Jednadvacátého srpna 1560 se v Dánsku na Slunci objevil stín. Čtrnáctiletý Tycho stál jako přibitý a s hlavou zvrácenou k nebesům v němém úžasu pozoroval ten lehce děsivý přírodní úkaz. Poměrně velké zatmění Slunce a hlavně přesnost, s jakou byl jeho průběh dopředu propočten, ho fascinoval natolik, že se rozhodl zasvětit svůj život astronomii.

Tyge Ottesen Brahe, jak se původně jmenoval, pocházel ze starého šlechtického rodu, ale ve dvou letech byl z domu unesen. Důvodem byla dohoda jeho rodičů se strýcem Jorgenem, že si jedno z dvojčat, které matka čekala, adoptuje. Bezdětný strýc totiž nutně potřeboval mužského potomka. Jenže druhé dítě se narodilo mrtvé, a tak si umanutý strýc odvezl malého Tychona. Není jasné, zda se ho rodiče pokoušeli získat zpět, ale Tychon u svých pěstounů nakonec vyrůstal. A protože byl strýc na rozdíl od jeho rodičů velmi bohatý, talentovanému chlapci platil ta nejlepší studia - v Kodani, Rostocku i Lipsku.

V devatenácti letech Brahe po svém zemřelém strýci zdědil velký majetek a vrhnul se do vod astronomie naplno. Jezdil po Evropě a studoval u věhlasných profesorů-astronomů. Píle a cílevědomost se mu vyplatila - jako třicetiletý už patřil mezi evropskou astronomickou špičku. Mezitím se ale také stihl zamilovat do krásné, avšak původem neurozené dívky Kirsten. Absence modré krve u jeho lásky ovšem svéráznému muži nebránila, aby s ní žil, měl osm dětí, a nakonec s ní spočinul ve společném hrobě.

Největší kus své astronomické práce Brahe odvedl na ostrůvku Hven, kde mu dánský král Frederik II. nechal postavit hrad Uranienburg - nazvaný podle múzy astronomie Uranie. Bádal tu celých dvacet let. Vybudoval zde vědeckou instituci se vším všudy - s hvězdárnou, pozorovatelnou, mnoha přístroji, knihovnou, a dokonce i papírnou a tiskárnou, v níž mohl tisknout a vydávat své vědecké práce. Pak ovšem nastoupil na trůn Kristián IV. Brahe u něj upadl v nemilost a byl nucen svůj astronomický chrám i celé Dánsko opustit. Ještě že ho v roce 1599 pozval na svůj dvůr císař Rudolf II. Když Tycho ve svých jedenapadesáti letech odjel z rodného kraje, zbývaly jen čtyři roky do jeho prapodivné smrti.

Rtuti v těle nebylo tolik, aby způsobila smrt

Jak vlastně zemřel jeden z nejslavnějších astronomů všech dob? Tato otázka není dodnes plně zodpovězena. Jednou z možných hypotéz byla otrava rtutí. V roce 2012 ale dánští vědci oznámili, že zřejmě zemřel přirozenou smrtí. Experti ke svému závěru dospěli na základě zkoumání vousů, které získali při exhumaci Brahových ostatků v roce 2010 v pražském Týnském chrámu. Podle výsledků analýzy sice v odebraných vzorcích skutečně byla zjištěna rtuť, ale zdaleka ne v takových koncentracích, aby mohla ohrozit Brahův život. Spolu se stopami rtuti vědci nalezli v astronomových vousech a vlasech i známky zlata a stříbra naznačující, že Brahe před smrtí požíval léky. V době jeho skonu už ale nejspíš v jeho těle být nemohly, jak ukázal rozbor dánských vědců.

"Brahe byl také alchymista a vyráběl elixír nazvaný Medicamenta Tria. Jednou ze složek tohoto elixíru byla i rtuť, která byla v renesanci jakýmsi všelékem. Elixír mohl obsahovat i zlato a stříbro," vysvětloval tehdy ve Studiu ČT24 Jan Kučera z Akademie věd. Přesná příčina smrti slavného vědce ale dál zůstává tajemstvím. Dodnes není stoprocentně jasné, jak astronom vlastně zemřel.

Prasklý měchýř či nemocné ledviny?

