Architektka Jana Konečná a architekt Martin Frič stáli před nelehkým úkolem: zachránit dům z 19. století, jehož statika byla narušena, a zároveň ho citlivě rozšířit o novou část. Výsledkem je dvojdům "Hrnčiarska", který je postavěný na průniku stylů, materiálů i vrstev.

Původní dům byl rekonstruován s důrazem na zachování tvarosloví fasád, přičemž nová přístavba s dřevěným obložením záměrně nechává pracovat čas - dřevo nebylo povrchově upraveno, aby mohlo přirozeně stárnout a psát svůj vlastní příběh. Spojujícím prvkem je i původní městské opevnění ze 17. století, které architekti začlenili do koncepce stavby.

Interiér dvojdomu s užitkovou plochou 159 metrů čtverečních se nese v duchu minimalismu, kde kontrast mezi bílými plochami a odkrytým zdivem podporuje atmosféru klidu. Nejvýraznějším prvkem je žlutý posuvný panel v kuchyni. Celý dům je promyšlen v rovině filozofické i fyzické - od rekonstrukce historických vrstev přes ekologické materiály až po zamyšlení nad významem hranic, ať už kulturních nebo prostorových.

Praha: Dům, který se ztrácí v zahradě

Jiný, a přesto v lecčem podobný je dům se sochařským ateliérem v Praze. Návrh Anny Nižňanské a Anny Podroužkové ze studia ANNY Architects je ukázkou, jak i v metropoli lze vytvořit dům, který působí jako poklidná oáza uprostřed zeleně - a přitom odkazuje k historickým hodnotám i současnému umění.

Původní stavba musela být z technických důvodů zcela přestavěna, nicméně čelní fasáda byla věrně replikována, a to včetně sádrových štuků a špaletových oken. Historický jazyk budovy byl doplněn moderními prvky - třeba velkoformátovými okny a ateliérem, který slouží nejen jako pracovní prostor, ale i jako místo pro setkávání a relaxaci. Vysoký strop umožnil vytvořit druhou úroveň na konzolové konstrukci, která maximalizuje úložný i pracovní prostor.

Dispozičně dům nabízí 182 metrů čtverečních obytné plochy a plynulé propojení s 300metrovou zahradou, navrženou Atelierem Flera. Promyšlená funkční řešení, jako bezbariérový přístup, solární panely, tepelné čerpadlo či retenční nádrž, dávají stavbě rozměr udržitelnosti a dlouhodobé obyvatelnosti.

Interiér byl koncipován jako tiché pozadí pro život s uměním. Neutrální materiály a minimalistické zpracování umožňují vyniknout starožitnostem, uměleckým dílům i každodenním okamžikům. A přestože hlavní obyvatelé domu jsou manželský pár a jejich dva jezevčíci, prostor je připraven i na návštěvy a širší rodinu.

Když minulost inspiruje budoucnost

Obě stavby ukazují, že v dnešní architektuře nejde jen o design. Jde o hlubší vrstvy - doslova i přeneseně. Jak v Modre, tak v Praze, architekti zkoumali historii místa, používali lokální materiály a přemýšleli o budoucnosti: o trvalé udržitelnosti, změnách životního stylu, důležitosti příběhu a paměti místa.

Ačkoliv každý z domů má jiné měřítko, kontext i funkci, jejich společným jmenovatelem je citlivé prolnutí stylů.