0 0 0 27.09.2025
"Kdo není mokrý, fotí pod svoje možnosti," říká s nadsázkou fotograf Marek Ondráček, když vzpomíná na dramatické okamžiky své poslední fotoexpedice na Island. Tato severská země, známá jako země ledu a ohně, mu připravila dosud nejintenzivnější fotografické dobrodružství. Ač šlo o komorní výpravu, zážitky, které si odvezl, byly o to silnější.
Island přivítal Marka a jeho skupinu se vší drsnou krásou, jakou si lze jen představit. "Extrémní vítr, déšť a sníh nás bičovaly po první tři čtyři dny," vzpomíná. Podmínky byly náročné nejen na psychiku a odolnost účastníků, ale i na fototechniku. "Vzduchem létal písek, který se dostal úplně všude. Pronikal do batohů, fotoaparátů a zalézal za oblečení," dodává. A ani samotného Ondráčka Island nešetřil. Při útěku před vlnou si narazil žebra i kyčel a vodopád Selljalandsfoss ho promáčel skrz naskrz.
Přestože byly dny chladné a plné výzev, fotograf si byl vědom jejich skrytého potenciálu. "Drsná příroda nepřináší jen příkoří. Island nám naservíroval hodně pěkné podmínky, při kterých byla radost fotit," vzpomíná třeba na focení dramatických siluet skal Reynisdrangar.
Jedním z nejsilnějších zážitků pro něj byla zkušenost s takzvanými plíživými vlnami, které se mohou objevit znenadání a překvapit i zkušeného cestovatele. A opravdu přišly - ve chvíli, kdy se začal blížit čas na balení techniky.
Během dramatického úprku, kdy chtěl zachránit svůj batoh, uklouzl a s sebou strhl i další dva účastníky. Vlna je sice smočila, ale techniku se podařilo uchránit. "Zůstával také velký respekt před oceánem. Tato adrenalinová epizoda mi paradoxně zvedla náladu. A vše zakončila návštěva místního pivovaru," směje se dnes.
Island však neukázal jen svou drsnou stránku. Vítr ustal, slunce se odráželo od sněhem pokrytých plání a krajina okolo začala připomínat pohádku. "Je to těžko předatelná nádhera, když jste obklopeni zasněženou krajinou, hned vedle teče divoká řeka," říká Marek.
Poté se přiblížila i šance zachytit polární záři. Marek si cestou k hotelu všiml pruhu, který nepřipomínal mrak. "Na obloze tančila slabá aurora," vzpomíná. Na místo dorazili v momentě, kdy většina ostatních fotografů už balila. Právě tehdy ale začala noční show - nebeské představení, které překonalo všechna očekávání. "Najednou vidíte, jak někdo maluje světlem na hvězdnou oblohu… tvary se míhají, mění, objevují a mizí. Zmohl jsem se jen intuitivně mačkat spoušť a zírat s otevřenou pusou," říká Marek. Byl to jeho první kontakt s aurorou - a na tento okamžik jen tak nezapomene.
Na závěr účastníci expedice navštívili Arnarstapi a místní sochu mytického strážce Bárðura Snæfellsáse - postavy, která se podle legendy toulá krajinou a chrání ji, ale dokáže být i nekompromisní. "Uměl být tvrdý a nemilosrdný, ale i neuvěřitelně vlídný a laskavý," dodává Ondráček.
Výprava skončila, ale dojem z ní přetrvává. "Island mě opět přesvědčil o tom, že má charakter - divoký, krásný, návykový. Nepříjemnosti střídá absolutní euforie. A jakmile to jednou zakusíte, pravděpodobně budete mít touhu se tam vrátit," uzavírá fotograf.