Rámcový vzdělávací program (RVP) je skutečně rámec. Nic více a nic méně. Stát tímto dokumentem popisuje, jak očekává, že bezmála dvě stě tisíc jeho zaměstnanců bude ve školách vzdělávat děti. Říká, jak si představuje, že se ve školách bude dosahovat cílů vzdělávání, a vysvětluje, proč to vyžaduje.

Popisuje očekávání, která chce od škol naplnit výměnou za stovky miliard korun ročně, které za to platí.

Pokud bychom však čekali, že v tomto dokumentu najdeme i objednávku, co konkrétně se má ve školách učit, budeme asi překvapeni mírou obecnosti tohoto rámce. Učivo bychom měli hledat až o jeden krok dále - ve školních vzdělávacích programech (ŠVP), které si zcela samostatně tvoří každá škola. 

Tento systém, kterému se říká dvoustupňové kurikulum, u nás stanovil školský zákon už před dvaceti(!) lety. V tomtéž zákoně jsou pojmenovány zásady a cíle vzdělávání, které zůstávají platné dodnes. Odvolává se na ně i nový RVP, protože i dvacet let starý text pojmenoval věci tak, že jsou aktuální i dnes. 

Co a proč stát objednává od škol

Posuďme platnost toho dvacet let starého textu sami. Zásady a cíle vyjmenované v zákoně například očekávají, že:

- vzdělávání zahrnuje rozvoj osobnosti, naplnění vzdělávacích potřeb každého dítěte a rovný přístup ke vzdělání pro všechny;

- ve škole půjde o přípravu na život ve společnosti, podporu zdraví a bezpečí; že půjde o rozvoj osobnosti člověka vybaveného sociálními způsobilostmi a mravními hodnotami pro občanský i profesní život, schopnostmi získávat informace a celý život se učit;

- vzdělávání má za cíl dovést děti k pochopení a uplatňování zásad demokracie a lidských práv, spolu se smyslem pro sociální soudržnost a rovnost žen a mužů; cílem je také utváření a vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého občana;

- děti mají poznat světové a evropské kulturní hodnoty a tradice, zásady a pravidla vycházející z evropské integrace; mají být schopné uplatňovat znalosti o životním prostředí, jeho ochraně a zásadách trvale udržitelného rozvoje. (atd.).

Toto si tedy objednává stát. Už dvacet let. A k tomu, co si objednává stát, míří staré i nové RVP. Odkaz na cíle a podstatný kontext pro pochopení toho "proč" a "jak" máme zákonem stanovených zásad a cílů dosáhnout, najdeme v kapitole "Obecné části". Ovšem jen málokdo ji čte.

Očekávané výsledky učení

Aby tato objednávka státu byla jednoznačná a bylo možné ji propojovat, tedy navazovat kurikula mateřských škol na školy základní a ty potom na školy střední, je a bude základní stavební jednotkou všech rámcových vzdělávacích programů vytvářených od roku 2024 - očekávaný výsledek učení (OVU). Je to jedna z důležitých změn. Očekávané výsledky učení jsou závazné a stanovují výsledek vzdělávání žáků na úrovni 5. a 9. ročníku, u základních gramotností rovněž na úrovni 3. ročníku.

Každý očekávaný výsledek bude doplněn rozsáhlou metodickou podporou pro učitele. Ti tak získají konkrétní návody a příklady dobré praxe, které jim pomohou dosáhnout stanovených cílů učení. Tento krok by měl výrazně usnadnit práci pedagogům a zároveň přispět ke zkvalitnění výuky napříč školami.

Klíčové kompetence a gramotnosti

Cílem nové podoby RVP není omezovat znalosti, ale dát jim živou podobu, aby je žáci dokázali uplatnit v reálných situacích. Důležitými pilíři k dosažení takového cíle jsou klíčové kompetence a základní gramotnosti. Kompetence jako schopnost učit se, komunikovat nebo řešit problémy mají být rozvíjeny napříč všemi předměty. Základní gramotnosti - čtenářská a pisatelská, logicko-matematická - pak tvoří nezbytný základ pro úspěch v dalších oblastech.

Zavedení těchto kategorií není jen kosmetickou změnou. Záměrem je učit v souvislostech a dovádět děti k pochopení, proč je například znalost bez dovednosti nedostatečná, nebo že znalost i dovednost bez postojového a hodnotového rámce může být i nebezpečná. Znalosti tedy zůstávají klíčové, ale samy o sobě nestačí.

Klíčové kompetence (k učení, komunikační, osobnostní a sociální, k občanství a udržitelnosti, k podnikavosti a pracovní, k řešení problémů, kulturní, digitální) jsou proto jednou ze základních komponent rámcových i školních vzdělávacích programů. I ony mají v RVP svoji kapitolu. Málokdo o ní ví.  

Rámcový učební plán

Jedním z hojně diskutovaných bodů nové podoby RVP je větší flexibilita při plánování výuky. Rámcový učební plán dříve stanovoval počty hodin v jednotlivých předmětech a ročnících. V novém RVP se tento koncept zcela mění a stanovuje pouze časovou dotaci pro společný obsahový základ, zvlášť na 1. a na 2. stupni. Počet hodin věnovaných jednotlivým předmětům je na rozhodnutí školy. Stejně tak se škola sama rozhoduje, zda bude na daném stupni učit vybraný obor nebo oblast postupně ve všech ročnících, nebo intenzivně ve dvou, případně jen v jednom.

Vedle časové dotace pro povinný společný základ, která je určena pro osvojení očekávaných výsledků učení (OVU) a pro upevnění a prohloubení obsahu společného základu, má škola nabízet i druhou část celkové časové dotace, kterou tvoří disponibilní hodiny. Tento přístup mj. umožňuje lépe reagovat na potřeby konkrétních žáků i specifik jednotlivých škol.

Šance na skutečnou změnu

Revize rámcových vzdělávacích programů čelí často kritikám, od obav z přílišné složitosti až po otázky ohledně připravenosti učitelů na nové požadavky. Mnohdy jen z neznalosti, mnohdy jako projev nesouhlasu - když to neodpovídá mým představám, je to špatně. Změny ale nevznikaly někde za zavřenými dveřmi Národního pedagogického institutu, jak také občas zaznívá, ale podílely se na něm stovky pedagogů a dalších odborníků. A stejně tak nejsou žádnou svévolí úředníků v oblasti vzdělávání, ale drží se požadavků, které na vzdělávání našich dětí klade zákon a strategické dokumenty státní vzdělávací politiky. A současné změny nejsou cílem samy o sobě, ale jsou reakcí na potřebu modernizace českého školství a snahou připravit naše děti na budoucnost.