Co hodlá v případě volebního úspěchu udělat s největší Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP)? Zasednou v její správní radě zástupci Agrofertu? A jak chce nalákat dostatek doktorů do problematických regionů? I na to Adam Vojtěch odpovídá v předvolebním rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Pokud se znovu stanete ministrem, oprášíte staré plány a vybudujete na zelené louce novou supernemocnici?

Ano, to bych opravdu chtěl. Po několika letech ve Finsku jsem si uvědomil, jak jsou u nás nemocnice zanedbané. Byť se v nich dělá skvělá medicína, to prostředí je jednoduše nevhodné - pro personál i pro pacienty. Je třeba to změnit.

Ve Finsku je to tak, že se všude ve velkém budují nové moderní nemocnice. Staré areály se opouštějí a staví se zbrusu nové. Finové si totiž uvědomili, že to vyjde výrazně levněji než pořád dokola opravovat něco přežitého a nevyhovujícího.

Přicházíme proto s myšlenkou postavit v Praze novou supermoderní nemocnici 21. století někde na zelené louce. V této nemocnici by se pak zkoncentrovala péče poskytovaná ve stávajících zcela nevyhovujících areálech.

Stávající špitály tedy zaniknou?

Svým způsobem ano. Ale spíš bych řekl, že se společně přesunou do jedné nové monoblokové nemocnice. Praha má příliš velké množství nemocnic, nikde jinde taková koncentrace není. Třeba Vídeň nebo Helsinky mají jenom jednu velkou nemocnici. 

Většina pražských nemocnic navíc působí v budovách, jejichž historie sahá až do 19. století. To znamená, že se stavěly pro úplně jiný typ medicíny, než se dělá dnes, a jejich dnešní stav je zcela nevyhovující.

O kterých nemocnicích mluvíme? Které se takto "sdruží"?

Můžeme se bavit o Bulovce nebo Královských Vinohradech, případně i o Všeobecné fakultní nemocnici. To jsou areály, které by zasloužily obrovskou změnu. Diskutovat můžeme i o dalších nemocnicích. Záležet bude hlavně na tom, co ukáže celková analýza pražského zdravotnictví, která by předtím musela vzniknout.

Kde by měla nová supernemocnice stát?

Máme nějaké tipy, ale nepředbíhal bych. Je to o jednání s Prahou. V minulosti jsme hovořili o Letňanech, jsou ale i jiné možnosti. Řeknu jen tolik, že by mělo jít o takové místo, které je dobře dopravně obslužné - člověk se tam dostane metrem i tramvají.

Co bude se stávajícími areály?

To bude také součástí analýzy, kterou si zadáme. Záležet bude i na vedení Prahy. Možností je ale celá řada. Na první dobrou mě napadá vybudovat tam byty. Počet obyvatel Prahy se bude podle prognóz zvyšovat, vidíme dramatický nárůst cen bydlení, takže byty budou potřeba.

To skoro vypadá, že už jste domluvení s nějakou firmou. Jste?

Ne, nejsme. Všechno se samozřejmě bude muset vysoutěžit. 

Když se před časem spojovala motolská nemocnice s Homolkou, hovořilo se o tom, že zdvojené provozy by se mohly spojit a část zdravotníků přesunout do nedostatkových regionů. Třeba do Karlových Varů. Vnímáte to taky tak?

Takto jsem nad tím nepřemýšlel. Je pravda, že některé regiony by potřebovaly personálně posílit, protože tam lékaři chybí. Pravdou je i to, že krajské nemocnice jsou součástí páteřní sítě, která by měla fungovat. Měli bychom na tom pracovat.

Přesto bych se v tuto chvíli do podobných úvah nepouštěl. Fungování krajských nemocnic, jako je ta v Karlových Varech, bych nechal krajům. Tyto nemocnice nespadají pod stát.

Plánujete i další změny v provozu nemocnic? Podle ekonomů vyskočily jejich provozní náklady o 70 procent za pět let, na výkonu se to ale moc neprojevilo. Pacientů ošetří sotva procento až dvě navíc…

Ano, to je třeba řešit. Začít se musí tím, že se podíváme na strukturu nemocniční sítě - a to ve spolupráci s pojišťovnami, které za to mají odpovědnost. Je třeba snížit počet akutních lůžek, která jsou stále častěji neobsazená.

