"Jde o zkázu lidské intimity, nebo konec osamělosti, anebo možná obojí? Bylo by dobré najít odpověď, než začnete vybírat, jaké bradavky by měl váš případný robot na sex mít," říká v úvodu dokumentu americký režisér, který se tématem zabývá od roku 2017 a nyní se jeho film Sexrobotí šílenství promítal na festivalu Jeden svět. 

Myšlenku, že v budoucnu budeme navazovat intimní vztahy s roboty nastínil šachový mistr a počítačový expert David Levy už v roce 2007. Ve své knize Láska a sex s roboty říká, že do roku 2050 to bude běžná praxe. "Každý, kdo si myslí, že sexuální roboti nebudou všude kolem nás do 30 let, má hlavu v písku. Budou to velmi pravděpodobně roboti, kteří budou umět víc než jen sex, ale skutečnost, že se stanou našimi intimními partnery zkrátka může zásadně změnit dynamiku vztahů mezi lidmi," říká režisér pro Aktuálně.cz. 

Nástup sexuálních robotů by mohl zároveň ovlivnit obchodování s lidmi tím způsobem, že osvobodí spoustu žen, které jsou nuceny pod nátlakem prodávat svá těla.

Sochy i Barbie

Film Sexrobotí šílenství nastiňuje mnoho perspektiv a pohledů na znepokojivou sexuální přitažlivost stroje, která tu s námi je ale tak nějak od nepaměti. Autorka podcastu Future of sex Briony Coleová v dokumentu připomíná, že k jednostrannému uspokojení svým způsobem sloužily už odhalené antické sochy. Dokonce je pak pro realističtější vzhled natírali tělovou barvou.

Bizarní je také informace, že populární panenka Barbie měla svůj předobraz v německé Lilli, která byla původně myšlena jako dárek pro muže. Později ji podnikatelka Ruth Handlerová přivedla na americký trh jako hračku pro holčičky. Figura panenky Barbie nyní dává větší smysl, když si uvědomíme, že její předchůdkyně v podstatě sloužila k uspokojení mužů, kteří nad ní masturbovali. 

Dnes už mají muži "na hraní" daleko sofistikovanější možnosti. Z plastových nebo absurdně vypadajících nafukovacích panen se postupně přechází k čím dál realističtějším sexuálním robotkám. Asi nejznámější je humanoidní Harmony, navržená být společnicí, kamarádkou i milenkou. 

"Roboti přicházejí, doslova," říká v dokumentu Matt McMullen, CEO společnosti Realbotix, která hyperrealistické roboty vyvíjí a kombinuje umělou inteligenci s pokročilou robotickou technologií. Harmony je jedním z produktů Realbotixu. Podle McMullena je to proces, který nikdo nezastaví, věnuje se mu totiž značné množství vývojářů. 

"Co Matt McMullen a jeho tým dělá s osobností Harmony, je jako z filmu Her," říká irská vědkyně Kate Devlinová, která je autorkou knih Turned On: Science, Sex and Robots. Ve filmu se hlavní postava zamiluje do umělé inteligence, a pak musí čelit rozčarování, když zjistí, že "jeho milovaná" má tisíce paralelních vztahů. Budoucnost v tomto směru přinese mnohé výzvy.

Sex jako zboží

Kritici sex-tech průmyslu upozorňují, že robotky jako Harmony často odpovídají hypersexualizovanému, pornografickému obrazu žen. Podle nich současná podoba sexuálních robotů vede k objektifikaci lidského těla a proměně sexuality v pouhé zboží. 

Profesorka etiky a kultury robotů a umělé inteligence Kathleen Richardsonová upozorňuje také na problémy, které intimní vztahy s roboty mohou v budoucnu přinést. "Sociolog Max Weber říkal, že pokud budeme komercionalizovat, co se děje mezi dvěma lidmi, vytvoříme železnou klec, která od sebe odpojí jedince i lidi mezi sebou. A já si myslím, že vstupujeme do věku, kdy ta železná klec vzniká," říká profesorka v dokumentu. 

Podle ní hraje roli i pohyb společnosti směrem k individualismu, egocentrismu a odpojení. Narůstá pocit izolace a samoty. Vztahy mezi lidmi zkrátka nejsou jednoduché. Bude nakonec interakce s robotem o tolik pohodlnější, že lidské vztahy nebudou stát za ty trable? Možná, ale podle Matta McMullena mohou roboti s umělou inteligencí sloužit také jako "trenažéry" pro ty, kteří nevědí, jak komunikovat s lidmi.

Autor dokumentu uvádí, že v následujících dekádách by roboti mohli fungovat také jako bezpečný způsob, jak mladé lidi vzdělávat v sexuálním životě. Benefity by mohly přinést zejména lidem, kteří jsou dobrovolně i nedobrovolně single. 

V dokumentu vystupuje i Allissa, která se dobrovolně živí prostitucí. Popisuje, jak za ní chodí hodně paniců. "Jednou jsme měli i padesátiletého," přiznává. Její služby využívají i postižení lidé nebo vdovci, kteří nejsou připraveni na nový vztah, ale touží po kontaktu. Stále platí, že člověk je tvor společenský. 

Reálné vztahy s lidmi jsou ale vždycky trochu riskantní. Pokud jsme zamilovaní, jsme do jisté míry i zranitelní. "Robot vám nikdy nezlomí srdce a neopustí vás. Když vám vztah s vaším robotem nebude vyhovovat, můžete vždy upravit program jeho osobnosti, dokud se váš milenec nebo milenka nebude chovat přesně tak, jak si přejete. Někteří lidé budou stále chtít, aby byl vztah náročný, ale možná pouze do určité míry. Je to znepokojivé, protože kdo ví, jaké by to mohlo mít dlouhodobé důsledky," přiznává režisér Jimmy Mehiel. 

Pokročilejší masturbace

Filmař zakončuje svůj film skrz osobní zážitek, sex s hyperrealistickou umělou pannou. Kameru zapíná až po styku. Leží v trenýrkách na posteli vedle polozahaléné figuríny a ve své hlavě zpracovává, co právě zažil. Najednou má pocit úzkosti. Dochází mu, že je vlastně pro tenhle byznys ideální cílovka. Je osamělý, jednou rozvedený a brzy ho čeká krize středního věku. "Zatím je takový sex spíše jako pokročilejší masturbace," říká o zkušenosti režisér ve své filmové eseji.

Ani lepší verze sexuálních robotů totiž nemůže člověku nabídnout pocit, že po něm touží někdo jiný nebo že si ho vybral. Nicméně miliony lidí s tímto pocitem musí tak jako tak žít. Dá se tedy předpokládat, že roboti přinesou do života sex těm, kteří už teď žijí z nějakého důvodu bez něj.

"Přinejmenším to sníží sexuální mizérii mnohých," dodává Jimmy Mehiel. Tak či onak, musí ohledně toho tématu proběhnout seriózní debata, kterou režisér touhle filmovou esejí otevírá. Doba, kdy budou lidé spát a žít s roboty, se totiž nezadržitelně blíží.