Stejně jako nyní ruští náboráři lákají mladé muže do armády na práci v zápolí či při ochraně hranic, ale pak skončí na frontě v ukrajinském mlýnku na maso, nyní 60letému Sergeji Krasnoperovi v roce 1984 slibovali, že ho i s jeho milovanými psy pošlou hlídat hranice Sovětského svazu. Čerstvě plnoletého mladíka z jihouralského Kurganu ovšem nakonec poslali - bez psů - válčit do Afghánistánu. Kvůli šikaně záhy dezertoval, byl zajat mudžahedíny, přijal islám, založil rodinu - a nakonec v zemi zůstal. 

Sovětská válka v Afghánistánu (1979-1989) byla jedním z hlavních horkých konfliktů v období studené války. Sovětský svaz vtrhl do Afghánistánu, aby podpořil tamní komunisty v boji proti muslimským povstalcům, mudžáhidům podporovaných USA. Když Krasnoperov tehdy po dvou měsíčním výcviku v Turkmenistánu nastupoval do letadla, nevěděl, že se ruské půdy dotkne až za 40 let. 

Jakmile dorazil do Afghánistánu, kde ho přiřadili k hlídání skladu, stal se obětí šikany. "Vydírali mě, chtěli zásoby ze skladu, aby je na bazaru vyměnili za vodku. Po nějaké době mi dali ultimátum: řekli, že ať se mi chce, nebo ne, musím každý den sehnat flašku vodky," řekl Krasnoperov v nedávném rozhovoru pro ruskou státní televizi Russia Today. 

Po několika výprascích to nevydržel a rozhodl se utéct. Stejně jako mnozí jiní byl ovšem brzy zajat mudžáhidy. Ti se rozhodli, že ho nezastřelí, ale ponechají si ho v oddílu, píše portál Gazeta.ru. 

"Zacházeli se mnou dobře. Nebili mě, nešikanovali mě. Bylo mi ovšem jasné, že nejsem svobodný. Samozřejmě mě nemohli pustit - nějakou dobu jsem byl v jejich jednotce, hodně jsem věděl: kolik mají zbraní, jakých, kde; kde je munice, kde mají pekárnu," řekl Krasnoperov RT. Po nějaké době konvertoval k islámu. A zhruba po roce mu nabídli manželku. "Prostě mi ukázali dívku, dobrou, silnou," popisuje. Souhlasil a zůstal. 

Během následujících bezmála 40 let, během kterých pokračoval lítý boj různých stran o kontrolu nad Afghánistánem (jež skončil v létě 2021 pádem prozápadní vlády, kvapnou evakuací amerických sil a vítězstvím islamistického hnutí Tálibán), žil někdejší ruský zběh v ústraní. Jeho žena mu porodila 13 dětí, z nichž se celkem šest dožilo dospělosti. V současnosti má Krasnoperov navíc i dvě vnoučata a pracuje pro afghánskou státní energetickou společnost jako mechanik dieselových generátorů. 

O návratu do rodné země přemýšlel celý život, ovšem do Sovětského svazu se vrátit nemohl, oprávněně se totiž obával stíhání a možného trestu smrti za dezerci. Po pádu SSSR se už zase nemohl vrátit kvůli rodině. "Mně by bylo dobře, ale mé děti by hladověly a trpěly. Řekl jsem, že bez nich nepojedu." 

Dnes sní o znovunabytí ruského občanství a přestěhování se společně se svojí manželkou a šesti dětmi do Ruska, kde stále žije jeho 80letá matka a mladší bratr. Ty se mu podařilo letos poprvé po letech odloučení alespoň navštívit. 

O ruské dezertéry ovšem v souvislosti s válkou na Ukrajině není nouze ani nyní. Jak nedávno připomněl server BBC, v současné ruské armádě na následky šikany každý rok zemře několik desítek vojáků a stovky dalších se pokusí o sebevraždu. Nicméně před rokem 2008, kdy v Rusku proběhla řada reforem namířených právě na řešení problému šikany, to bylo mnohem horší. V té době měla vojenská šikana údajně za následek kolem 3000 úmrtí ročně (vraždy a sebevraždy) a okolo 40 tisíc dezertérů, uvádí český web Vojenské Rozhledy.