S rozvojem moderní medicíny se počty hospitalizací snižují a jejich délka se zkracuje. Nemocnice na to ale dostatečně pružně nereagují a stále si drží nadprůměrné množství těchto lůžek ve srovnání s jinými zeměmi. U všech přitom musí někdo sloužit, což stojí personál i peníze. Je tedy třeba prozkoumat, kde se to děje, a zasáhnout.

Rozhodně ale nechceme rušit nemocnice. Spíš se snažím popsat, že by se měly stávající nemocnice proměnit. Měli bychom se podívat na to, jakou péči by měly nabízet. Některé by se měly víc zaměřit na následnou a dlouhodobou péči, která začíná být naopak nedostatková vzhledem ke stárnutí populace.

Stále častěji se řeší i to, že pojišťovny nezajímá, za co vlastně platí. Některým nemocnicím klidně pošlou vyšší platbu i přesto, že vykazují mnohem víc komplikací. Například pooperačních infekcí…

To je taky něco, co zdravotním pojišťovnám vyčítám. Měly by víc pracovat s daty o kvalitě péče. Před časem jsem se díval na statistiky, kolik pacientů na plicní ventilaci dostane zápal plic. Průměr v Evropě je deset procent. Když ale začnete zkoumat, jak jsou na tom jednotlivé nemocnice, rozdíly jsou obrovské - od jednotek procent až po 40 procent.

Pojišťovny to přitom všechno vidí. Měly by se to snažit promítnout do úhrad, což ale nedělají. Naopak - za léčbu komplikací ještě nemocnicím dobře zaplatí. Mělo by se to řešit.

Jak? Sám říkáte, že pojišťovny data dávno mají, nemocnice si z toho nic nedělají. Jak je chcete přimět k tomu, aby přístup změnily?

Budu jednat s pojišťovnami a budu je do toho tlačit. A pokud uvidím, že to neberou vážně, bude to mít dopad na jejich vedení. Na vlastní kůži to pocítí samotné managementy pojišťoven.

To ony totiž rozhodují o tom, kam peníze pošlou. Jsou klíčovými hráči. Prostředky, se kterými nakládají, jsou přitom veřejné. Měly by si proto pořádně hlídat, jestli je vydají na kvalitní a efektivní péči. Jinak musí čelit důsledkům. Můžou klidně i skončit.

Ministr zdravotnictví ale ředitele pojišťovny odvolat nemůže…

To sice nemůže, má ale své zástupce ve správních radách pojišťoven. Může přes ně na management tlačit. My navíc připravujeme jednu zásadní změnu, která se dotkne hlavně VZP, která má dominantní, 60procentní podíl na trhu. To znamená, že cokoliv udělá, má velký dopad.

Jakou změnu?

Chceme, aby se úplně proměnily její orgány. Dneska jsou tam hlavně politici, do budoucna by to měli být spíš zástupci pojištěnců a zaměstnavatelů. Samozřejmě tam zůstanou i zástupci státu - tedy ministerstva zdravotnictví a financí, protože ty činnost pojišťoven ze zákona kontrolují.

Slibujeme si od toho větší nezávislost. Správní a dozorčí rada VZP už nebudou politické orgány, budou víc hájit zájmy těch, kdo celý systém platí. To jsou právě zaměstnavatelé a samotní pojištěnci. Tím pádem je bude mnohem víc zajímat, jak pojišťovna vynakládá jejich peníze a zda platí za kvalitní péči.

Současně chceme zavést pravidlo, že už v těchto orgánech nebude moct usednout nikdo, kdo je ve střetu zájmů - tedy například zástupci nemocnic, které mají s VZP smlouvu. Ostatní pojišťovny už to tak dávno mají, jediná VZP si drží výjimku. To by mělo skončit.

Kdo ale ty zástupce pojištěnců a velkých zaměstnavatelů nominuje? A podle jakého klíče se budou vybírat?

Pojištěnce by mohli zastupovat například členové pacientských organizací. Třeba Národní asociace pacientských organizací už avizovala, že by o to měla zájem. Zaměstnavatelé by zase mohli být zastoupeni někým ze zaměstnavatelských svazů. A o tom, kteří konkrétní nominanti nakonec v radách zasednou, by rozhodovali ve volbách samotní pojištěnci.

