Rozhovor je svého druhu umění kloubící psychoterapeutické naslouchání, detektivní bystrost a novinářskou zvědavost. A určitě by šlo vymyslet spoustu dalších dovedností, které získal Aleš Palán při tvorbě svých téměř 50 knih, z nichž většina je právě postavená na dialogu. 

Držitel Litery za publicistiku zaujal širší veřejnost zejména knihou Raději zešílet v divočině, v níž zpovídá samotáře ze Šumavy, ale také titulem Jako v nebi, jenže jinak, kterou věnoval dalším solitérům žijícím stranou civilizace a za nimiž rok a půl jezdil do odlehlých oblastí Čech a Moravy. Za knihu rozhovorů Kdo chodí tmami dostal výroční cenu Českého literárního fondu, jeho rozhovory s Vítem Tajovským, bratry Reynkovými a s Ludvíkem Armbrusterem obsadily první místo v anketě Dobrá kniha Katolického týdeníku. 

Ten farář je nějak divnej, o farářkách nemluvě (Portál) je kniha záměrně bořící škatulky, protože být farářem v našich krajích znamená být pro některé nesrozumitelným a divným a pro jiné nedotknutelně "skorosvatým". Jak píše v předmluvě knihy sám autor, prospělo jí čekání, protože měl v plánu ji napsat už před deseti lety: "Mohl jsem se v terénu lépe zorientovat, dorostla nová generace a jako společnost jsme začali být vůči vybočování z norem vnímavější. Aspoň doufám, že tomu tak je. Je dobré být divnej, je to tak trochu značka kvality," říká Palán.

A tak se v knize čtenář může seznámit s intelektuálem, kterého potkáte nejspíš na hokeji nebo v hospodě, či se zemědělcem, který má nejvíc času o víkendu, protože jinak stále něco opravuje ve stodole, případně sedí za volantem kombajnu. O svém životě vypráví cvičitelka slepeckých psů, která chodí stejně ráda do kostela i "nekostela", nebo rockový hudebník, který na rádiu pro mladé moderuje pořad o hardcorové muzice.

I takové jsou osobnosti, které spravují české a moravské farnosti a sbory. Kniha Ten farář je nějakej divnej přináší sedm rozhovorů s duchovními různých křesťanských církví (autor v předmluvě prozrazuje, že nechtěl zvolit číslo deset - vzhledem k počtu přikázání by šlo o klišé). Povídal si s Filipem Boháčem, Alexandrou Jacobeou, Pavlem Jägerem, Pavlem Semelou, Sandrou Silnou, Petrem Wagnerem a Janem Wirthem. Ukazuje nejen jejich svébytné zájmy, ale i podobně nekonvenční způsob uvažování o víře či nevíře, o sobě i o nás.