných rokenrolových hitů. Vedlejším efektem punkového řádění bylo, že se Doubek naučil lépe na bicí, které dodnes využívá naživo.

Jako nejživotnější se ukázala skupina Kazety s Johanou Ožvold a Jiřím Havlíčkem. Koncem nultých let se nicméně Doubek angažoval také v jiných seskupeních a divadelních souborech. Mimo jiné se seznámil s lidmi kolem hradeckého Divadla DNO a členy kapely Midi Lidi Petrem Markem a Prokopem Holoubkem, ze kterých se postupem stali jeho blízcí spolupracovníci.

Projekt Ventolin pak roku 2007 vymyslel tak trochu jako z nouze ctnost. Ostatní členové jednoho Doubkova ansámblu odřekli účinkování na kterémsi festivalu a on nechtěl organizátory nechat na holičkách, tak přijel sám.

Členové elektropopového tria Midi Lidi, se kterými sdílí mnoho styčných bodů, jsou s Ventolinem dodnes spjati. Hudebník a režisér Petr Marek vytvořil videoklipy k písním Disco Science a Karate. Label a promotérská skupina Bumbum Satori, kterou založil Prokop Holoubek, pak vydává a produkuje Ventolinovy desky. Holoubkův vklad jde nicméně mnohem dál. "Prokop je takovej motivátor a parťák," řekl Ventolin pro Radio Wave. Kromě toho, že jej postrkuje v tvorbě, bývá Holoubek často jeho prvním kritickým posluchačem, v pozdějších fázích i spoluhráčem. Také na současném albu Všechno nejlepší hraje na syntezátory a kytary, zní tu i jeho vokály či beatboxové prvky.

Makovej závin

Na desku přispěli také Barbora Ungerová a Jan Kratochvíl z kapely DVA či MC Gey, který do písně Fešák natočil krátký rapový vstup. Působí to jako logické propojení dvou milovníků sebeironie a jazykových hříček, zároveň to ale není něco, kvůli čemu by se člověk chtěl k novince vracet.

K opakovanému poslechu více láká to, co Ventolin umí tak dobře: výrazné nápady, krátké hudební či zvukové motivy a úderné dadaistické slogany. Souhrnně to hudebník nazývá protomotivy. Nalézá je při domácích i veřejných jam session, při kterých se rád ztrácí a noří do zvuku svého oblíbeného hardwaru. Občas přitom vyloví něco, co se stane základem budoucí písně.

Nakažlivě nahodilé hlášky typu "dej si tu rybu do pytlíku" nebo "I am drivin’, makovej závin" vznikají v podobných momentech náhlých inspirací. To jsou Ventolinovy primární zbraně, kterými bojuje o pozornost - jak posluchačů, tak svou. Když se na šťavnatou návnadu chytí, teprve začne ta méně hladká část tvůrčího procesu.

Absurdní výroky o candátech by samy o sobě nestačily, to by Ventolin skončil jako jednorozměrný hudební vtip. Při bližším seznámení s novou deskou čím dál zřetelněji vyvstává dobře zvládnuté řemeslo, které neustále piluje. Nepřestává objevovat nové kombinace, dostává nápady, zvědavě se poohlíží po jiných barvách, zvucích, rytmech či žánrech.

To samé platí o textech, které sice zůstávají v něčem rudimentární a nerozvinuté, zdánlivě jen načrtnuté, pozorný posluchač v nich ale může najít dobře promyšlené propletence jinotajů. "Texty jsou o svobodě, legraci ze sebe sama, kultu práce, zranitelnosti, bydlení, houbách, koupání v moři nebo o tom, co v nich uslyší posluchači, protože kromě toho, co se snažím říct jednoznačně, mám nejradši, když text otevře okno někam jinam," dodává k tomu sám Ventolin.

Otevřenost novým vlivům se odrazila také ve volbě nahrát tracky na současnou desku v různých studiích, na hotelovém pokoji či u potoka. Spontaneitu zase Ventolin demonstruje klipem k písni Vyšší inteligence, ve kterém svým poněkud maniakálním způsobem tančí Prahou, zatímco kolem procházejí desítky lidí.

Zatímco některé motivy se vyvíjí, téma trapnosti jako hnacího motoru Ventolinovi zůstává. "Můj plán je tou trapností vysvobodit z ní ty ostatní," nechal se jednou slyšet.

Druhý plán

Instrumentální tracky z desky Všechno nejlepší - Love Your Neighbor a Elephant - asi nejlépe ilustrují Ventolinovu méně zjevnou stránku, vzdálenou od image úsměvně šíleného "disco vědátora". Do popředí se tu dostává Doubkův unikátně eklektický hudební lexikon a inspirativní tvůrčí všežravost. Roli v tom určitě hraje i fakt, že je samouk, jenž si jako posluchač i skladatel šel vlastní cestou a neabsolvoval žádnou hudební školu. Vystudoval kulturní antropologii, kterou dnes vyučuje na katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, přičemž mnoho jeho studií vyšlo v respektovaných zahraničních časopisech.

Při poslechu jeho nových i starších skladeb může posluchač buďto zůstat u oněch "protomotivů", nebo se vydat na spletitou cestu rozpoznávání Ventolinových inspirací. Tímto způsobem se umělec ve druhém plánu stává průvodcem po žánrech a kapelách jako acid techno, Chicago house, leftfield disco, jungle, LCD Soundsystem, Andrew Weatherall, Josh Wink, Kraftwerk a mnoho dalších, arabský pop a indické disco nevyjímaje.

Ponořit se s Ventolinem do všech elektronických a tanečních poloh či zákoutí jeho hudby lze jak při poslechu desky, tak na turné, které odstartovalo 21. února v Litomyšli a pokračuje do konce května.

Křest alba se uskuteční 28. března v pražském kulturním prostoru Archa+ a 4. dubna v brněnském klubu Fléda. Možná budete mít při těchto vystoupeních společně s Davidem Doubkem "náladu roku", jak zpívá v písni Lom. Navzdory všem těžkostem složité reality, kdy "můžu spát jen na jednom boku", jak tu veršuje, na světě stále existuje spousta dobré hudby od dobrých lidí.