29 0 0 24.11.2024
Myšlenka byla, že jsem chtěla dát tanečnicím možnost komunikovat s publikem skrze hudbu. Vytvořila jsem oblek, který generuje hudbu pomocí pohybu a doteku. Má na sobě několik elektronických součástek. Najdete tam jen jeden kabel, jinak je to celé z měkkého materiálu. Když tanečnice tancuje a dotkne se svého těla nebo další z tanečnic, vygeneruje hudbu.
Nejvíc práce dá vymyslet, aby to fungovalo, a pak to dát dohromady. Potom je to snazší, tiskárna je relativně rychlá.
Toto je z TPU, termoplastického polyuretanu, který mění barvu podle teploty. Když jsem přišla z venku, byla vesta úplně oranžová. Teď se postupně mění do žluté.
Na studentech je skvělé, že mají opravdu skvělé a věcné otázky. Zájem se na člověku nejlépe pozná tak, že se ptá a nejsou to jen povrchní otázky. Jsou to třeba otázky ohledně životního prostředí, z čeho jsou vyrobené materiály. Je úžasné to vidět.
Jsou i velké průmyslové tiskárny, které zabírají celou místnost. Ale teď jsme limitovaní menší tiskárnou. Na druhou stranu je krásné, že to můžeme ukázat na tiskárně, kterou může mít každý doma.
Také se snažíme o udržitelnost. A jedna z možností, jak oblečení vytvořit, je modulárně. Modulární komponenty jsou vždy malé. Můžeme je vytisknout a spojit dohromady tak, aby se to pak dalo znovu rozložit na něco jiného. Mohu tak mít kalhoty, které přetvořím na tričko a poté na kabelku. A nemusím kvůli tomu tisknout další látku.
To je dobrá otázka. První problém obvykle je naučit se s tou technologií pracovat. Tedy pochopit, jak funguje tiskárna. Druhý problém je vytvořit model, který bude na tiskárně vytištěn. Třetí je pak spojený s tím, že i pokud mám skvělý model a umím skvěle ovládat tiskárnu, vstupuje do toho materiál. Každý z nich je jiný, funguje jinak a má jiné výsledky.
Když chci udělat třeba 3D tištěnou kabelku, budu chtít použít jiný materiál a jiný způsob tisku, než když chci vyrobit třeba tričko, která by mělo být lehčí. Částí, kdy se studenti musí naučit čelit problémům a poté je řešit, je mnoho.
Na začátku si povíme trochu o 3D tištěné módě obecně. Je to sice nová oblast, ale nevznikla včera. Existuje spousta odborníků, kteří se tomu věnují. Skvělé je, že všichni jsou relativně mladí. Studentům tak ukazujeme mladé inspirativní lidi, kteří k nim mají blízko.
Povídáme si také o různých typech materiálů a pak se během hodiny, dvou učíme designovat jednoduché komponenty. Poté je učíme, jak se materiál tiskne. Postupně je učíme další techniky. Chceme také, aby si studenti něco odnesli domů, takže tisknou třeba peněženku, gumičku do vlasů nebo motýlka.
Zajímá mě nositelná a chytrá móda, jako například čipy v oblečení. Ale samozřejmě jako u každé elektroniky vzniká problém, jak je nabíjet. A všichni máme chytré telefony, hodinky, počítače, které potřebují energii. Jedno z řešení by potenciálně mohlo být právě integrování solárních panelů do oblečení.
Je to pořád ve výzkumu, ale viděla jsem, že už to například zkoušejí využít u plachet na plachetnicích, kdy vytvoří měkký textil protkaný obvody. Je to látka, která funguje jako solární panel a sbírá energii. V současnosti se bádá například nad tím, jak vytvořit chytrou záclonu. Mohli bychom tak z ní sbírat solární energii.
Viděla jsem teď úžasný výzkum, který se věnuje přetváření lidského tepla na energii. Pokud se potíme nebo se zahřejeme, dalo by se to přeměnit na elektrickou energii. Je to ve výzkumu.