Takže když mluvíte o velkých zaměstnavatelích, nemáte na mysli Agrofert…

Ne, tak to opravdu nevnímám. Jak jsem řekl, viděl bych to spíš na zástupce velkých zaměstnavatelských organizací, třeba Svazu průmyslu a dopravy ČR. Určitě to není tak, že by se tam dostal někdo z Agrofertu. To je lichá obava.

Měl by se měnit i počet pojišťoven? Mluví se o tom, že je jich moc…

Podle mě není rozhodující počet pojišťoven. Mnohem důležitější je to, jak fungují. Je ale pravda, že pokud se nějaká pojišťovna dostane do finančních problémů, řešit by se to mělo. V takovém případě dává sloučení s jinou pojišťovnou smysl.

V poslední době se prezentuje, že je v neutěšené ekonomické situaci Vojenská zdravotní pojišťovna. Pokud to tak skutečně je, nabízí se spojení se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra, ke které má jistým způsobem blízko. Asi bych nebyl proti. I když podle mě je současné nevyrovnané hospodaření některých pojišťoven spíš symptom mnohem většího problému - špatně nastavené úhradové vyhlášky (dokument, který vydává ministerstvo a podle něhož pojišťovny platí lékařům a nemocnicím - pozn. red.).

V předvolebním programu máte i "konec rozkrádání ve zdravotnictví". Vzhledem k tomu, že tady máme další velkou korupční kauzu - tentokrát v Motole -, by mě zajímalo, jak tomu chcete zabránit…

Právě korupční kauza v Motole nám dala jakousi lekci a vodítko. Alespoň pokud jde o nemocnice. Určitě je potřeba zavést povinné přesoutěžení všech nemocničních dodavatelů, a to maximálně jednou za čtyři roky - aby se netvořily úzké vazby mezi dodavateli a managementem. Jednou za pět let by měli i ředitelé nemocnic předložit účty a obhájit svou vizi dalšího působení v čele nemocnice. A pokud se ukáže, že nemocnice nefunguje dobře, musí to mít personální důsledky.

Nutné je i zavedení whistleblowingu - tedy ochrany oznamovatelů protiprávního jednání. Lidé by se zkrátka neměli bát nahlásit, že se někde děje něco nekalého. Třeba v Motole musela o některých věcech vědět spousta lidí, nikdo se ale neozval.

Ale on se ozval. Na ministerstvo přišel dopis, který na některé z problémů upozorňoval. Přesto se nic zásadního nestalo…

To se taky musí změnit. Kontrola ze strany ministerstva zdravotnictví musí být preciznější. Úřad musí neustále sledovat ceny služeb i materiálů a srovnávat je, a to napříč všemi přímo řízenými nemocnicemi. Pokud zaznamená větší odchylky, musí žádat vysvětlení.

Dneska je taková kontrola snadná - lze k ní využít umělou inteligenci. Ta si poradí i s velkým objemem dat a najde v nich jakékoliv nesrovnalosti. Stačí tedy dát pokyn, aby nemocnice začaly posílat data. Já bych šel touto cestou.

Tady bych si dovolila namítnout, že vy sám jste před lety ve funkci ministra jednu takovou kontrolu znesnadnil. Když se začaly objevovat v roce 2016 v registru smluv první jednotkové ceny materiálů a léků, ustoupil jste distributorům. Ti pohrozili, že přestanou nemocnicím tyto materiály dodávat, a tak se tyto ceny začaly začerňovat. Ministerstvo pak sice řeklo, že je bude hlídat samo na základě reportů z nemocnic, i ty ale po dvou letech skončily…

Šlo pouze o léky a změna metodiky proběhla na základě silné argumentace dodavatelů, že bude prolomeno obchodní tajemství, kvůli čemuž by mohlo Česko přijít o řadu důležitých léků.

Další evropské země totiž průběžně zkoumají, jaké jsou na sousedních trzích ceny. A pokud jsou nižší, chtějí je taky. Mohlo se tedy stát, že k nám distributoři přestanou léky dovážet, aby jim to nekazilo obchod jinde. Na to je třeba brát ohled. Zda jde, či nejde o obchodní tajemství, musí ale posoudit nemocnice.

