Byla to velmi dramatická Grand Prix. Psal se říjen 2014 a nad Suzukou pršelo, stmívalo se a trať pomalu ztrácela přilnavost i viditelnost.

V 43. kole dostal Adrian Sutil smyk, jeho Sauber zůstal stát mimo trať. Na pomoc vyjel těžký jeřáb, aby vůz odklidil.

Bez ohledu na vyvěšené žluté vlajky za okamžik přilétl Jules Bianchi ve voze Marussia - a v plné rychlosti zajel kokpitem právě pod tento jeřáb. Náraz byl devastující.

Bianchi utrpěl vážné poranění mozku. "Jules měl otevřené oči, podíval se na mě a pak je zavřel, jako by šel spát," vzpomínal Sutil na depresivní moment.

Bianchi utrpěl vážné poranění mozku. V bezvědomí byl převezen do blízké nemocnice, kde se podrobil operaci. Jenže z kómatu se už nikdy neprobral.

Lékaři ho stále drželi na přístrojích, zemřel 17. července 2015 v nemocnici v Nice. Stalo se tak devět měsíců po nehodě. Talentovému Francouzi bylo 25 let.

Šlo o první smrt jezdce formule 1 od osudného víkendu v Imole 1994, kdy zahynuli Roland Ratzenberger a Ayrton Senna.

"Byl to výjimečný talent a skvělý člověk. Pořád nám chybí," vzpomínal letos Charles Leclerc, Bianchiho blízký přítel a kmotřenec.

Právě Bianchiho rodina pomohla malého Charlese nasměrovat k závodům. "Bez něj bych tu možná ani nebyl," řekl Leclerc.

Podobně emotivně se vyjádřili i Pierre Gasly nebo Esteban Ocon, Francouzi, kteří šli po jeho stopách.

Tragédie v Suzuce však nezůstala jen bolestivou vzpomínkou. Stala se katalyzátorem změn. Mezinárodní automobilová federace FIA provedla podrobnou analýzu a přijala sadu nových opatření.

Především byl vytvořen virtuální safety car, který umožňuje okamžitě omezit rychlost bez potřeby fyzického zásahu vozu safety car.

Klíčovým momentem se ale stal vývoj ochranné konstrukce kokpitu - halo. Bianchiho smrt totiž znovu ukázala, jak zranitelná zůstává hlava jezdce.

Halo bylo v roce 2015 představeno jako koncept, o tři roky později už bylo povinné. Zpočátku ho jezdci i fanoušci kritizovali kvůli vzhledu.

Jenže od té doby už několikrát zachránilo život - v případě Charlese Leclerca v Belgii 2018 nebo Čou Kuan-jü v Silverstonu 2022.

Bianchiho rodina dodnes cítí hořkost. Nehoda se podle nich stala kvůli sérii pochybení: závod se neměl jet tak pozdě, jeřáb neměl být na trati, jezdci měli v daném sektoru dostatečně zpomalit.

"Jules umřel, protože mu nikdo nedal šanci přežít," prohlásil jeho otec Philippe. Právě on stojí za nadací Jules Bianchi Foundation, která podporuje mladé jezdce a usiluje o další zlepšování bezpečnosti v motorsportu.

Jules Bianchi byl považován za budoucnost Ferrari. Už testoval rudý monopost a mnozí věřili, že po přestupu z Marussie půjde právě tam.

V Suzuce však ukázal i něco jiného - odvahu, talent a nezlomnost. I když seděl v technicky nejslabším voze startovního pole, dokázal v Monaku 2014 dojet na devátém místě a vybojovat první a jediné body pro tým.

O deset let později se na něj nezapomíná. Jeho jméno je trvale přítomné na helmách, přilbách a srdcích mnoha jezdců.

Formule 1 se od té nehody změnila. Je bezpečnější, organizovanější, rychlejší v reakcích. Ale bolest nezmizela.

"Když někdo tak mladý přijde o život kvůli chybám systému, nesmíme to nikdy brát jako nehodu. Musí to být budíček," řekl za všechny závodníky čtyřnásobný mistr světa Sebastian Vettel.

Dnes si připomínáme nejen smrt talentového závodníka, ale hlavně poselství. Jules Bianchi zemřel. Formule 1 se díky němu probudila.