Když zavřu oči a slyším vás zpívat, mám pocit, že slyším samotného Karla. Jaké je to vědět, že lidé ten rozdíl skoro nepoznají?

V první řadě musím říct, že je to pro mě obrovská pocta. Jak už samotný název projektu napovídá, nikdy by mě nenapadlo Karla Gotta napodobovat nebo imitovat (ačkoli mi to někteří stále nevěří a já už se smířil s tím, že se mi je stejně přesvědčit nepodaří), naopak mu vzdát hold a předávat dál radost z jeho tvorby. A pokud se to daří a já mohu nést i svůj podíl na nesmrtelnosti jeho písní, je to samozřejmě krásný pocit.

Pamatujete si okamžik, kdy jste si poprvé uvědomil, že váš hlas zní jako hlas Mistra? Kdy to bylo?

Když nad tím teď zpětně přemýšlím, nikdy jsem si sám neřekl, že můj hlas je tomu jeho podobný. Písně Karla Gotta, Franka Sinatry a dalších jsem zpíval už od malička, protože je mám rád, vyrůstal jsem s nimi a bavila mě jejich rozmanitost. To, že v mém podání někomu mohou Karla připomínat, je spíš šťastná shoda okolností, na kterou mě upozornili diváci, když jsem si poprvé troufl jeho písně zařadit do repertoáru. Byli to právě oni, kteří mě přivedli na myšlenku, že bych je mohl zpívat víc a věnovat jim náš projekt.

Měl jste někdy při zpěvu pocit, že vás Karel Gott "vede" nebo že stojí vedle vás na pódiu?

Hudba má tu úžasnou vlastnost, že se v ní dá naprosto ztratit. Někdy až natolik, že člověk vůbec nevnímá okolí, zavře se do několikaminutového světa té konkrétní skladby a okolní svět v tu ránu jakoby zmizí. V takových chvílích pak člověk vnímá především emoci, kterou z hudby cítí, a snaží se ji zprostředkovat divákům. 

Kdybyste mu mohl zazpívat jedinou píseň - kterou byste vybral a proč? Existuje nějaká jeho skladba, kterou si zatím netroufnete zpívat?

Zajímavá otázka, asi jakoukoli, kterou by si v mém podání přál slyšet. Karel Gott měl, na rozdíl ode mě, operní hlasovou průpravu. Takže ke všem písním v této oblasti mám velký respekt. Ale při příležitosti turné s Leošem Marešem jsem si nakonec i na ně troufl a svůj strach překonal. Snažím se tak postupně poodkrývat vlastní možnosti, jen je potřeba vždy počkat na tu správnou chvíli. Například píseň "Proč ptáci zpívají" pro mě byla dřív naprosto nepředstavitelná, a dnes už ji v repertoáru máme. 

Kdyby vám mohl Karel Gott poslat zprávu z nebe, co myslíte, že by vám řekl?

Doufám, že by mi řekl, že to dělám dobře. Už když jsme žádali o svolení našeho projektu, odpověděla mi jeho tehdejší manažerka větou, že Karel by jistě s nadsázkou sobě vlastní řekl, že mám dobrý vkus, když jsem se rozhodl zpívat právě jeho písně. 

Máte nějaký předkoncertní rituál, který vám připomíná jeho zvyky?

Z každého koncertu mám velký respekt. V rámci našeho turné trvá každý skoro tři hodiny a člověk se snaží podat ten nejlepší výkon nehledě na počasí, roční období nebo aktuální rozpoložení. Už cestou se v autě nejméně půl hodiny rozezpívávám a na závěr si zazpívám Modlitbu z Bídníků, mého nejoblíbenějšího muzikálu, abych si ověřil, že "to tam dneska je".

To je takový základ. Po zvukové zkoušce, těsně před nástupem na jeviště, s kapelou utvoříme kruh, ve kterém se společně ladíme na další jedinečné vystoupení - protože i když se může zdát, že při turné jsou všechny koncerty stejné, není to tak. Ta atmosféra každého koncertu je nenahraditelná a závisí hlavně na tom, jakou energii na publikum přeneseme. Myslím, že právě to se i Mistr snažil lidem dát. Že právě oni (diváci) každé vystoupení utváří a jsou naším odrazem. A samozřejmě je obecně potřeba dodržovat hlasovou hygienu, na čemž si zakládal nejen Mistr, ale každý profesionální zpěvák.

Jak reagujete na lidi, kteří říkají, že "druhý Karel Gott už nikdy nebude"? A obecně negativní reakce? Setkáváte se s něčím takovým vůbec?

