Takzvaní záhodologové, mezi které se řadí i Vladimír Šiška, už desítky let nečtou tajemství nebe jen jako fantastické příběhy pro zábavu, ale jako výzvu k přesnému, klidnému a důslednému zkoumání.

Ti, kdo spatřili tiché obry bez tváře, světelné koule visící nad krajinou nebo objekty, které se vymykají fyzikálním zákonům, dobře vědí, že realita často poráží fikci. Ale co když největší otázka není, zda tu "oni" jsou - ale jak se k nám chovají? Nejen o tom se Šiška rozpovídal v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

"JPP", fakta a spolupráce s odborníky

"Od mládí jsem byl fanoušek science fiction - četl jsem, co se dalo. V 80. letech vznikl na přímý popud spisovatele Ludvíka Součka první sci-fi klub. Bylo to v době, kdy vrchnost něco takového povolila. Tyto kluby tehdy fungovaly i přes zákaz šíření nepovolených tiskovin. Mělo to tedy dobrodružnou atmosféru. A postupně mě to zlákalo a vtáhlo ještě hlouběji," vypráví.

Když v roce 1992 zakládal Projekt Záře, měl jasno v jedné věci: "Víra nestačí. Musíme mít data, svědectví, fakta." Tehdy internet prakticky neexistoval a počítače byly luxusem. Přesto se tým dobrovolníků pustil do systematického sběru informací o UFO nad Českem. 

Většina hlášení, které se k nim dostaly a ještě dostanou, jsou takzvaně "JPP" - jedná paní povídala. Zprostředkované, zkreslené, později přibarvované. Tak se rozhodli, že všechno sami sesbírají, ověří a zanalyzují - a vše proberou s odborníky. "Nejsme experti třeba na meteorologii nebo letectví. Věděli jsme, že pokud chceme být bráni vážně, musíme spolupracovat s těmi, kdo těmto oblastem rozumí," přiznává Šiška.

Případy, které veřejnost fascinují dodnes

Z dat, která Projekt Záře sesbíral, vyplývá, že naprostá většina případů UFO má racionální pozadí - atmosférické jevy, letadla, družice. Jenže přibližně 3,5 % událostí zůstává nevyjasněných - a to i po detailní analýze. Jedním z takových záhadných případů byla událost u Miličína v roce 1991. Desítky lidí tehdy sledovaly velkou svítící kouli pohybující se nad obcí. Někteří tvrdili, že viděli postavy nebo obličeje, jiní se báli mluvit kvůli faráři, který zážitek považoval za božské zjevení. Ani po letech se nepodařilo najít logické vysvětlení.

Snad nejvíce znepokojující je však incident s vojenským vrtulníkem nad Moravou, kde byl neznámý objekt zachycen nejen očima posádky, ale i armádním radarem. Objekt narušoval spojení a ovladatelnost stroje. Šlo o něco fyzického, co porušovalo zákony aerodynamiky a vydrželo ve vzduchu tři hodiny - víc, než tehdejší vojenská letadla zvládla. Přesto armáda případ nikdy oficiálně nevysvětlila. "Máme veškerá data - radar, výpovědi, záznamy. A nic z toho neodpovídá známým technologiím," říká Šiška.

Jedním z nejslavnějších případů posledních let je také takzvaný Tic Tac incident z roku 2004, kdy americká armáda sledovala objekt schopný neuvěřitelných manévrů. "Tyto věci nemají logiku - porušují fyziku, pohybují se nečekaně, mizí z radarů," shrnuje Šiška. 

*Mnohé případy UFO podrobně popisujeme v našich coda grafikách.

Stříbrňáci  a bytosti bez tváře

Většina lidí má v hlavě jasný obraz mimozemšťana - šedá, štíhlá bytost s velkou hlavou a černýma očima. Tento archetyp pronikl do popkultury tak hluboko, že ho považujeme téměř za samozřejmost. Podle astrobiologa Tomáše Petráska může mít "klasický mimozemšťan" evoluční logiku - oči blízko mozku pro rychlé zpracování informací, vertikální tělo pro pohyb, žádné zbytečné výčnělky.

