Termín "déjà vu" pochází z francouzštiny a znamená doslova "již viděné". Popisuje pocit, kdy zažíváme situaci, která nám přijde povědomá, přestože víme, že jsme ji nemohli nikdy dříve prožít. Tento zvláštní "náběh na vzpomínku" bývá tak intenzivní, že v nás zanechává pocit zmatení, fascinace a někdy i neklidu.

Jako první tento fenomén zmiňoval už svatý Augustin, když hovořil o "falešných vzpomínkách". Skutečný termín "déjà vu" se ale objevil až v roce 1890 díky francouzskému filozofovi Émilovi Boiracovi.

Jak déjà vu funguje?

Odborníci se domnívají, že déjà vu vzniká v důsledku kolize dvou proudů vnímání - jeden zajišťuje aktuální vědomé vnímání situace, zatímco druhý (mírně zpožděný) vytváří falešný dojem, že se situace už odehrála. Tuto "synchronizační chybu" mozek interpretuje jako vzpomínku, a právě proto nás zážitek tak mate.

V některých případech jde prý o takzvané rozdělené vnímání: první krátký a neúplný vjem registrujeme podvědomě, ale kvůli rozptýlení si ho neuvědomujeme. Když pak dojde k druhému, plnému vjemu, mozek má pocit, že "už to viděl" - a voilà, déjà vu je na světě. 

Brněnský výzkum rozluštil část záhady

Zásadní průlom v pochopení déjà vu přinesli vědci z Masarykovy univerzity a centra CEITEC, kteří zkoumali mozky více než stovky zdravých dobrovolníků pomocí magnetické rezonance. Zjistili, že lidé, kteří déjà vu zažívají, mají statisticky významně menší hipokampus - část mozku zodpovědnou za přenos informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti.

"Menší hipokampus může být citlivější na drobné podráždění, což může vést ke spouštění falešných vzpomínek," vysvětluje vedoucí výzkumu profesor Milan Brázdil. Jeho tým navíc zmiňuje, že hipokampus je extrémně citlivý na vnější vlivy - například stres, únavu, nedostatek spánku, záněty nebo špatné prokrvení. Všechny tyto faktory by mohly být potenciálními spouštěči déjà vu.

Déjà vu u zdravých i nemocných

Tento jev zažívají nejen zdraví lidé, ale i pacienti s neurologickými poruchami - zejména ti s epilepsií spánkového laloku. U nich je za tento jev zodpovědné podráždění hipokampu při záchvatu.

Ale pozor, ne každé déjà vu je nevinné. Časté výskyty mohou podle odborníků být příznakem neurologických potíží, zejména epilepsie. Pokud se vám tento jev opakuje několikrát týdně, je rozumné navštívit neurologa.

Podle mezinárodních studií se častěji objevuje u lidí ve věku 15-25 let, vysokoškolsky vzdělaných osob, těch, kdo často cestují, lidí, kteří si pamatují své sny, a u osob s vyšší hladinou dopaminu.

Zajímavý případ popsali vědci i v souvislosti s užíváním léků proti chřipce - kombinace amantadinu a fenylpropanolaminu způsobila muži opakované epizody déjà vu, které po vysazení léků zcela zmizely. Existuje však i celá rodina dalších "již prožitých" jevů: Déjà entendu - už slyšené, Déjà fait - už udělané, Déjà pensé - už myšlené, Déjà su - už věděné, Déjà vécu - už prožité, Déjà raconté - už vyprávěné a Jamais vu - opak deja vu, kdy známou situaci vůbec nepoznáme.

Ačkoliv se ještě úplně neví, co přesně déjà vu spouští, věda má jasno v jednom: nejde o mystiku, ale o občas chybující lidský mozek. Právě drobné "chyby v systému" nám připomínají, že i když je náš mozek výjimečný, stále se máme co učit - o sobě, o paměti i o realitě samotné.

Zdroj: Verywellmind.com, em.muni.cz