Kdy jste se o miminku začali bavit?

Josef: Poprvé po mistrovství světa v roce 2023. Shodli jsme se na tom, že když se nám oběma nepodaří zajistit si účast na olympijských hrách v Paříži, tak se o to pokusíme hned.

Anežka: A protože se nejen Pepovi, ale i mně podařilo do Paříže nominovat, tak jsme náš "plán" trochu posunuli. Mně navíc čekala na ČVUT státní zkouška, takže studium a náročná příprava zabraly spoustu času. Po olympiádě bylo na programu ještě mistrovství světa a všechno ostatní šlo stranou. Teprve na podzim jsme se vrátili k myšlence, že bychom měli založit rodinu. První kroky k tomuto cíli už máme za sebou a můj současný stav vypadá slibně.

Kdy a komu jste se o vašich záměrech zmínili?

Oba: Koncem prosince na vyhlášení Sportovce roku oběma našim rodinám. A v průběhu ledna pak našim trenérům i závodníkům.

Jak se touto životní událostí změnil váš sportovní program?

Josef: Já jsem už po olympiádě tak trochu ztrácel motivaci. Když mi však Anežka řekla, že našemu miminu musím ukázat, jak umím pádlovat, tak mě to povzbudilo. Řekl jsem si, že opravdu bude lepší našemu klučinovi ukázat, jak je táta rychlý, a ne mu jen vyprávět, jak byl táta rychlý.

Anežka: Koncem roku začalo přípravné období, a protože první měsíce těhotenství, pokud jde o jeho průběh, jsou dost nejisté, tak jsem začala trénovat na další sezonu.

Došlo u vašeho partnera k nějaké lidské změně?

Anežka: Zlato z olympiády ani prvenství ve Sportovci roku ho v jeho chování a vystupování nezměnily. Pokud jde o roli budoucího otce, tak mi pomáhá ve všem, co je potřeba.

Josef: Chci jen dodat, že našemu děťátku každý večer vyprávím všechno možné, co by měl vědět. Už také ví, že už má připravenou postýlku. (smích)

Už jste se rozhodli, jak se váš chlapeček bude jmenovat?

Josef: Líbí se mi Bivoj, ale to záleží na Anežce.

Anežka: Já jsem se ještě nerozhodla.

Jaký je váš současný každodenní program?

Josef: Já mám za sebou první vydařené nominační závody, čekají mě dva závody Světového poháru a v červnu pak mistrovství Evropy v Račicích. Kdyby však v té době Anežka porodila našeho syna o něco dřív, než se čeká, tak bych se šampionátu nezúčastnil.

Anežka: S trénováním jsem nepřestala, i když samozřejmě v omezeném režimu. V posledních týdnech spíš dávám přednost pohybu. Určité nevolnosti z počátku těhotenství mám za sebou, dost se ve všem hlídám a užívám si každý den, že můžu normálně fungovat. Všechny lékařské prohlídky jsou v pořádku a teď už si jen přeju, aby se nám narodilo zdravé dítě.

Na nějakou vedlejší činnost asi není moc času…

Josef: Jsem už asi dost známý jako rybář. A musím se pochlubit, že se mi při zahájení rybářské sezony podařilo vytvořit rodinný rekord. Chytil jsem pstruha o délce 61 centimetrů, který je o tři centimetry delší než pstruh mého dědečka z roku 1973!

Anežka: Ryby jsou Pepova vášeň. Někdy před dvěma roky jsem se ho ptala, zda bychom si neměli popovídat o našem stavu. A on mi odpověděl, že mi ještě není 25 let, což je u pstruhů jejich optimální délka.

A co byste řekli k vašemu dalšímu působení v kajaku?

Josef: Byl bych spokojen, kdyby se mi v Račicích podařilo vybojovat některou z medailí.

Anežka: Já se chci po porodu zase vrátit k vodě, ale bude záležet na tom, v jakém budu stavu. Podařilo se to řadě kanoistek a jedna z nich s rok starou holčičkou už zase bez problémů závodí. Je to pro mě určitá inspirace. Bude samozřejmě záležet na tom, jak vše bude v našem novém životě pokračovat.