Jednoznačně s nimi souhlasím. Ostatně právě tím také každý svůj koncert otevírám - Karel Gott vždy byl a bude jen jeden. S tím většinou souvisí i negativní reakce a komentáře. Že jsem imitátor, dokonce plagiátor nebo zloděj. O nic takového se ale nesnažím. Komentáře tohoto typu mě samozřejmě mrzí, ale nijak zvlášť si s nimi hlavu nelámu. Lidé budou vždy přicházet s negativními reakcemi, a pokud se drží v mezích slušnosti, nemám s tím problém - každému se líbí něco jiného, a tak to má být. Navíc konstruktivní kritika dokáže člověka nejlépe posunout. S důrazem na slovo "konstruktivní". Málokdo však ví, že většina známých zpěváků začínala se zpěvem cizích písní, které jim byly blízké, a až později se propracovala k vlastnímu repertoáru. Nejedna z písní Karla Gotta patřila původně třeba právě Franku Sinatrovi, Elvisi Presleymu a dalším zahraničním esům. 

Setkal jste se s fanoušky, kteří k vám třeba přišli v slzách nebo jiných silných emocích, protože jste jim připomněl jejich mládí a koncerty Karla Gotta?

Setkal, a každé takové setkání mě nabíjí obrovskou energií a motivací. Měl jsem možnost slyšet mnoho nádherných příběhů spojených s jeho písněmi a těší mě, když vidím, že v divácích naše pojetí písní Karla Gotta vzbuzuje pozitivní emoce.

Cítíte při zpěvu jeho písní větší zodpovědnost, protože nesete kus jeho odkazu?

Samozřejmě, obrovskou. Na druhou stranu Karel Gott už si svou nesmrtelnost bezpochyby zajistil, bez ohledu na mě. Já mohu svým zpěvem přispět, ale jeho odkaz už si dnes přece jen žije a bude žít vlastním životem.

Jak reaguje vaše rodina a přátelé na to, že zpíváte tak podobně jako on: podporují vás, nebo vás občas varují, abyste byl i "svůj"?

Ve svých blízkých mám obrovskou podporu a jsem za to neskutečně vděčný. Ostatně moje maminka i sestřička zpívají v projektu společně se mnou. Myslím, že jejich podpora pramení především z toho, že vědí, že nejvíce se cítím sám sebou právě na jevišti a že si na nic a nikoho nehraju. Na pódiu jsem šťastný, a to se, doufám, promítá i do výsledku mé práce a do toho, jak mě vnímá mé blízké okolí.

Pokud by se dnes Karel Gott objevil na vašem koncertu, myslíte, že by vás pochválil - techniku, emoce, nebo něco úplně jiného?

Karel Gott byl nejen skvělý zpěvák, ale také člověk plný elegance, nadsázky a humoru. Sám jsem se s ním bohužel setkat nestihl, ale ta lidskost z něj přímo sálala, a proto byl, dle mého názoru, napříč diváky všech žánrů tak oblíbený. Moc bych si přál, aby si lidé z našich koncertů odnášeli jak vzpomínku na Karla, tak Kristiána. Dávám do toho ze sebe vše a doufám, že se mi to daří. Snad by mě tedy pochválil právě za tu snahu předat lidem hudbu i s hodnotami a odkazem, které s sebou nese.

Kdy jste měl naposledy "husí kůži" sám ze sebe při zpěvu jeho písně?

Říct, že jsem měl sám ze sebe husí kůži, by asi bylo přehnané - zas tak se přece jen neprožívám. Ale z čeho mi spolehlivě běhá mráz po zádech, je interakce s diváky. Kdybych si písně Karla Gotta zpíval doma před zrcadlem, ten hlas by zněl pořád stejně, ale atmosféra by byla nesrovnatelná. To diváci dělají koncert koncertem, a když se podívám před sebe a vidím, kolik lidí si nás přišlo poslechnout, tomu se máloco vyrovná. Zároveň jsem si k sobě postavil velký orchestr, a když si moje úžasné kolegy jdu poslechnout na zvukovou zkoušku, často mi z nich husí kůže naskočí. 

Co pro vás osobně znamená "božský Kája" - je to jen hlas, nebo i životní postoj?

Všechno dohromady. Myslím si, že jeho jedinečný hlas by asi nezanechal v lidech takovou stopu, kdyby se k němu nevázaly úsměvy, smysl pro humor, elegance a taky láska a především oddanost k řemeslu. 

Kdybyste měl možnost zahrát si v biografickém filmu o Karlu Gottovi, přijal byste roli?

To mě nikdy nenapadlo. Už jsme tu narazili na to, že je potřeba posouvat vlastní hranice, takže kategoricky určitě nic neodmítám. Uvidíme, co život přinese. Věřím na setkání a obecně jsem si vždycky přál zahrát si ve filmu nebo seriálu. Už se mi to párkrát podařilo v reklamě a byl to vždycky skvělý zážitek.