Ringo Starr se k The Beatles přidal v roce 1962, kdy v kapele skončil bubeník Pete Best. Starr byl ze všech členů nejstarší a nejzkušenější, ale s novými kolegy si hned skvěle sedl, a to jak hudebně, tak i lidsky. Spoluhráči mu začali říkat Ringo, protože rád nosil prsteny (rings). On sám pak místo svého skutečného příjmení začal používat už dnes známé Starr, protože to podle něj znělo víc "rockově". A tak se z Richarda Starkeyho stal Ringo Starr.

V kapele působil až do jejího rozpadu v roce 1970. Tím ale jeho kariéra zdaleka neskončila. Pustil se na sólovou dráhu, a to především v projektu Ringo Starr and His All-Starr Band, kde začal více vystupovat i jako zpěvák. Koncertoval pak dvakrát i v pražském Kongresovém centru: poprvé do české metropole přijel v roce 2011 a druhý koncert odehrál 19. června 2018.

Mír a láska i boj s alkoholem

Během působení v Beatles byl dle svých vzpomínek vždy spíše mírotvůrcem, i když v rozhovorech zpětně přiznává, že čím déle skupina fungovala, tím pro něj bylo těžší přehlížet eskalující spory.

Když v roce 1970 kapelu opustil Paul McCartney a spustil tím její definitivní rozpad, byl to právě Starr, kdo se snažil urovnat osobní i právní spory mezi Paulem a Johnem Lennonem. Nečekaná tragická smrt Johna Lennona ho poté o to víc zasáhla. Tehdy se i s manželkou herečkou Barbarou Bachovou začal potýkat s alkoholem a drogami. V roce 1988 pak společně a úspěšně podstoupili odvykací kúru.

Barbara poté stála u zrodu organizace SHARP zabývající se osvětou a prevencí závislostí a spolu se svým manželem následně založila všeobecný charitativní fond Lotus Foundation, který funguje dodnes. Kromě charitativní činnosti se Ringo v současnosti věnuje aktivismu pod heslem "Peace and Love", které převzal od Johna Lennona, a snaží se tak i nadále šířit jeho odkaz.

Originální levák

Svět ale Ringo Starra vnímá především jako výborného bubeníka. Jeho styl je velmi živý a ve své podstatě jednoduchý, což ho činí snadno rozpoznatelným. Originální je i tím, že navzdory svému leváctví hraje na pravorukou bicí soupravu. To mu umožňuje vytvářet jedinečné kombinace akcentů, kterých by pro praváka bylo jen obtížné dosáhnout.

Zároveň jsou ale některé jeho beaty až směšně jednoduché, a právě díky jejich skvělému zasazení a podání dávají ve skladbách smysl a dodávají jim ikonický "Ringo zvuk". Například v písni In My Life tvoří základní beat pouze šest jednoduchých úderů, které se stále opakují, a přesto skladba působí celistvě.

Jedinečný je také způsob, jakým se za soupravou pohybuje. Spousta bubeníků si jistě vybaví jeho nezapomenutelný máchavý pohyb pravou rukou při úderu na činel hi-hat i to, jak se do rytmu pohupuje na bubenické stoličce a do toho kývá hlavou, rameny i celým tělem. To vše se pak jedinečným způsobem propisuje do výsledného zvuku, a to nejen na živo, ale i na studiových nahrávkách, ze kterých energie jenom čiší.

Ringo Starr inspiroval další generace úžasných bubeníků, jako je třeba Dave Grohl (Nirvana) nebo Tré Cool (Greenday). Ale vzorem byl i pro vlastního syna Zaka Starkeyho, který působil v kapelách jako Oasis a The Who.

Nadčasový zvuk bubenické soupravy i poselství "Peace and Love" rytíře Sira Richarda Starkeyho už z kulturní paměti asi nezmizí. Letos rodák z Liverpoolu oslaví nejen osmdesáté páté narozeniny, ale také desáté výročí svého uvedení do Rockenrollové síně slávy jakožto sólového umělce.