Herečka a moderátorka česko-slovenské verze nahé seznamovací reality show Naked Attraction Monika Timková (34) měla vždy velké problémy se sebeláskou. Nevěřila si, měla nízké sebevědomí a podceňovala se. Bylo pro ni těžké přijmout jakoukoliv pochvalu, byť jí všichni říkali, jak je krásná a úspěšná. Bohužel si to sama nemyslela. 

Už jako dítě totiž slýchávala, že není "dost dobrá". Když byla malá, prý byla boubelatá a její rodina to nenechala bez různých poznámek. Dokonce i táta si rýpnul.

"I táta se mi smál, že mám velký zadek," přiznala. Na sebehodnotě jí to nepřidalo a přišla si spíš jako ošklivé káčátko. V té době ještě netušila, jaké obrovské problémy jí to přinese do života.

"Člověk, když je v té nejhorší fázi anorexie, nevnímá, jak moc je hubený. Neuvědomovala jsem si, že jídlo je život, že mě živí. Neviděla jsem, že je to tak strašné," rozpovídala se nová moderátorka Naked Attraction v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.

Když přišla z Trutnova do Prahy na konzervatoř, začala se cítit jako outsider. Nedokázala se začlenit a měla pocit, že jí nic nejde. Začala na sebe být strašně zlá a odnášela to především její postava. Nemohla se na sebe podívat do zrcadla, bylo jí ze sebe špatně.

"Nejdřív to bylo záchvatové přejídání až po anorexii. Měla jsem za sebou několik fází. Pak jsem na sebe byla tak strašně zlá, že jsem si zakázala jíst. Nejméně jsem měla 48 kilo," přiznala Monika. Při té nejmenší váze přestala mít i menstruaci. Tělo chřadlo a strádalo.

Ráda vykrmovala ostatní

V té době sice nejedla, ale strašně ráda vařila. Jídlo ji fascinovalo, ráda se na něj dívala, očichávala a byla spokojená, když ostatním chutnalo. Sama si z toho ale nic nedala. Jak typické pro anorektičky. Jídlo je pro ně alfou i omegou celého jejich bytí.

"O to větší tendence máš vykrmovat ty ostatní," nechápe herečka dnes. Vztah k jídlu měla sama pokřivený, nedokázala se bez výčitek najíst, už to sama nezvládala. Pak přišla její nejlepší kamarádka z dětství, aby jí pomohla se vzchopit.

Zachránila ji kamarádka

"Musím hrozně poděkovat mé kamarádce Marušce Doležalové, která to jako jediná věděla. Já to strašně dlouho tajila, protože jsem tím nikoho nechtěla otravovat. Anorexií jsem na sebe upozorňovat nechtěla, nechtěla jsem se o tom bavit, styděla jsem se za to. Ale Maruška za mnou přišla a řekla mi, že to ví," dojímá se i dnes Monika.

Jako první se jí opovážila říct, že má problém a že to s ní chce řešit. Nastudovala si informace o jednom stacionáři a řekla kamarádce, že tam s ní půjde. Najednou měla herečka pocit, že jí konečně někdo věří. 

"Šla jsem tam, ale bylo to pro mě hrozně těžké, protože jsou tam sezení i s lidmi, kteří přišli o dítě. Nejsou tam jen zvlášť poruchy příjmu potravy. Nikdy nezapomenu na příběh paní, které vypadlo dítě z balkonu, já myslela, že mi praskne srdce. A zase jsem na sebe byla zlá, že já si ničím zdraví nejedením a tam jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř," vyprávěla své zážitky z léčby.

Nakonec zvolila ambulantní léčbu a začala pravidelně docházet na terapie. Tam se neřešilo jen jídlo, u poruch příjmu potravy je potrava jen důsledek vážnějšího psychického problému. A při těch sezeních na to začala Monika pomalu přicházet. Nebylo to jednoduché, bolelo to, protože se to týkalo jejího dětství a rodiny, ale jak sama přiznává, trauma se musí otevřít, aby se pak mohlo léčit.

Trauma z dětství

"Vztah k jídlu je přes špatný vztah s mámou. Čím víc chodím na terapie, tím víc to rozkrývám. Když onemocníš jakoukoliv poruchou příjmu potravy, znamená to, že už chceš stopnout nějaký ten vzorec chování, který se ti nelíbí. Blbé je, že to většinou děláš přes sebe a ohrožuješ se na životě," svěřila se herečka.

Díky psychologovi a své vůli žít se tomu postavila čelem. Uvědomuje si, že z anorexie nebude nikdy stoprocentně venku, ale díky terapiím, uvědomění si pravého problému, si opět hledá cestu sama k sobě. Dnes si dá jídlo bez výčitek, umí si ho užít, ale ví, že si musí už do konce života dávat pozor, aby do toho nespadla znovu. 

Anorexie je problém celé rodiny

"U poruch příjmu potravy si lidé mylně myslí, že když nemocný začne jíst, hned je vše vyřešené. Ale to je komplexní problém, který má příčinu někde jinde a jídlo bývá spíš důsledkem. Anorexie, jako i jiné poruchy příjmu potravy, není nemoc jednotlivce, ale celé rodiny," vysvětluje problematiku psychiatrička Ivana Růžičková.

Proto svým pacientům doporučuje nejen terapie jednotlivce, ale i rodinné terapie, aby se řešila ta příčina duševní nemoci. Když už to klient nedokáže zvládnout ambulantní léčbou, doporučuje léčení na psychiatrii. I tak je cesta zpět ke kvalitnímu životu běh na dlouhou trať.