Příběh Tychonovy smrti si nic nezadá s napínavou detektivkou. Verzí, které popisují, jak přišel slavný astronom o život, je mnoho: od těch velmi pravděpodobných až po ty spekulativní. Jednou z nejomílanějších historek je ta o protrženém močovém měchýři. Brahe byl prý tak zabrán do pozorování zatmění Slunce, že odchod na onu místnost dlouho odkládal a jeho organismus to zkrátka nevydržel. To je samozřejmě nesmysl, protože lékařská věda dávno prokázala, že nelze zadržovat moč tak silně, aby měchýř praskl. A navíc v říjnu roku 1601, kdy Brahe zemřel, žádné zatmění Slunce v Praze nebylo.

Jiná verze tvrdí, že své vylučovací ústrojí přetížil ze společenských důvodů - podle etikety prý při hostině nemohl vstát od stolu dřív než císař. Skutečnost je ale jiná. Brahe v době, kdy si zadělal na svou smrt, vůbec nebyl na Hradě u císaře Rudolfa II., nýbrž se zajel rozptýlit na sídlo známého bonvivána a vlivného aristokrata Petra Voka z Rožmberka, jehož bujaré hodování vešlo do dějin. Když se pak vrátil domů, nebyl schopen močit a trpěl strašnými bolestmi. Z dobových svědectví vyplývá, že po necelých dvou týdnech po slavnosti, 24. října 1601, zemřel na urémii, tedy selhání ledvin. 

Tycho Brahe byl poprvé exhumován v roce 1901, přesně tři sta let po své smrti. Experti tehdy odebrali zachovalé vzorky vlasů a vousů, z nichž byla v 90. letech část převezena do Dánska. Pak probíhaly výzkumy na dvou frontách - první vedl profesor Bent Kempe z Ústavu soudní chemie na Kodaňské univerzitě, druhý Jan Pallon ze švédské Univerzity v Lundu. Výsledky jejich bádání potvrdily nebývale velkou koncentraci rtuti v Brahových ostatcích, ale v ledasčem se taky rozcházely. Kemp tvrdil, že rtuť se v organismu nacházela už 11 až 12 dní před smrtí (v té době byl Brahe právě na návštěvě u Voka), Pallon měl za to, že jed se do astronomova těla dostal až 13 hodin před jeho skonem. Dnešní vědecké metody jsou zase o něco přesnější, a tak už víme, že rtuť mohla být součástí léků, které užíval, a smrt s největší pravděpodobností nezpůsobila.

A co když to byla vražda

Vzhledem k tomu, že Tycho Brahe byl společensky poměrně významná osobnost, podezření, že jeho smrt vůbec nebyla nešťastná náhoda, ale podlá vražda, se nabízí. Ale kdo mohl být vrah? Adeptů je víc. Prvním z nich je samotný Vok. Stejně jako jiným vlivným šlechticům té doby i Vokovi mohl být Brahe trnem v oku. Astrolog a alchymista se těšil velké přízni u dvora císaře Rudolfa II., který k němu byl nesmírně velkorysý, vážil si jeho rad i názorů, a tak mohl Vok jednoduše žárlit. Jenže podobným způsobem mohla Tychona nenávidět další stovka aristokratů.

Brahe byl Rudolfovým miláčkem - krátce po jeho příjezdu do Prahy mu velkoryse nabídl jeden ze tří zámků: Benátky nad Jizerou, Brandýs a Lysou nad Labem. Tycho si vybral Benátky a toužil tu vybudovat astronomickou instituci podobnou té, v níž soustředěně pracoval na tehdy dánském ostrově Hven. Ale dostával se do sporů se správcem zámku a z císařské pokladnice nakonec taky příliš financí nedorazilo (císař by sice rád sponzoroval, ale jeho finanční situace nebyla zrovna růžová). Navíc přístroje, které si Tycho nechal poslat lodí, uvízly kdesi v Magdeburgu. Dlouho ale v Benátkách nepobyl. Císař ho povolal zpět do Prahy, protože chtěl mít renomovaného astronoma nablízku. Nechal pro něj upravit rezidenci v domě po bývalém císařském vicekancléři Curtiovi, na Pohořelci, kde stojí dnešní Keplerovo gymnázium. Tam se Brahe nastěhoval v podstatě půl roku před svou smrtí.

