Tokijské metro bylo plné cestujících, ranní špička vrcholila. Pět členů sekty Óm šinrikjó nastoupilo v pěti různých stanicích, měli se setkat za čtvrthodiny v centru. Každý si vezl pytlík s 900 mililitry smrtelně nebezpečného sarinu, ve smluvený čas je zastrčili pod sedačky, propíchli hroty deštníku a kvapně vystoupili.

Bylo pondělí 20. března 1995. Zemřelo 13 lidí a na šest tisíc dalších bylo zraněno. Oběti padaly na zem, dusily se, osleply, zvracely krev. Tokio se zastavilo. A svět zůstal ochromen.

Ale apokalypsa, kterou chtěl Šókó Asahara ztrestat okolní svět, jenž mu nepřál, nenastala. Vyšetřování nakonec ukázalo, že útok se uskutečnil narychlo a nebyl dobře připravený. Přestože v možnostech Óm šinrikjó bylo vyrobit účinnější sarin i ho lépe rozptýlit. Hvězdná vteřina pro sektu se nekonala, naopak svět Óm šinrikjó se rychle zhroutil. Ale přesto stojí za to, podívat se blížeji na toho, kdo ho vybudoval. Na způsob, jak Asahara z neškodné náboženské skupiny vybudoval organizaci, která ovládala na svou dobu špičkové technologie, hromadila zbraně a disponovala týmem vědců. "Na konci to byla spíš zločinecká organizace, něco na způsob mafie," popisuje religionista Zdeněk Vojtíšek.

Mezi slepými král

Šókó Asahara se narodil jako Čizuo Macumoto v roce 1955 do chudé rodiny výrobce rohoží jako jedno ze sedmi dětí. Trpěl těžkou oční vadou, která ho částečně oslepila, už v šesti letech proto zamířil na internátní školu pro nevidomé mimo rodnou vesnici. Tam se díky zbytkům zraku stal vůdcem a svoje těžké zdravotní znevýhodnění využil k ovládání druhých. Už tehdy se začalo projevovat jeho dominantní, manipulativní a násilnické chování.

Po dokončení studií se hlásil na lékařskou a právnickou fakultu, ale nebyl přijat. Začal proto pracovat jako masér a akupunkturista a věnoval se také tradiční medicíně. V roce 1984 založil společenství zaměřené na jógu a meditaci - setkání probíhala přímo v jeho garsonce. Skupina pod jeho vedením rychle nabírala na popularitě a transformovala se v hnutí, které nabízelo osvícení i proměnu světa.

Své následovníky získával nejen uměním jógy, ale také údajně nadpřirozenými schopnostmi, které jim slíbil předat, ať už šlo o levitování, prorokování nebo jasnovidectví. Vytvořil pro ně učení, které čerpalo z buddhismu, křesťanství, šivaismu. Vystupoval jako prorok, považoval se za živého buddhu, vtělení indického boha Šivy a sám sebe nazýval také novodobým Kristem, beránkem božím, který na sebe má vzít hříchy.

Apokalypsa visí ve vzduchu

Důležitou roli v jeho učení hrála také naléhavá apokalyptická očekávání. Tvrdil, že v roce 1997 nastane jaderná válka, kterou přežijí jen jeho následovníci. A lidé mu to věřili, včetně těch mladých, chytrých a vzdělaných, od lékařů přes inženýry až po absolventy prestižních univerzit. Asahara jim dal pocit, že mohou přinést zásadní změnu světu - a poskytl jim také pokročilé laboratoře pod posvátnou horou Fudži, kde vyráběli chemické, biologické i konvenční zbraně.

V době největšího rozmachu mělo hnutí na desítky tisíc členů, kteří odmítali materialistickou podstatu civilizace, toužili po duchovnu, po spáse a hledali smysl života. Členové žili v přísné askezi, museli se vzdát svého majetku, nesměli mít žádný kontakt s rodinou a podstupovali extrémní rituály. Hladověli, nořili se do ledové vody, pili Asaharovu krev, o které tvrdil, že obsahuje unikátní DNA, nebo nosili elektrické čepice pro synchronizaci jejich mozkových vln s mozkovými vlnami vůdce.

Asaharův kult měl vše, co potřeboval: víru, peníze i experty. A brzy také krev na rukou. Jednou z obětí se stal právník Sakamoto, který sehrál důležitou úlohu v procesu hromadných žalob proti sektě. Asahara se ho rozhodl  nechat zabít - i s jeho manželkou a ročním synem. Vyvraždění rodiny Sakamotových definitivně otočilo Óm šinrikjó ke katastrofickému mileanialismu.

Asahara se postupně stával čím dál paranoidnější, věřil, že ho vláda a cizí mocnosti chtějí zničit. Není divu, tlak na něj byl totiž vyvíjen ze všech stran a on tak musel bojovat na všech frontách doslova o všechno. Rodiče a příbuzní členů ho žalovali za uhrančivé získávání peněz, ukazovali na jeho neserióznost, navíc jeho politická strana, se kterou kandidoval do Horní sněmovny Parlamentu, utrpěla ve volbách zdrcující porážku. Pocit neúspěchu, ohrožení a křivdy se odrazil na krutém pronásledování odpadlíků a kritiků Óm šinrikjó. Asahara také přitvrdil svou apokalyptickou rétoriku, předpovídal přírodní katastrofy v Japonsku a rozpoutání třetí světové války.

Blíží se konec

19. března 1995 proběhla razie v ósacké pobočce Óm šinrikjó, při které byli zadrženi čtyři její členové. O den později byla naplánovaná razie do ústředí sekty v Tokiu. K té ale nedošlo, Asahara narychlo zaútočil v metru.  

Když zděšení opadlo, následoval masivní policejní zásah, během něhož našli vyšetřovatelé v sektě výbušniny, chemikálie a zásoby sarinu, které by vystačily k zabití čtyř milionů lidí - celá akce tak vzhledem k míře nebezpečí náboženské skupiny mohla dopadnout nesrovnatelně hůř. Asaharu zadrželi dva měsíce po útoku, v roce 2004 byl odsouzen k smrti a 6. července 2018 spolu s dalšími šesti členy popraven.

Tady se kruh uzavřel. Bývalý vysoce postavený člen Óm šinrikjó, lékař Tomomasa Nakagawa, který rovněž skončil na šibenici, ve vězení sepsal vzpomínky na Asaharu. Tvrdil, že jeho schopnosti coby učitele jógy a meditace "byly extrémně vysoké". Lidé podle něj nevstupovali do Óm šinrikjó, aby páchali vraždy. "My, co jsme vložili důvěru v Asaharu na poli jógy a meditace, jsme byli vtaženi do (fatálních) aktivit," napsal Nakagawa a ještě před smrtí se omluvil.

Pozdější vyšetřování vedlo k odhadu, že násilí, způsobené členy hnutí Óm šinrikjó, způsobilo smrt asi 50-80 lidem (těla asi dvaceti z nich se nepodařilo nalézt). 

Sekta jako taková však nezanikla. Rozdělila se na dvě skupiny - Aleph a Hikari no Wa, které dnes fungují legálně, byť zůstávají pod bedlivým dohledem japonských bezpečnostních složek.