Ty ceny ale nakonec nehlídal vůbec nikdo…

To je chyba. Ministerstvo by tyto informace mít mělo. Je to přece jen zřizovatel, který je povinen nemocnice kontrolovat. Platí to nejenom o cenách léků, ale i praní prádla, ostrahy nebo oprav.

Takže tuto praxi obnovíte?

Určitě. Jsem i pro maximální transparentnost ve zmíněném registru smluv. Pokud nebude hrozit prolomení obchodního tajemství, nechť jsou informace veřejné, všem dostupné a pracuje se s nimi. Vnější kontrola je důležitá.

Ještě něco plánujete?

Ano, chtěl bych taky zavést státem řízenou správu nemovitostí. Všechny státní nemocnice by musely využívat centrálně vysoutěžených služeb, právě tam totiž dochází ke korupčnímu jednání nejčastěji. Viděli jsme to i v Motole. Pokud by tu činnost vykonával někdo centrálně, byl by nad tím větší dohled. A nemocnice ať si řeší jen zdravotní provoz.

V programu čtu i slib, že smažete regionální rozdíly v dostupnosti péče. Jak?

Zaprvé tak, že zajistíme data o dostupnosti. Dneska je totiž nikdo nemá, dokonce je nemají ani pojišťovny. Tím pádem nemůžou vědět, jestli někde péče nechybí. To, že je někde na mapě puntík, který označuje nasmlouvanou ordinaci, ještě nic neznamená. Ta ordinace totiž může být přetížená a nemusí brát nové pacienty. Nebo je bere, ale až za půl roku. Pacienti musí čekat. Chceme proto zavést národní monitoring čekacích dob, abychom věděli, jak na tom jsme. A podle toho pak plánovat kapacity.

Druhá věc je, že chceme mnohem víc podporovat mladé lékaře. Chceme taky, aby si vybírali nedostatkové obory a regiony. Dosáhnout se toho dá s pomocí takzvaných rezidenčních míst - to jsou místa, na kterých absolventi medicíny získávají první praktické zkušenosti. Aby se jim tam mohl někdo věnovat, stát jim na to přispívá dotacemi.

Dneska ale ministerstvo využívá tohoto nástroje jen omezeně - třeba zájemce o praktické lékařství letos podpořil jen z poloviny. Takže já počet těchto rezidenčních míst navýším, stejně jako navýším i peníze na tato místa. Nasměruju je navíc do regionů, ve kterých je to potřeba. Je to důležité. Jakmile totiž mladí absolventi nemají kam nastoupit, zvolí zkrátka jiný obor a praktickými lékaři se nestanou.

Ještě mám jednu politickou otázku. Opoziční strany avizovaly, že jsou sice po říjnových volbách připraveny podpořit případnou vládu ANO, ale nesmíte v ní zasednout vy a Robert Plaga. Jako důvod uvádějí "covidovou diktaturu" - především restrikce při očkování a uzavřené školy. Ustoupil byste jim, kdyby mělo vaše angažmá vznikající vládu ohrozit?

To je úplně předčasná debata. Ještě ani neproběhly volby. Nevíme, kdo se do sněmovny vůbec dostane a kdo ne. Takže spekulovat o tom, jak se budou rozdělovat křesla, je nemístné. Já jsem zcela pokorný, pro mě je důležité uspět ve volbách, a to s programem, který jsem pro zdravotnictví vytvořil. Až proběhnou volby, lze debatovat dál.

A pokud jde o kritiku fungování za covidu: podle mě je nemístná a neférová. Jsem přesvědčen o tom, že všichni, kteří nás teď kritizují, by v naší pozici v covidové době postupovali úplně stejně. Protože tak postupovaly úplně všechny vlády na celém světě. Česko se v tom nelišilo. Cíl byl ochránit životy lidí, dělali jsme pro to všechno. Mluvit o nějakém covidovém teroru je nemístné. Nemocnice se plnily nemocnými a opravdu tady hrozilo, že pod náporem těžkých případů zkolabují. Nedokážu si představit, že by někdo takovou hrozbu jen tak ignoroval.

Video: Proč vyslyšel Adam Vojtěch přání Andreje Babiše a vrátil se do politiky?