Jed z rukou přítele? Nejspíš jen spekulace

Tychon mohl iritovat také církev. Vzhledem k jeho touze proniknout do záhad nebeských a připsat zásluhy za pohyb vesmírných těles přírodě a nikoli Bohu byl církví považován za heretika a nebezpečného neznaboha. Nebylo by divu, kdyby toužila se ho zbavit. A pak tu máme dalšího adepta na obžalobu. Je jím kupodivu jeho mladší přítel Johannes Kepler, který v Praze Brahovi dělal několik posledních měsíců života asistenta. Tenhle německý matematik a astronom přišel do Prahy téměř zároveň s Brahem a po jeho smrti ho pak zastoupil u dvora - stal se císařským astrologem.

Ptáte se na možný motiv? Nabízí se profesní rivalita. Kepler totiž moc dobře věděl, že Brahe je skutečně velký astronomický mozek, a tak se možná toužil dostat k jeho pracovním záznamům. Tuhle teorii ještě přiživila kniha s názvem Nebeská intrika, která vyšla v USA v roce 2004 a Keplera představuje sice jako génia, ale zároveň jako ambiciózního člověka plného zášti a touhy po slávě. Jeho staršího rádce Braha naopak jako družného a vytrvalého muže, který čtyřicet let s nebývalou přesností mapoval oblohu, ale výsledky svých astronomických pozorování nechtěl Keplerovi svěřit. A tak se mladý kolega zkrátka rozhodl si je vzít, i za cenu, že půjde přes mrtvoly - doslova.

Ovšem o tom, zda to takhle bylo doopravdy, zatím nikdo žádné důkazy nepřinesl. Naopak je ale jisté, že spolupráce těchto dvou výrazných osobností byla pro astronomii požehnáním. Dobře se totiž doplňovaly - zatímco Brahe byl skvělý pozorovatel, poloslepý Kepler byl výborný matematik. Na základě toho, co jeho starší kolega vypozoroval, mohl pak Kepler odvodit své tři zákony o pohybu nebeských těles.

Z rozkazu krále Kristiána IV.

S jinou verzí v případu Brahe přišel dánský historik Peter Andersen. Ten tvrdí, že v útrobách Královské knihovny ve Stockholmu našel knihu psanou v latině, která prozrazuje cosi o chystané "misi", jejímž výsledkem měla být smrt věhlasného vědce. Vrah podle deníku přijel do Prahy už v dubnu roku 1601 a v říjnu podal Brahovi smrtelnou dávku chloridu rtuťnatého. Vše údajně vykonal Tychonův vzdálený příbuzný, švédský šlechtic jménem Erik Brahe, na přání dánského krále Kristiána IV. S tímhle panovníkem Tychon skutečně neměl dobré vztahy. Na rozdíl od před ním vládnoucího Frederika II., který mu nechal postavit už zmíněné laboratoře a observatoře Uraniendorf a Stjerneborg a vůbec ho štědře sponzoroval, se s novým králem Kristiánem IV. nějak nemohl shodnout. Přitom tenhle panovník je všeobecně považován za poměrně osvíceného. V roce 1597 mu monarcha dokonce přestal poskytovat královskou penzi a Brahe se s ním znesvářil do té míry, že odjel z Dánska.

Proč Kristián IV. neměl Tychona v lásce? Někteří zlí jazykové tvrdí, že se mu chtěl mladý vladař pomstít za dávné milostné pletky, které měl Brahe rozehrát s jeho matkou, královnou Sofií. Jiní životopisci píší cosi o astronomově poněkud svérázné povaze. Často se prý dostával do křížku se svými poddanými, jako potomek starého šlechtického rodu žil klidně ve svazku s neurozenou dívkou, příliš se neobjevoval v kostele při svatém přijímání, a tak dále… Prostě si budoval pověst nepřizpůsobivého chlapíka, který si většinou dělá, co sám uzná za vhodné. 

Přesnou příčinu astronomovy smrti dnes sice stále ještě stoprocentně neznáme, ale že za to s největší pravděpodobností nemohla rtuť, už díky vědcům víme.