Vladimír Šiška však upozorňuje na jinou podivuhodnou shodu. "Mnoho lidí, kteří popisují setkání s bytostí, vidí to samé. Dvoumetrovou postavu bez obličeje, která na ně nijak nereaguje. Nemluví, nehýbe se - jen je," tvrdí. Někteří lidé ji spatřili ve stavu spánkové paralýzy, jiní ji viděli za bdělého stavu. A některý toto setkání popisují, jako by se jim v tu chvíli zastavil čas. V mnohých případech uvádějí přítomnost intenzivního chladu a ve všech případech je pak zmiňována pasivita. "Kontakt je ve většině případů jednosměrný - jako by ‘oni’ vůbec nevěděli, že jsou pozorováni. Jindy se objekt nebo bytost doslova ‘rozplyne’ - bez světla, bez zvuku, bez stopy," doplňuje.

Robotické sondy

Šiška považuje romantickou představu o hvězdných bratřích, kteří nás přijdou zachránit, za nebezpečnou iluzi. "Pokud k nám někdo přijde, nebude to proto, že by nám chtěl pomoct. Spíš se stane, že z nás udělají vedlejší efekt svého záměru - jako když se lidé procházejí po trávníku a nevědomky rozdupou mraveniště," míní.

Inspiruje se přitom teorií "temného lesa" čínského spisovatele Liu Cixina: každý ve vesmíru se snaží přežít. A každá civilizace je potenciální hrozbou pro jinou. "Pokud nás tedy zatím nevyhladili, buď nás ještě neobjevili, nebo nás nepovažují za hrozbu. Anebo jsme pro ně úplně nezajímaví. Rozhodně bych na nás ale jen tak neupozorňoval. Vesmír může být plný lovců," říká.

Co však Šiška považuje za pravděpodobnější než návštěvu živých bytostí, jsou robotické sondy s umělou inteligencí. Samoreplikující se automaty, které mohou zkoumat galaxii. Taková technologie by mohla být tak pokročilá, že by nám připadala doslova magická - mohla by být neviditelná, nehmatná, ignorující naše fyzikální zákony. A možná nedetekovatelná. "A někdy se něco porouchá. Tak se objeví - na chvíli - a pak zmizí. A my tomu říkáme UFO," dodává milovník sci-fi.

Plující taška a nepříjemná pravda

V rámci projektu Záře bylo analyzováno přes dva tisíce hlášení z celé republiky. Většinu z nich se podařilo vysvětlit. Šlo o optický klam, astronomický jev, balón, letadlo. A někdy i něco směšnějšího: třeba plastová taška, která se díky horkému vzduchu vznášela nad silnicí a vyděsila řidiče. "I to je UFO. Neidentifikovaný létající objekt - který se nakonec identifikovat dá," říká Šiška.

Jenže některé případy zůstávají nevyřešeny - a to ani po letech a konzultacích s odborníky. Proto jsou zařazeny do takzvané kategorie C: neidentifikované, nevysvětlitelné. "Neznamená to "mimozemšťané". Znamená to "nevíme"," dodává. A právě tyto případy stále přiživují zvědavost a dávají prostor vzniku stále novým konspiračním teoriím, která Šiška nemá rád.

"Podle konspiračních teorií vše řídí tajné vlády, ilumináti nebo jiní "oni". Nejdůležitější je ke všemu přistupovat s logikou. Nedůvěra je dobrá, ale nevěřit ničemu je problém," říká. Pravda podle něj není skrytá - jen často nepříjemná. "Svět není pod kontrolou vyšší inteligence. Svět je chaotický, a to je možná ta nejděsivější pravda ze všech," myslí si.

Z Projektu je Tým. A jak nahlásit UFO?

Projekt Záře byl v roce 2022 oficiálně ukončen, ale jeho práce pokračuje pod názvem Tým Záře, který nyní vede inženýr Martin Chlebovský. Velkým pomocníkem badatelů se stala umělá inteligence, která pomáhá s analýzami. Dále existují a pomáhají digitální dotazníky, online formuláře a otevřená databáze. Česká republika má tak stále tým lidí, kteří podobným záhadám věnují seriózní pozornost.

Pokud jste něco neobvyklého na obloze viděli, nenechávejte si to pro sebe. Zapište si datum a čas, směr pohledu, okolní body (hory, domy), co nejvíc detailů. A hlavně: kontaktujte někoho, kdo se tomu seriózně věnuje. Třeba právě Tým Záře.

Fenomén UFO není jen o mimozemšťanech. Je to o naší schopnosti klást si otázky, hledat pravdu a neztratit přitom zdravý rozum. "Největší záhada nemusí být tam nahoře, ale v tom, že pořád nevíme, co vlastně hledáme," uzavírá ufolog a záhodolog Vladimír Šiška.