Víme, že po republice je spousta klubů, organizací, projektů, zapálených trenérů či rodičů, kteří oprašují u dětí lásku ke sportu.

My chceme, aby to nezapadlo, ale naopak se to dostalo k co nejvíce lidem jako inspirace hodná k následování.

V rámci našeho seriálu už jste se dozvěděli řadu alarmujících faktů.

Například že se pouze 13 % dětí u nás se podle údajů Světové zdravotnické organizace pohybuje denně více než 60 minut, tedy pod minimální úrovní denní doporučené dávky.

Že za posledních třicet let se v Česku zvedla obezita dětí ze 3 % na 16,4 %.

Že u dětí ve věku 13 až 17 let stoupl podíl jedinců s nadváhou z 10 na 25 %.

Že 40 % dětské populace v Česku má psychické problémy.

Že kluby a oddíly hlásí jen za poslední tři roky pokles 6 % organizovaných sportovců.

Že 36,8 % dětí a mládeže ve věku 5 až 17 let aktuálně organizovaně nesportuje.

Zároveň si však uvědomujeme, že hodně lidí už s tímhle nelichotivým trendem usilovně bojuje.

A nehodlá se schovávat za zavádějící alibi, že by současná generace měla méně buněk pro pohyb než ta předcházející.

"Malé děti jsou v podstatě nastavené stejně, jako byly před čtyřiceti lety. Chtějí si pohybem hrát. To je pro ně přirozené," zdůrazňuje Antonín Barák, dlouholetý učitel tělesné výchovy a trenér mládeže.

"Ale dnešní děti dostávají mnohem méně možností k pohybu, především v přirozeném prostředí. Neumíme jim systémově nastavit dostatečný objem času, aby si mohly spontánně každý den spolu v pohybu hrát. Tohle je zjednodušeně celý problém," doplňuje.

Právě on patří už roky k vůdčím postavám reformátorů, kteří tlačí na změnu špatně nastaveného systému. Mimo jiné prostřednictvím spolku Trenéři ve škole. Ten úspěšně pomáhá paním učitelkám a pánům učitelům rozhýbávat špunty na prvním stupni základních škol.

Dejte o sobě vědět

Ale podobných nadšenců určitě najdeme od Aše až po Český Těšín spoustu a my si přejeme, aby byli náležitě vidět s slyšet. Nejen proto, že si zasluhují, aby je společnost ocenila, ale hlavně proto, aby se jejich příklady šířily dál jako sněhová koule, která se postupně nabalí tak, až z toho bude nezastavitelná lavina.

Stačí jediné - dejte nám o sobě vědět!

Jak to udělat?

Jednoduše. Na přiloženém odkaze na konci tohoto článku, můžete zanechat tip na originální akci, sportovní kroužek, trénink, trenéra, prostě na vše, co souvisí se snahou o rozhýbání generace bez pohybu.

Pokud tedy máte ve svém okolí klub nebo oddíl, který se báječně stará o sportování drobotiny, napište.

Znáte-li trenéra, který umí zbláznit do sportu caparty tak, že odkládají chytré telefony a herní konzole a místo toho dychtivě mažou na hřiště, nenechte si to pro sebe.

Jestliže jste narazili na bezva partu, jež vymyslela pro děti nezapomenutelnou olympiádu, byla by škoda, to nepředat dál.

Zkrátka - pojďme společně rozšiřovat sportující společenství pro zábavu, utužení svalů i ducha.

Začalo to na školním hřišti

Abyste si nemysleli, že o tom jen akademicky píšeme, ale sami nic neděláme, malý příklad ze života autora tohoto článku.

Rodiče ho odmalička vedli ke sportu. Fotbal na plácku, hokej na rybníku, tenis, házená, stolní tenis, volejbal, atletika, to byl denní chleba. Po vystudování pražské Fakulty tělesné výchovy a sportu se vrhl na sportovní novinařinu, ovšem současně ve volnu trénoval děti.

Nejprve malé fotbalisty, pak potěr od 3 do 15 let v oddílku pohybové přípravky, který vznikl naprosto spontánně.

Táta blbnul na školním hřišti uprostřed panelákového sídliště s vlastními ratolestmi na atletickém žebříku, s tenisáky a různými hrami na propojení hlavy se svaly. Děti, které v tu dobu procházely kolem, postupně chodily s prosbou: "Můžeme si to taky zkusit?"

Nakonec na tréninky chodilo pět desítek dětí. Na drobnou ochutnávku, co je oslovilo, se můžete mrknout na přiloženém videu v úvodu článku.

Takových příkladů jsou po Česku dozajista mraky. Tak se pojďme navzájem podpořit a obohatit. Čím víc nás bude, tím lépe!

K čemu vaše impulzy využijeme?

Rádi bychom postupně nachystali interaktivní celorepublikovou mapu s možnostmi pro sportování mládeže, s tipy na zajímavé akce plné pohybu či databázi receptů na trénink různých pohybových schopností a dovedností.

Věříme, že s vaší pomocí to dokážeme!

Neotálejte, protože všichni hrajeme o čas.

"Ve Skandinávii piplali třicet let edukační systém na to, aby připravili podmínky pro to, aby dětem vštípily do hlavy, že hýbat se není vulgární slovo a že přes den se nemusí bát sednout si na kolo a dojet si dva, tři kilometry na stadion jít si něco zahrát s kamarády. Takové mentální nastavení bohužel v naší společnosti rozhodně není," upozorňuje Matin Musálek, docent antropomotoriky na pražské FTVS UK.

"Výzkumy potvrzují, že se ztrácí právě emoční část sportu. Takže my na ni musíme daleko víc zatlačit. Emoční stránka je jasně navázána na to, jestli děti jdou následně k činnosti nebo od ní," dodává expert.

Proto neváhejte a pište, natáčejte a posílejte!

Odkaz pro vaše tipy:

https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfUfLa-Gsq1Trm2xGbEj5qGPqzw8I3U5ulwp_zEfma5e1MvQQ/viewform